Myslím, že o tom jak se kdo s kým rozloučí by měl mít šanci každý rozhodovat sám. Muži nesdílí mateřskou lásku a nejsou ovlivnění hormony jako ženy. Psát tu, že se jedná o problém "žena-žena" a ne žena a dítě je jen absolutní nemožnost a neschopnost představit si pouto které vzniká při vývoji dítěte v těle. Říkejte si co chcete, pojmenovávejte si to jak chcete..ano, věda udává že se jedná o pocity ovlivněné hormony - no a co? Znamená to, že jsou o to menší a bezvýznamnější? Muž si lásku k dítěti musí vybudovat, žena jí má z části danou od přírody - jinak by náš druh vymřel,protože by se o děti nemusel nikdo starat. Příroda to pěkně zařídila. :-)
Každý se loučí podle svého. Někdy lze zavřít dveře a jít dál. Ale když matka cítí pohyby dítěte, hladí se po bříšku, povídá si s ním, myslíte, že je vhodné jí od něho prostě odtrhnout? Nevznikají náhodou duševní problémy z důvodu psychické nevyrovnanosti? Každý by měl dostat šanci se rozloučit, příběh uzavřít aby mohl jít dál a žít se svým svědomím, že udělal maximum. Pokud mu to vyhovuje tak dítě pohřbít. A ano - je to dítě - porod mrtvého dítěte - v ženě se hýbalo a reagovalo.
Není k čemu přirovnat tuto ztrátu pro muže, napadá mě pouze jedna věc na těle, se kterou jsou spjati hormonální láskou a kterou si hýčkají. Ale to je jiné téma a já jako žena se nebudu pouštět do rozebírání emocionální vazby, které až tak nerozumím :-D