V činžáku, kde jsem bydlela jako dítě, bydlela bývalá domovnice. Už to byla stařenka, nepracovala, ale dodneška si pamatuju ten dojem z jejího „domovnického luxusu“. Byt měla v přízemí, no byt – byla to jedna malá místnost hned nad vstupními schody, a na WC musela chodit dolů do sklepa. Okýnko ve dveřích měla zalepené nějakým kartonem. I když možná, že by dneska byl kdejaký dchodce rád i za takový domovnický byt.