Kombinace trendu mít vše „domácí“ a počátku letošní houbařské sezóny vede k doporučením, která jsou naprosto nereálná a která popírají základní procesy probíhající v přírodě. Jedním z nich je také „recept“, jak si vypěstovat doma v květináči hříbky, babky a další hřibovité houby.
Bez kořenů hřib nevypěstujete
Dlužno konstatovat, že jde o „fake informaci“ převzatou ze zahraničních zdrojů včetně příslušné doprovodné fotky stažené z fake videa z YouTube. Hřibovité houby totiž, jak potvrzuje Pavel Svoboda z České mykologické společnosti, patří mezi takzvané mykorhizní houby, které rostou pouze v symbióze s kořeny živých stromů.
Takovou úrodu prý můžete mít doma. Tak určitě…
Bez toho, aby měl nadšenec pěstující si doma houby také rostoucí živý les, žádným cíleným pěstováním a zaléváním rozemletých hub přinesených z lesa, jak doporučuje zmiňovaný „recept“, hříbky nebo třeba klouzky podomácku nevyprodukujete.
Žampióny, to je jiná
Konstrukce o domácím pěstování lesních hub patrně vychází ze skutečně možné domácí produkce žampiónů nebo i jiných druhů hub, které ale ke svému vývoji symbiózu s kořeny stromů nepotřebují – nejsou mykorhizní. Není houba jako houba.
K rozeznání mykorhizních hub od „nemykorhizních“ přitom stačí zdravý selský rozum, nebo alespoň občasná procházka v přírodě a pozorování stanovišť, kde houby rostou.
Zmiňované žampióny, ale třeba také špičky, nerostou v lese, ale na loukách a travnatých porostech, což znamená, že kořeny stromů nepotřebují.
Naopak všechny hřibovité houby – kromě hřibů také kozáci, křemenáče nebo klouzky – rostou, právě kvůli symbióze s kořeny, pouze v lese, a pokud je někdy najdeme na krajích luk v blízkosti lesů, je tomu tak proto, že až tam kořeny stromů sahají.
Symbiózu se stromy ostatně dokazují i druhové názvy hub, například klouzek modřínový, kozák březový, hřib smrkový a mnohé další, což je mimo jiné také vodítkem, pod kterými druhy stromů lze tyto houby hledat. Občas je sice nalezneme i pod jinými stromy, ale i v takovém případě obvykle není příslušný symbiotický strom daleko.
Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají
Hňácat droždí s namletými klobouky hřibů…
Samotná mykorhiza je přitom proces, při kterém strom dodává houbě uhlík a energetické zdroje, houba zase na oplátku poskytuje stromům a dřevinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mimochodem – mykorhizní nejsou jen houby – podle posledních poznatků je mykorhizních dokonce až devadesát procent veškerých rostlin, tedy i hub, byť ty již nejsou považovány za rostliny jako takové, ale mají z pohledu taxonomie svou samostatnou říši.
Tak či tak, hňácat droždí s namletými klobouky hřibů (jak doporučuje „recept“) a zalévat s vytvořenou směsí zem s rašelinou v květináčích s tím, že nám doma vyrostou hřibovité houby, je pouze zbytečná práce, na jejímž konci je zklamání. Nehledě na to, že hledání hub v lese, ale i jen procházka v něm, je řádově jiný zážitek než ustavičný monitoring květináčů doma za oknem.
Mýty o houbách
Není pravda, že:
- po plesnivých babkách dostanete rakovinu,
- po konzumaci hub se nesmí pít alkohol (s výjimkou hnojníků),
- je-li houba okousaná, je jedlá,
- jídla z hub nelze jíst druhý den (důležité je skladování),
- delším vařením se všechny jedy v houbě zničí (platí jen u některých hub),
- konzumace hub je nebezpečná kvůli obsahu radioaktivních látek a těžkých kovů,
- klobouky některých hub je třeba oloupat.
Více v článku: Plesnivé babky rakovinu nezpůsobí aneb nesmysly o houbách
Galerie: „Jedovaté“ babky opět na scéně
ČLÁNKY DO MAILU