Dušan Klein: Dýmku jsem odložil jen jednou. Po infarktu

Dušan Klein (71) natočil řadu známých filmů a seriálů. Jako režisér, ale i autor scénáře, je podepsaný pod původní filmovou trilogií o básnících, kterou doplnil v roce 1993 o film Konec básníků v Čechách a o jedenáct let později pátým dílem Jak básníci neztrácejí naději.

Autor: Ivana Dvorská

Režírování se věnuje již od roku 1962, a stejnou dobu také holduje dýmkám.

Nedávno dokončil pro Českou televizi nový seriál Cukrárna a při té příležitosti prozradil v dalším díle rozhovorů Dietní policie, jak je na tom se svým životním stylem.

Myslíte si, že žijete zdravě?

Sám si to o sobě myslím, ale nežiji tak, protože mám dva syny doktory a ti mě od rána do večera neustále kvůli něčemu napomínají. Od mých kuřáckých návyků, přes to, že se přepínám, že chodím málo do přírody…

Kolik hodin denně v průměru spíte?

Chodím spát o půlnoci a vstávám okolo šesté. Není to tím, že bych nemohl spát, ale jak se probudím, zapálím si dýmku a už nezalehnu.

Jak často pijete kávu a alkohol?

Před pěti lety jsem měl infarkt, předtím jsem měl docela rád červené víno, ale od té doby jsem snížil konzumaci alkoholu prakticky na nulu. Nedá se říct, že bych předtím byl nějaký alkoholik, ale občas jsem si dal skleničku. Kávu jsem dříve také pil víc, ale nějak mi přestala chutnat. Asi to je stářím.

Kdy jste začal kouřit?

Celá studia na FAMU jsem nekouřil. V životě jsem neměl cigaretu v puse. V roce 1962 po dokončení FAMU jsem jako mladý režisér dostal nabídku točit první celovečerní film Myšlenka bez návratu a tehdy mě napadlo, že by hlavní roli mohla hrát paní Šejbalová. Poslal jsem jí scénář, a ona mě pozvala k sobě, že si o té roli popovídáme. Bylo mi tehdy 23 let a byl jsem z té herečky tak nervózní, že jsem si cestou koupil cigarety. Vymyslel jsem si to tak, že když se mě na něco zeptá, zapálím si cigaretu a teprve potom odpovím. Naštěstí k tomu nedošlo, na nic k roli se mě nezeptala. Ale ty cigarety mi už zůstaly v kapse.

A tak jste začal kouřit?

Ne. Potom jsem jel na Barrandov kvůli exteriérům, a tam se mě zeptali: jak si představujete ty exteriéry, pane režisére? Nervózně jsem sáhl do kapsy pro cigaretu, ale kolega z Barrandova mi ji vzal a vyhodil z okna, že se prý u filmu cigarety nekouří. A podal mi doutník. Na to jsem se přiznal, že vůbec nekouřím, že to bylo jenom z nervozity. A tak mi poradil, ať si pořídím dýmku. Je prý výhodná v tom, že se musí nejdřív nacpat tabákem a během té doby si můžu vždycky rozmyslet odpověď na otázku. A rovnou mi první dýmku daroval. Naučil mě vlastně kouřit.

Autor: Ivana Dvorská

Nezkoušel jste s tím někdy přestat?

Po infarktu jsem dva měsíce nekouřil, ale točil jsem potom třídílnou inscenaci a ke konci natáčení jsem si zapálil. Celý štáb si oddechl, prý jsem to bez dýmky ani nebyl já. Samozřejmě mě doktoři i moji synové prosí, abych omezil kouření, ale striktně zakázané ho nemám.

Snažíte se dodržovat pravidelnost ve stravě, tedy snídani, oběd a večeři, nebo jíte podle toho, kdy vám na to zbude čas?

Spíš podle toho, jak mám čas. Mám jeden zlozvyk, že když ráno vstanu, nesnídám. Osprchuji se, dám si kávičku, dýmku a přejde mě chuť na jídlo. Pak jdu na plac natáčet, a to se většinou protáhne až do odpoledne, takže k jídlu se dostanu až večer.

Když už se k němu dostanete, přemýšlíte o tom, jestli to, co jíte, je zdravé, nebo je vám to jedno a hledíte spíš na to, aby vám to chutnalo?

Rozhodně, aby to bylo dobré (pan režisér zabafá z dýmky a zakucká se). Zažil jsem doby, kdy jsme žili jen na zelenině nebo trošku omaštěných bramborách, ale někdy nebyly ani ty. Jsem schopný se stravovat skromně, ale občas si dám to, co mi chutná a není to zrovna zdravé.

Když nakupujete potraviny, sledujete na obalech, jestli obsahují éčka a jiné chemikálie?

Rád nakupuji a pomáhám manželce s vařením (další příval kašle). Já bych řešil, co je na těch obalech napsané, ale když já to nepřečtu! Ta písmenka jsou hrozně malá (exploze kašle).

