Vidíte,
ti radikální hledači nemají kredit, ti umírnění hledači mají jen zbytky kreditu a ti ostatní, co jen obhajují a nehledají poté asi ...kredit MAJÍ. Dáváte své předsudky strašně najevo.
Kredit je relativní veličinou mezi subjektem a jeho hodnotitelem či lépe jiným subjektem, který subjektu kredit buď přisoudí, či nikoliv. Takže to děláte správně a logicky. Otázkou ale je, o co jde posuzovanému subjektu?
Hledač pravdy chce najít pravdu, ne mít kredit. Kredit potřebuje subjekt, jehož cílem je přesvědčit jiné o tom, co nalezl.
Pokud človek nalezne pravdu či hodnotnou informaci, ale potřebuje kredit, aby ji dokázal předat, je to přinejmenším částečně chyba publika, protože o šíření pravdy poté rozhodují předsudky o subjektu. S tím se tuším lidstvo potýká již tisíce let a pořád dokola.
Kredit tedy potřebují a na něm by si měli zakládat především účelově jednající lidé, kteří se snaží přesvědčovat veřejnost. Účelově jednajícím lidem byste měl ale naopak přirozeně méně věřit než lidem jednajícím zcela upřímně. - A už jsme v krásném mrtvém kruhu. :-)
Ale rozumím Vám, co chcete vyjádřit. Ono to ale opravdu není takto jednoduché. Řekl bych, že je vysoce složité, aby se v tomhle vůbec vyznal člověk sám v sobě, natožpak v těch druhých, které pouze vidí a slyší, ale do hlavy a do duše jim nevidí....