Porodnictví tady budovali hlavně chlapi. A docela rozumím tomu, že pro muže je porod šílená akce a udělá všechno proto, aby celý ten záhadný proces dostal pod kontrolu. Na zdrávce nám pustili video o porodu, který vypadal jako celkem náročná operace a já pak byla přesvědčená, že nebýt léků, žena by vůbec neměla kontrakce, bez vycévkování by jí prasknul močový měchýř, bez klystýru by své dítě pokálela a tím je nejspíš zabila a bez nástřihu by se roztrhla až po konečník. Vůbec jsem nechápala, jak mohou někde ženy přežít porod v nesterilním prostředí. Výsledkem takové "edukace" bylo, že jsem se vlastního porodu šíleně bála a v porodnici bych nejradši ležela už týden před porodem. Ve všem jsem se spolehla na zdravotníky a rodila jsem pěkně ztuha podle "pokynů".
Až když jsem čekala druhé dítě, začala jsem se zajímat o fyziologický porod bez léků, nástřihu, epidurálu a podobných zásahů a uvědomila jsem si, že opravdu VÍM, jak porodit. Je to totiž stejně instinktivní, jako třeba chůze. Když to neřešíte a prostě jdete je to v pohodě. Jen si ale zkuste jít, když by vám neustále někdo nařizoval jak a kdy přenášet váhu. Většina lidí by z toho spadla na zadek. A to samé se stalo s porody - porodníci ženám vnutili nějakou techniku porodu, všechny přirozené reakce těla potlačily léky a ženy prostě zapomněly, že umí rodit od přírody, stejně jako samice zvířat. Doktor porodník je výborný ve chvíli, kdy se něco opravdu zvrtne a za normálních podmínek by porod skončil smrtí. Pak díky Bohu za někoho, kdo ví jak a kam říznout. Pokud ale všechno jde jak má, žena prostě porodí a žádné drama se nekoná. Pomáhat by jí při tom měla jiná žena, která ví o čem mluví a dokáže se vcítit. Porod totiž je zejména o intuici a vcítění, což je svět mužům od přirozenosti nepřístupný.
Když jsem rodila podruhé, byla jsem plná optimismu a opravdu jsem cítila že vím, co kdy je potřeba udělat. V porodnici jsem ale narazila protože mi zdravotníci tvrdili, že něco musím dělat nějak podle nich a byli velmi velmi rozzlobení, když jsem se na ně vykašlala a prostě rodila po svém. Porod byl celkem v pohodě, rychlý a byl by i velmi klidný a příjemný, kdybych celou dobu nemusela bojovat o prostor pro sebe a své dítě. Porodní sály jsou u nás přecpány vybavením pro řešení všech myslitelných komplikací, ale pro normální porod v nich jaksi není místo a čas.
Sním o porodnici, ve které bude mít žena a její doprovod možnost rodit po svém a doktor bude někde za rohem vyčkávat pro případ, že by se něco zvrtlo a bylo třeba zachraňovat životy. Pokud budu mít možnost rodit po třetí a budu zdravá já i mé dítě a jestli nenajdu porodnici, kde bych mohla porodit normálně, budu rodit doma. Dalšího "odborně vedeného" porodu se skutečně bojím.