Zcela s p. Hynkovou souhlasím. Je potřeba si uvědomit, že každá žena může mít k plodu jiný vztah - přijde do nemocnice cigoška, vykotí děcko a nazdar. Jiná žena prožívá nové (příjemné i nepříjemné) stavy od počátku těhotenství s dítětem, ovlivňuje jej hornomy, psychicky se připravuje na porod a mateřství, což není žádný primitivní proces. Takže je to individuální. Koneckonců o matku a její psychiku jde především, proč vyměňovat její zdraví za uspokojení státního aparátu? O koho tu vlastně jde?
Současný stav je pravděpodobně důsledkem několika jevů: Dosud žije názor (některých), že dokud se dítě nenarodí/nemá 6 měsíců, neexistuje. Žádný takový předěl není. Dále zde přetrvává z komoušizmu majetnický přístup státu k občanu. Je zajímavé sledovat, jak se principiální trivialita(!) jako předání mrtvého plodu rodičům těžko protlačuje zaprděným státním aparátem.
Shrnuto: Obvykle není důvod, proč plod rodičům nevydat.