Pokračování rozhovoru čtěte dále…

Životní styl pana režiséra Dušana Kleina není právě vzorový.

Jeden infarkt má za sebou, kouří dál, pohybu moc nemá, většinu rozhovoru prokašlal. Říká o sobě, že je „kavárenský“ typ. Dělá všechno pro to, aby jím zůstal. K tomu dýmka nezbytně patří – dodává na rozvážnosti, rozšafnosti a laskavosti. Takové jsou ostatně i jeho filmy. Bylo by škoda, kdyby s ní přestal. To by potom ani nebyl režisér Klein.

Myslí si, že žije zdravě, ale stěžuje si, že jej synové – lékaři „od rána do večera kvůli něčemu napomínají…od kuřáckých návyků, přes to, že se přepínám, že chodím málo do přírody…“ To by mi lezlo na nervy. Asi bych je někam poslal. Na druhou stranu bych se na ně ale neobracel se svými zdravotními problémy. Když si od nich nechce nechat poradit, nemůže po nich ani chtít, aby ho léčili. Vztah otec-syn nejde dohromady se vztahem lékař-pacient. Může to skončit i velkým průšvihem.

MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice

…pokračování rozhovoru:

Když vás něco bolí, jdete hned k doktorovi, nebo to řešíte sám doma?

Řeším to tím, že zavolám synovi. Jeden můj syn je chirurg, druhý internista, takže volám tomu internistovi. On se se mnou už baví jako ten doktor z filmu Vesničko má středisková. Říkám mu třeba: Dušane, mě dneska tak pálí v zádech. A on na to: Mě taky. Co tam máš dál? Ale jinak mě mí synové kontrolují, zařídili mi teď celkovou zdravotní prohlídku.

Pokud máte nějaký menší zdravotní problém, třeba chřipku nebo nachlazení, sáhnete hned po prášku, nebo dáváte přednost spíš přírodním léčivům, bylinkám a čajům?

(další těžký kašel) Po lécích. Léky mi nevadí, protože když už nějaké léky beru každý den, jeden navíc už moc neznamená. Bylinkám moc nevěřím, ale teď jsem jim musel podlehnout, když jsme točili seriál Cukrárna pro Českou televizi, protože jsem do něj obsadil Ljubu Skořepovou, známou kořenářku. Pořád mi nutila nějaké bylinky na ruku, kterou jsem během natáčení zlomenou, na hlavu, na žaludek… Pořád jsem pil nějaké lektvary, ale jenom kvůli tomu, že ji mám rád a vážím si toho, že do tohoto seriálu šla. Ale že bych z těch lektvarů byl nadšený, to tedy ne.

Necháváte se dobrovolně očkovat, třeba proti chřipce nebo klíšťové encefalitidě?

Ne, bojím se injekcí. Nemám pro ně dobré žíly. Prášky polykám rád, ty mi nevadí, ale injekce nesnáším.

Říkal jste, že vás synové donutili jít na preventivní prohlídku. Chodíte preventivně i k zubaři?

Nechodím. Byl jsem jednou a ten zubař zíral, říkal: Máte tam jeden zubní kaz, ale jinak to je všechno v pořádku. Prý mám z toho kouření tak dokonale ochráněné zuby, že na ně netrpím. Ale k zubaři se bojím. Nesnáším bolest. Navíc v tomhle věku to už asi nemá cenu.

Jakým způsobem relaxujete? Dokážete jako workholik úplně vypnout od práce?

Dokážu vypnout od práce v okamžiku, kdy přijedou vnoučata. Okamžitě přepínám na ně, na práci není čas. Ale když jsou u nás celý den, večer se už těším, že pojedou domů.

Sportujete, nebo jste někdy sportoval?

Hrával jsem tenis. Jako malý jsem hrával s kluky fotbal na plácku. Žádný velký sportovec ze mě ale nikdy nebyl, jsem spíš kavárenský typ.

Jste spokojený se svým životním stylem? Co byste případně chtěl změnit?

Po tomto rozhovoru mám jednoznačný pocit, že bych měl změnit všechno. To ale samozřejmě nejde. Jsem optimista, takže to přežiji.

Jak dlouho myslíte, že tu ještě budete?

Pokud bych to měl hodnotit podle své rodiny, tak vysokého věku, jako jsem se dožil já, se nedožil nikdo. Část rodiny zemřela v koncentračním táboře, část na infarkt. Jsem v tomhle dost výjimečný, dlouhověký.

