Tak například statistika sebevražd je proti období socialismu o poznání lepší, historické maximum bylo v roce 1970 (proti současnosti dvojnásobek). Netvrdím, že je situace ideální, k zamyšlení je například to, že absolutní poválečné minimum bylo dosaženo v roce 2007 a od té doby zase mírně stoupá, nicméně představy, jak bylo dříve lépe, jsou hodně mimo.
Co se týče duševních chorob, tak tam jsou podle mě statistiky pro dlouhodobé srovnání zcela nepoužitelné, hodně se totiž posouvá hranice, kdy se to jako choroba vůbec bere, což je někdy dobře (fakt je, že se péče dostane většímu procentu z těch, kteří to potřebují), ale někdy spíš špatně (jsou i spíše uměle vytvořené případy).