Ačkoli bylo od samého počátku kauzy „dvojí kvalita potravin“ zřejmé, že nejde o zásadní potravinářský problém v EU a neustálé rozdmýchávání této kauzy sloužilo především některým politikům k osobnímu zviditelnění a získání politických bodů, ukazují se rizika regulace dvojí kvality potravin pro mnohé až nyní.
Dvojí kvalita potravin není v EU velký problém…
První signály ovšem již vyslala EU při projednávání problému dvojí kvality potravin. Unie sice zahrnula potraviny odlišného složení ve stejných obalech do balíčku obecné ochrany spotřebitele, konkrétní definice dvojí kvality, jejího rozlišení, výši sankcí i způsob kontroly ale nechala na jednotlivých členských zemích. A neudělala s tím nic ani naše eurokomisařka Věra Jourová, do jejíhož portfolia ochrana spotřebitele tehdy spadala.
Pro většinu zemí EU to prostě nebyl (a není) zásadní problém, i proto, že se týkal a týká jen velmi malého výčtu z celkové nabídky potravinářských produktů na trhu. Ostatně, jak jsme již dříve k tématu dvojí kvality potravin psali, tento problém je nadhodnocen a často tendenčně interpretován.
Galerie: Dvojí kvalita potravin potvrzena
…ale v ČR může být
Problém to ale může být, i když z úplně jiného hlediska, než jej představovali naši politici, nakonec právě pro naši zemi. Jak píše náš sesterský server Podnikatel.cz: Další rána pro venkov? Za dvojí kvalitu potravin mají být pokutováni i prodejci.
Na problém upozornil například Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR), ale i Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) sdružující spíše menší prodejny v malých městech a obcích. Především AČTO zdůrazňuje, že novela zákona o potravinách v části o dvojí kvalitě potravin může způsobit další velkou vlnu uzavírání menších venkovských prodejen. „Ministerstvo zemědělství chce totiž místo výrobců potravin dvojí kvality trestat obchody, které v dobré víře přijímají potraviny do prodeje. A pro provozovatele malých obchodů, jež se nemají velkým výrobcům jak bránit, může být takový postih zcela likvidační. Novela totiž počítá se sankcí za případnou dvojí kvalitu až do výše padesáti milionů korun,“ konstatuje AČTO.
Žádný prodejce přitom nemá podle prezidenta SOCR Tomáše Prouzy šanci efektivně prověřovat, zda na trhu jiného členského státu dotyčný výrobce nenabízí potravinu v podobném obalu, ale s odlišným složením. Riziko finančního postihu tak může podle něj urychlit zavírání menších prodejen v obcích.
Galerie: Dvojí kvalita potravin – 2. fáze testování
Vadí jen „podstatně“ odlišná kvalita
Další problém, totiž míru odlišnosti obalů potravin, které nemají totožné složení, musel už také řešit náš parlament, konkrétně jeho zemědělský výbor.
Ten počátkem tohoto měsíce přijal k původnímu návrhu novely zákona o potravinách pozměňovací návrh, podle kterého bude sice zakázáno prodávat ve stejném obalu potraviny různého složení, ale pouze, pokud budou rozdíly „podstatné“.
Dlužno dodat, že je to návrh rozumný a původní dikci návrhu zmírňující. Samozřejmě ale i v tomto případě je věcí výkladu, což už „podstatné“ je a co už není. To dává možná až příliš široký prostor k posouzení „podstatnosti“ inspektorům Státní zemědělské a potravinářské inspekce a zřejmě bude také znamenat další zatížení pracovníků inspekce, kteří už nyní mají práce nad hlavu.
Konec kauzy?
I ke konci se chýlící kauzy je tak zřejmé, že nejlepší obranou spotřebitele vůči dvojí kvalitě potravin je a bude takové výrobky nekupovat, pakliže bude mít spotřebitel pocit, že je klamán ze strany těch výrobců (obvykle nadnárodních), kteří v různých zemích prodávají ve stejných nebo téměř stejných obalech výrobky lišící se svým složením.
Takových výrobků není moc, a navíc jich ubývá, protože část výrobců na kauzu zareagovala a složení svých produktů upravila. Sice se tím opětovně posílila unifikace Unie, proti které mnozí bojují, ale nějaký výsledek problému „dvojí kvality“ potravin to je.
Otázkou je, zdali je to výsledek adekvátní mediálnímu humbuku, který se na toto téma v naší zemi strhl.
Galerie: Nejhorší potraviny roku 2019
ČLÁNKY DO MAILU