Dietní policie:

Juraj Kukura: Žít zdravě je hrozně nudné

„Nejpříjemnější na světě je hřích, zatímco to zdravé hřích není,“ říká v rozhovoru matador českého, slovenského i světového filmu. „Znáte ten vtip, jak přijde člověk do pekla, a tam všichni jedí, pijí, šampaňské a kaviár, jsou tam plné bary, a najednou se tam objeví manželé…“

Jaromír Nosek: Spím čtyři hodiny denně, víc nepotřebuju

Typický filmový záporňák hodně pracuje: „Jsem tak trochu workoholik, i když mám volno, na víc než pět hodin spánku denně se stejně nedostanu…“

Alice Nellis: Nemám čas vysedávat po doktorech

Její nejnovější film Mamas & Papas o moderním rodičovství právě běží v kinech a jeho autorka říká: „Jakmile přijdu domů, čekají mně tam moje dvě malé děti, takže nevím, co je náročnější. Relaxuji asi prací.“ 

Kateřina Kalistová: Chybí mi bio supermarkety

Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je vyznavačkou biopotravin: „Určité zlepšení v nabídce tu je.“

Jolana Voldánová: Překvapuje mě účinnost homeopatik

Známá televizní moderátorka kouří, věří homeopatikům a bolesti se snaží zbavit co nejdříve: „Rozhodně nejsem z těch, kteří by čekali, zda je to přejde samo.“

Kateřina Fričová: Nás kuřáky by měli začít chránit

K programové ředitelce ČT cigarety neodmyslitelně patří: „Kouření je hnusné, to vím… Ale musím říct, že to byl smutný život, bez cigaret.“

J. X. Doležal: Marihuana mi pomáhá i od deprese

Známý kuřák a propagátor marihuany říká: „V podstatě žiju zdravě. Nepiju alkohol a poměrně hodně spím. A kouřím hodně marihuany, ta je léčivá.“

Kateřina Cajthamlová: Kvalita potravin je u nás příšerná

Někdejší moderátorka pořadu Jste to, co jíte se zlobí: „Prodávají zajíci v pytli. Potraviny nejsou značené, nejsou kvalitně balené. Kvalita našich potravin bohužel velmi klesla.“ 

Tomáš Cikrt: Jít k doktorovi na „blind“ je sázka do loterie

Jakou důvěru v české lékaře má bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví? „Máme skvělé lékaře, ale ti nejsou všude.“

Martin Veselovský: Nesnídám, nesvačím. Nestíhám

“Můj mozek mi zatím neřekl, že bych se o sebe měl začít víc starat,“ říká moderátor. „Asi se k tomu budu muset dotlačit.“

Otakar Černý: Pil jsem třeba deset piv za den 

Šéfredaktor sportovní redakce ČT hraje pétanque a doktorům moc nedá: „Zubaře a gynekologa nepotřebuji.“

Tomáš Baldýnský: Byl jsem závislý na energy drincích 

„Jsem taková neorganizovaná povaha,“ připouští novinář a dramaturg, s jehož jménem je spojený například komiks Zelený Raoul a sitcom Comeback.

Jan Šibík: Relax od focení? To snad ani nejde 

„Baví mě výlety, víno, holky,“ říká známý fotograf Honza Šibík. „Ale focení je zcela dominantní a hodně určuje to ostatní.“

Barbora Kroužková: Dělala jsem karate, teď cvičím jógu 

Televizní moderátorka prokládá jógu posilovnou: „Vybíjím si tam negativní emoce a vztek.“

Eva Jurinová: Jsem profesní hypochondr

„Moje profese se na mně podepsala,“ popisuje zkušenosti z provozu velké nemocnice bývalá televizní moderátorka a současná mluvčí FN Motol: „Každý den musím informovat o nemoci a smrti.“

Janis Sidovský: Vadí mi sousedi, co topí uhlím 

Zastupuje řadu českých celebrit, aktivně se věnuje charitě a výrazně napomohl lepšímu vnímání gay komunity u nás. „Netrávím čas na večírcích,“ říká Janis Sidovský.

Josef Pejchal: Jsem náruživým pasivním kuřákem 

Pakliže patříte mezi diváky seriálu Ordinace v růžové zahradě, znáte ho spíše jako doktora Suka. Jak žije herec Josef Pejchal, když odloží lékařský plášť?

Jaromír Bosák: Kdybych neběhal, hrozně bych ztloustnul 

„Říkám to i ženě, ta to neslyší ráda: až jeden z nás dvou umře, bude mi strašně smutno,“ tvrdí sportovní komentátor. Myslí vážně, že tu chce být do 120?

Alexandr Hemala: Tančím jen v sebeobraně, teď ale musím 

Před šedesátkou přijal účast v taneční soutěži: „Potkal jsem pana Harapese a říkal jsem mu: vidíš, ty jsi už skončil a já teprve začínám,“ líčí televizní dramaturg a někdejší hlasatel.

Oldřich Navrátil: Nesnáším sport. A jím, co se mi zachce 

„Když už se mám hýbat, raději zryju kus záhonu nebo naštípám dříví,“ brání se sportování všeho druhu známý herec, „aspoň z toho je nějaký užitek.“