Čeští poslanci a poslankyně aktuálně diskutují o tom, zda povolit gayům a lesbám, aby mohli vstupovat do manželství. Uzavírat plnohodnotný sňatek, ne jen registrované partnerství, jak je tomu od roku 2006. Sněmovna bude diskutovat o různých verzích řešení, ale ten nejsilnější návrh předložený 46 poslanci a poslankyněmi počítá s tím, že registrované partnerství prostě přestane existovat a české páry bez ohledu na pohlaví budou uzavírat manželství. Pro páry gayů a leseb by to znamenalo především vyrovnání práv, která dnes jako registrovaní partneři nemají – těmi hlavními jsou chybějící společné jmění, právo na vdovský důchod, a především možnost přiosvojení a adopce dítěte.
Ačkoliv podle agentury Median 68 % české veřejnosti souhlasí s možností párů stejného pohlaví vstupovat do manželství, stále jsou slyšet obavy o dobro a zdravý vývoj dětí, které by v takových rodinách vyrůstaly. Co na to čeští psychologové a lékaři?
Stanovisko českých odborníků
Řada odborníků se shoduje v tom, že dvě ženy nebo dva muži mohou být dobrými rodiči. Slovy předsedy České sexuologické společnosti Jaroslava Zvěřiny: „Žádný poznatek nás neopravňuje k domněnce, že snad homosexuální dvojice mohou děti nějak výchovně poškodit. Homosexuální orientace není ani psychická nákaza, ani naučený zlozvyk.“ Z výzkumů dětí, které vyrostly v těchto rodinách, jasně vyplynulo, že si v životě vedou stejně dobře jako kdokoliv jiný.
To potvrzuje známý český psycholog a sexuolog Petr Weiss: „Od 70. let ve světě proběhla řada výzkumů týkajících se dětí, které vyrostly v rodině jednopohlavních párů. Výzkumy měly jednoznačné výsledky – u dětí nebylo zjištěno žádné narušení, ani z hlediska sexuální orientace, identity, neuroticismu, a dokonce ani z hlediska jejich postavení ve školním kolektivu.“
- Gayové a lesby již dnes mohou v Česku adoptovat dítě, ale jen jako jednotlivci. To znamená, že jen jeden v páru je oficiálním rodičem. Stejnopohlavní pár společně dítě adoptovat nemůže. Přitom právě dvojice lidí logicky může dítěti dát větší zázemí a jistotu než jednotlivec. Stejně tak si gayové a lesby nemohou přiosvojit dítě svého partnera/partnerky, které například od mala společně vychovávají.
- Zákon dělí rodiče dítěte na oficiálního právního rodiče, a toho druhého, právem neuznaného. Druhý rodič je v očích zákona cizí člověk a nemá právo na informace o zdravotním stavu dítěte, nemůže automaticky vystupovat ve škole jako rodič, dítě po něm nemá nárok na dědictví, na sirotčí důchod, výživné atd. Pokud právní rodič dítěte zemře, není vůbec jisté, že se o dítě bude moci druhý rodič dál starat.
- Ve stejnopohlavních rodinách v Česku vyrůstají již stovky až tisíce dětí. Žijí však v nejistotě a menší právní ochraně než děti z rodin tvořených matkou a otcem.
Dvě mámy, dva tátové
Ukázalo se, že nejde ani tak o to, jak rodina vypadá, ale co se v ní děje, jak je dítě vychováváno. Dvě mámy / dva tátové tak mohou být mnohem lepšími rodiči než například otec násilník a matka alkoholička. Doktorka Petra Winnette, ředitelka Institutu rodinné péče NATAMA, k tomu říká: „Dítě pro svůj zdravý vývoj a štěstí potřebuje dostatečně dobré rodiče, kteří ho milují a věnují se mu, správně ho vedou a jsou mu bezpečnou základnou pro život. Takovou rodičovskou péči a výchovu mohou dávat úplně stejně otec a matka jako dvě matky nebo dva otcové.“
Také renomované světové instituce, jako je Americká asociace dětských lékařů, Kanadská asociace psychologů nebo Australská asociace psychologů, toto již ve svých stanoviscích dávno potvrdily. V ČR své stanovisko vydala například Profesní komora sociálních pracovníků: „Nesouhlasíme s názorem, že existuje pouze jeden rodinný ‚správný‘ model, a ostatní nefungují. Přirozených variant výchovy dětí je mnoho (osamělý rodič, vícegenerační soužití, nesezdané páry, páry s jedním rodičem dlouhodobě žijícím v zahraničí apod.) a žádný z modelů nevede automaticky dítě k patologickému vývoji nebo výrazné dysfunkci.“
Duhové děti
Ale abychom nezůstali jen u odborníků, v Česku už dorostla generace dětí z „duhových“ rodin a mohou tedy mluvit sami za sebe. Kryštof (18 let), kterého vychovávaly dvě mámy, komentuje opakovaný mýtus, že z dětí stejnopohlavních rodičovských párů vyrostou homosexuálové: „Cítím se jako heterosexuál. Nijak psychicky poznamenaný nejsem, moje matky se o mě vždy dobře postaraly, možná i lépe než ve spoustě rodin heterosexuálů.“
Co se týče obavy o nedostatek mužských či ženských vzorů, každá rodina vypadá přece trochu jinak – někde třeba tatínek vaří večeře a máma vozí syna na fotbal. Důležitější je, aby dítě vidělo, jak a zda jeho rodiče dokáží řešit problémy a konflikty, jak jsou si blízcí a mají se rádi, jak se vzájemně podporují. Psycholožka Eva Polášková ve svém výzkumu navíc dokázala, že homosexuální páry aktivně zajišťují dětem velkou variabilitu různých vzorů: strýcové/tety, dědečkové/babičky, učitelé/učitelky, starší kamarádi a sourozenci, vedoucí kroužků, média. Děti v tomto ohledu nijak nestrádají.
Obavy z toho, že dítě může být kvůli dvěma rodičům stejného pohlaví šikanováno, vyvrací Adéla (24). Její okolí bralo vždy vztah její mámy s jinou ženou „úplně v pohodě, dokonce někdy říkají, že je to cool“. Odborníci upozorňují, že je to spíše otázka otevřenosti dospělých, nikoliv dětí. Primářka oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Zuzana Spurná říká: „To není problém toho dítěte, to je problém společnosti, ve které žije. Musíme se naučit být tolerantní, uvědomit si, že nám jde o štěstí a kvalitu života toho dítěte.“Sexuolog Ivo Procházka k tomu dodává: „Jeden z mých předků byl synem svobodné matky. Dnes to není nic neobvyklého, ale před sto lety? V kolektivu vrstevníků byl oblíbený, ale poznámky slyšel od dospělých. Proto nepromítejme své předsudky do svých dětí. Ty jsou na tom často mnohem lépe než my sami a až špatná výchova je někdy zdeformuje.“
Manželství a adopce stejnopohlavních párů už přijaly téměř všechny vyspělejší státy světa. Z jejich zkušeností jasně vyplývá, že se není čeho bát ani v České republice. Naopak, jak například uvádí Gabča (17), kterou vychovaly dvě mámy: „Mně dala moje rodina toleranci. Když člověk žije v odlišné rodině, více toleruje jiné odlišnosti jako národnost, postižení nebo i třeba to, když je někdo psychicky nemocný. Bere člověka prostě podle toho, jak se chová.“
ČLÁNKY DO MAILU