Současná lékařská věda zná zhruba 175 typů zhoubného bujení a zatím marně hledá účinné prostředky obrany. Jakými cestami se ubírají výzkumy léku proti rakovině, a je vidět světlo na obzoru?
Zhoubný nádor tvoří buňky, které odmítly obětovat vlastní nesmrtelnost ve prospěch celého organizmu. Jednotlivé typy nádorů jsou od sebe velmi odlišné, takže objev zázračné pilulky proti všem je nepravděpodobný.
Na konci hry je lék na rakovinu. Bude to i realita?
Jakožto děti digitálního věku jste se pravděpodobně někdy setkali s počítačovou hrou Civilization. Její první verzi napsali programátoři Sid Meier a Bruce Shelley před dvaceti lety, v roce 1991. Je to tahová strategie, v níž budujete mocnou říši. Začínáte s jedním osadníkem, který může založit město. Jakmile město povyroste, může vyrobit dalšího osadníka, který založí další město, a tak pořád dokola. Ve městech můžete stavět různé jednotky, budovy a tzv. divy světa, což jsou třeba pyramidy nebo Visuté zahrady Semiramidiny. Hra je založená na technologickém optimizmu.
Kromě stavby měst nebo různých vojenských jednotek v ní rozhodujete i o tom, kolik peněz vybraných na daních investujete do vědy. Vaši vědci mohou pracovat na různých vynálezech, jako je třeba kolo, hrnčířství, genové inženýrství nebo termonukleární fúze. Nové objevy přinášejí možnost budovat nové jednotky, městské budovy nebo i nové divy světa. Na konci hry je jedním z nich i lék na rakovinu. Pokud si zvolíte nízkou obtížnost a investujete do vědy skoro všechny na daních vybrané peníze, můžete se k němu dopracovat třeba už v šestnáctém století.
Nebezpečný přípravek: Prý léčí rakovinu. Místo toho může popálit jícen
Mohlo by něco takového fungovat i ve skutečném světě? Stačí sypat peníze daňových poplatníků do nablýskaných vědeckých ústavů, aby z jednoho z nich jednou vyšla skupina moudrých mužů v bílých pláštích s univerzálním lékem na všech zhruba 175 typů zhoubného bujení, známých současné lékařské vědě? Pokud ano, za jak dlouho to bude? Dvacet, třicet nebo sto let? Odpověď se samozřejmě nedá odhadnout. Pokud bych si měl ale tipnout, tvrdím, že to bude buď za hodně dlouhou dobu, nebo nikdy.
Rakovina je vzpoura tělních buněk
Rakovina je v nejširším slova smyslu daň za mnohobuněčnost. Základní jednotka života je buňka. Naprostá většina organismů na zemi si vystačí jen s jednou jedinou. Jelikož se množí dělením, jsou takřka nesmrtelné. Čas od času je ale výhodné mít buněk víc. Mnohobuněčnost vznikla v historii života mnohokrát nezávisle na sobě. Nejdál to s ní dotáhli živočichové, k nimž patříme i my. Naše buňky se vzdaly vlastního rozmnožování, a tím i nesmrtelnosti, na úkor buněk pohlavních. Nemělo by jim to vadit, protože mají stejnou DNA.
Rakovina je vzpoura tělních buněk proti zavedenému pořádku a pokus o návrat k nesmrtelnosti. Vzpoura nastává jako důsledek výpadku genů, které jí mají bránit. Zdravá buňka neustále kontroluje, jestli se náhodou nestává buňkou rakovinnou. Pokud ano, okamžitě spáchá sebevraždu. Když se jí to nepovede, nastává problém. Za neúspěchem stojí poškozené geny. Jsou to buď takzvané protonkogeny, které mají normálně něco společného s řízením buněčného dělení, nebo tumor supresorové geny, které nepoškozené brání přeměně buňky na rakovinnou.
