V čem se liší drahá sůl od té obyčejné?

Není sůl jako sůl. Rozdíl v ceně dosahuje až několikanásobku. Jde však o záležitost především pro fajnšmekry, nikoli o otázku zdraví. Pokud máte třeba vysoký tlak, nepomohou vám od něj ani nejjemnější mořské vločky z jižního Pacifiku či sůl z Himálají.

Můžete jít do hypermarketu a koupit si kilo soli v pytlíku s logem obchodu za necelou pětikorunu. Nebo můžete dát skoro tři sta padesát korun za ani ne čtvrt kila přírodní mořské soli ze Stříbrného pobřeží Portugalska smíchané se stejně vzácnými a chutnými druhy pepře. Nebo si dopřát čtyři sta gramů slaných mořských vloček z jižního Pacifiku za téměř sedm stovek korun. Kilo soli uzené po indiánsku vás vyjde skoro na tisícovku.

Samozřejmě, soli tohoto typu se nepřidávají po lžících do vody, v níž vaříte špagety na rychlou večeři. Co však s ní a proč je tak drahá? „Taková sůl se nepoužívá při vaření, ale k dochucování hotových pokrmů. Takové vajíčko naměkko, chléb s máslem, husí játra foie gras, rajče a zelenina vůbec, na biftek a jiné maso nebo ryby," doporučuje na blogu o vaření Chilli Julie diskutující skrývající se pod jménem Bali, která sama preferuje sůl Fleur de Sel, neboli solný květ, které se rovněž přezdívá královna solí.

Vzácná Fleur de Sel

Autor: Wikipedia.org

Fleur de Sel je jednou z nejvzácnějších solí

Bývá označována také jako„kaviár mezi solemi“, vzniká velmi zřídka. Fleur de Sel se sbírá ručně. „K jejímu získání je potřeba kromě zkušeností, neustálého pozorování, trpělivosti a citlivých rukou zvláštní souhra slunce, větru a vody: pouze při současném působení ranního oparu, lehkého větru a horkého slunce se tvoří na povrchu malých pánví tenké vrstvy krystalů soli, které jsou velmi křehké jako tenká vrstva ledu. Tyto podmínky nejsou každý den, což také umocňuje vzácnost této soli,“ vysvětluje Marie Pazourová, která provozuje web Khoysan specializovaný na prodej soli. Sůl Fleur de Sel se pomocí zvláštního nástroje velmi opatrně odebere a suší se ve velkých koších na slunci. Dvacet deka této soli stojí kolem 250 korun.

Sůl kouřem uzená

Právě způsob sběru nebo další přípravy cenu těchto solí zásadně zvyšuje, což je třeba případ soli uzené kouřem, která stojí zmíněnou tisícovku za kilo. Udí se podobně jako maso v udírnách nad pečlivě vybraným dřevem, není do ní přidáno nic jako umělá ochucovadla, aroma a barviva. Pokud si s ní posílíte jídlo, získá typickou kouřovou chuť a vůni, aniž by absolvovalo cestu udírnou, která například u masa na rozdíl od soli znamená i vznik některých karcinogenních zplodin.

Mořská – s chutí lanýžů, nebo ibišku?

Dát několik set korun za pouhé čtvrtilo soli vám možná bude líto, ale u obyčejné kuchyňské taky zůstávat nemusíte. Už do stovky se dá pořídit balíček hrubozrnné mořské soli, která už taky chutná trochu „jinak“ a která se rovněž dá doporučit k ochucení hotových jídel.

Právě mořská sůl se často ochucuje o různé bylinky a další příchuti, takže narazíte například na lanýžovou či ibiškovou, což samozřejmě jejich cenu dále zvyšuje.

Himálajská vás nezruinuje

Nezchudnete při koupi himálajské soli, která se dá koupit už za třicet korun půl kila – jde vlastně o obyčejnou kamennou sůl, která se však dobývá daleko v Asii a na rozdíl od běžně dostupné kuchyňské soli v ní nenajdete protispékavé látky, které se přidávají do té nejobyčejnější průmyslově produkované soli.

Typická pro ni je narůžovělá barva díky obsaženém železu. Navíc se neobohacuje jodem ani ničím jiným, což ji dává bod v očích příznivců zdravé výživy a přirozené stravy, je totiž sama dost bohatá na minerální látky. 

Zdraví? Sůl je pořád sůl

Autor: Wikipedia.org

Himálajská sůl – je zdravější než obyčejná?

Když si čtete chvalozpěvy na drahé soli, často narazíte nejen na velebení jejich chuti, ale také na tvrzení, že jsou zdraví prospěšné. Nedá se jim rozhodně upřít to, že nejen kvůli ceně, ale i kvůli výrazné chuti jich člověk spotřebuje méně – díky tomu také méně zatěžuje svou oběhovou soustavu a nezvyšuje si krevní tlak.

Těžko však bez rozsáhlých studií posoudit, zda například himálajská sůl či mořská s přirozeným obsahem jódu skutečně tělo nezatěžuje tolik jako obyčejná sůl, do níž se právě například jod přidává. Základní složka, chlorid sodný navíc stále zůstává chloridem sodným.

Kvalitní soli, zejména mořské, se ale dají použít i jinak než vnitřně, můžete si z nich například udělat koupel, ovšem pozor, na sto litrů padne celé kilo soli – tak, aby její koncentrace ve vodě odpovídala koncentraci soli v lidském těle. Pak máte šanci, že touto lázní zaženete nastupující virózu, bolavé klouby či zklidníte namožené svaly. Sůl se dá také inhalovat nebo ji můžete použít v roztoku do spreje, kterým si budete čistit nos – tady už se vám vlastní výroba vyplatí, nosní sprej, který většinou nevydrží déle než týden dva nepořídíte za méně než stovku.

Tři podoby kuchyňské soli

Mimochodem, i obyčejná kuchyňská sůl může mít různou podobu. Klasikou je kamenná sůl z dolů nebo povrchových lomů, která se po vykutání třídí, mele a obohacuje o jód. Není samozřejmě dokonale čistá. I proto mnozí lidé v kuchyni upřednostňují mořskou sůl (zatímco Baltik obsahuje jen jedno procento soli, vody Středozemního moře už čtyři procenta), která navíc přirozeně obsahuje jod, ale jelikož i v ní je ho málo, rovněž se do ní přidává. Mořskou sůl v obchodech najdete přírodní, bývá zbarvena do šeda, nebo rafinovanou, tedy bělenou podobně jako cukr.

Možná jste v obchodě koupili obyčejnou sůl s nápisem „vakuovaná“ a divili se, protože o vakuové balení nešlo ani náhodou. Také jít nemělo. Jako o vakuované se mluví o soli, která se dělá ze solného roztoku zvaného solanka, z něhož se odpařením a krystalizací získá velmi čistá jedlá sůl. Její výhodou navíc je, že tak snadno nenavlhne jako mletá kamenná sůl, daní za to však je fakt, že se pomaleji rozpouští, a je proto snazší s ní pokrm přesolit.

Jakou sůl používáte vy? Připlatíte si za „neobyčejnou“ sůl?