Důlky ve tvářích se považují za roztomilé. Proč je nemá každý člověk a jak vlastně vznikají?

V některých kulturách jsou důlky ve tvářích považovány za znamení krásy nebo dokonce štěstí. Proto si je lidé nechávají vytvořit uměle u plastických chirurgů. Ale co je přesně způsobuje přirozenou cestou a proč je někteří lidé mají, zatímco jiní ne?

Podle průzkumů se jimi může pochlubit okolo 30 procent populace. Obvykle se vyskytují na tvářích, ale mohou být umístěny také na jiných částech těla, jako je brada nebo dolní část zad.

Po mámě, nebo po tátovi?

Lícní důlky jsou tvořeny anatomickou variací obličejového svalu zygomaticus major, který pomáhá rtům pohybovat se nahoru a dolů, vytváří výrazy potěšení nebo smutku a vše mezi tím. U většiny lidí jde o jediný pás, ale u osob s důlky se zygomaticus major dělí na dvě svalové skupiny, jedna se nachází nad koutkem úst a druhá pod ním.

Když se pokožka pohybuje přes dvě svalové skupiny, vytvoří zářez a důlek je na světě. Důlky se předávají geneticky, i když jak to celé funguje, není zcela jasné. Lidé s jedním rodičem s dolíčky mají 25 až 50 procent vysokou šanci, že je zdědí, zatímco pokud se vyskytují dolíčky u obou rodičů, pak šance u jejich potomků stoupají na 50 až 100 procent. 

Přečtěte si také:

Chromozomy ovlivní, kým jsme. Od každého rodiče máme polovinu z celkového počtu

Genetika také může ovlivnit vzhled důlků. Lidé s dlouhou a úzkou tváří mívají nejčastěji delší a užší dolíčky, zatímco osoby s krátkým a širším obličejem budou mít dolíčky spíše kruhové. S ohledem na tvar obličeje tak existují v mnoha tvarech i velikostech. U některých jedinců se objevují pouze při úsměvu nebo smíchu, zatímco jiné mohou být trvalé.

Dolíčky na krátký čas i na celý život

Zatím bylo provedeno jen málo výzkumů, které by se zabývaly genetikou dolíčků, a není tak známo, který gen nebo geny do tohoto procesu mohou být zapojeny. Zajímavé také je, že mnoho z těch lidí, kteří se narodili s důlky, je má po celý život, zatímco u jiných v průběhu života zmizí, což podle všeho souvisí s vývojem organismu a poté stárnutím. 

Přečtěte si také:

Fascinující obor medicíny: Genetika zná vaše nemoci dříve, než se vůbec narodíte

U dalších jedinců se pro změnu objeví dolíčky později v dětství. Jedním z možných vysvětlení jsou v některých případech tukové usazeniny během dětských let. Lidé pak během stárnutí ztrácejí v této oblasti tuk a obličejové svaly se natahují a prodlužují, což způsobuje, že tyto roztomilé jamky zmizí. U jiných však remodelace obličeje naopak dolíčky zvýrazní.

Ypsilon na bradě

Lícní dolíčky se tvoří na jedné nebo na obou tvářích, ale jednostranné dolíčky jsou vzácné. Důlky se mohou na obou stranách obličeje lišit v hloubce i velikosti a prohlubují se, když se lidé usmívají. Někdy se objevují na jiných částech těla, přičemž některé typy jsou častější než jiné. 

Ty na bradě, které se někdy nazývají rozštěp brady, nejsou tvořeny stejným způsobem jako milé a prchavé lícní dolíčky. Jde o zářez ve tvaru Y a dochází k tomu, když se pravá a levá strana čelisti nebo čelistního svalu během vývoje v děloze zcela nespojí. I tento trvalý rys obličeje se často považuje za geneticky zděděný od jednoho nebo obou rodičů, ale objevit se může i u dítěte, jehož rodiče rozštěp brady nemají.

Venušiny důlky krásy

Dolíčky v dolní části zad, známé jako Venušiny dolíčky nebo Venušiny důlky, u mužů pak Apollónovy důlky, se tvoří podobným způsobem jako lícní důlky. V tomto případě se však krátký vaz táhne zhruba od horní zadní části kyčelní kosti ke kůži na zádech. To vtáhne pokožku dovnitř a vytvoří důlek. Nacházejí se obvykle těsně nad hýžděmi. 

I ony se považují za dědictví po rodičích, ale neexistuje dostatečný výzkum, aby tento předpoklad mohl být přijímaný bez jakýchkoliv pochybností. A jak je pravděpodobné, že dolíčky na tvářích signalizují jejich výskyt i jinde na těle? Žádný. Mít lícní dolíčky neznamená mít také důlky nad hýžděmi nebo na kterémkoliv jiném místě a naopak.