Konkrétní genetické poruchy a jejich příčiny jsou však velice rozmanité. Rakovina je skupina navzájem odlišných onemocnění. To je důvod, proč na ni nikdo asi nevymyslí univerzální lék, podobný antibiotikům k léčbě chorob způsobených bakteriemi. To ale neznamená, že by se s ní nedalo nic dělat. I když z laboratoří nepřichází univerzální lék, neznamená to, že z nich nepřichází vůbec nic.
Přečtěte si: Draco – zázračný lék proti virům?
Známé způsoby léčby rakoviny nejsou ideální
Většina lidí asi slyšela o léčbě rakoviny pomocí chirurgického odstraňování nádorů, ozařování a chemoterapie. První možnost není zdaleka vždy vhodná. Druhá se hodí proti téměř všem pevným typům nádorů, ale není úplně bez vedlejších účinků. Chemoterapie zabijí většinou všechny rychle se dělící buňky, ať už jsou rakovinné nebo ne. Vedle ní se na konci devadesátých let začala prosazovat tzv. biologická léčba, která se zaměřuje jen na nádorové buňky. Farmaceutické společnosti, univerzity a výzkumné ústavy neustále vyvíjejí nové postupy biologické léčby.
Čtěte dále: Biologická léčba pomáhá lidem s rakovinou
Další méně známý způsob boje s rakovinou je léčba hormonální. Mnoho nádorů totiž vzniká ve tkáních intenzivně ovlivňovaných hormony, jako třeba mléčné žlázy nebo prostata. Blokáda účinku nějakého hormonu nebo jeho umělé dodání může někdy růst zhoubného nádoru zastavit. Lékaři se rovněž mohou pokusit přinutit imunitní systém pacienta, aby zaútočil na rakovinu, které si dosud nevšímal. Poslední postup, jenž byl po svém objevu žhavým kandidátem na univerzální lék, je blokování tvorby krevních vlásečnic.
Nádor potřebuje ke svému růstu živiny z krve. Pokud k němu vede dostatek kapilár, roste rychle, je agresivní a častěji metastázuje. Bez nich živoří. Původní naděje, vkládané do tohoto způsobu léčby se zatím vyplnily jen zčásti. Pořád je ale tématem intenzivního výzkumu. Kromě něj existuje i mnoho dalších slibných experimentálních přístupů.
Experimentální přístupy
Z vyvíjených léků je zajímavá například skupina látek, které se snaží obnovit aktivitu proteinu p53. Ten se jmenuje podle své hmotnosti, odpovídající zhruba 53 tisícinásobkům hmotnosti atomu vodíku. Protein p53 zřejmě rozhoduje, jestli má buňka spáchat sebevraždu, pokud se stala rakovinnou. Gen pro p53 je poškozený ve více než polovině všech známých nádorů.
Nadějné jsou také pokusy o vypnutí enzymu telomerázy. Ten slouží k prodlužování DNA, která se zkracuje při každém dělení buňky. Normálně je zapnutý jen v buňkách vyvíjejícího se zárodku. V běžných tělních buňkách je vypnutý. To znamená, že běžná tělní buňka může absolvovat jen omezený počet dělení. Je smrtelná. Rakovinné buňky dokážou telomerázu znovu zapnout a stát se tak nesmrtelnými. Pokud by se jim to podařilo překazit, máme vyhráno.
Vědci pracují i na genové terapii, tj. postupu, při kterém se do nádorových buněk dopraví nepoškozené kopie tumor supresorových genů. Ty pak poslušně spáchají harakiri, jako kdyby byly zdravé. K dopravě genů se dají použít viry, upravené tak, aby napadaly jen nádorové buňky. Kromě postupů založených na molekulární biologii vznikají i nové postupy založené na fyzice, jako je ničení nádorů pomocí tepla či elektrického proudu. Možná je i kombinace fyziky a biochemie v podobě molekul aktivovaných světlem určité vlnové délky.
K univerzálnímu léku mají výzkumníci daleko, ale rozhodně nezahálejí.
ČLÁNKY DO MAILU