Podle Pavla Suchánka z Institutu klinické a experimentální medicíny Praha (IKEM) se chce 50–60 procent lidí orientovat v tom, co jedí. Když už se však začtou, brzy skončí. Odradí je nečitelné písmo, chaotické rozmístění důležitých údajů. Většina lidí se hned za dvojtečkou u složení přestává orientovat, protože vlastně nevědí, co tam mají hledat. Je pro mě 12% smetana moc tučná nebo mám raději sáhnout po bílém jogurtu? Jak se vyznat v obalech balených potravin, prozradil Pavel Suchánek a my jsme u toho byli.
Už jsme vás informovali, že vláda posvětila novelu zákona, která přinese větší pokuty a písmena na přebaly potravin. Výrobci se do budoucna budou muset popasovat s velikostí obalů svých výrobků, aby se jim větší údaje na obal vešly a splnili tak minimální velikost písma 1,2 mm. A my tak v obchodech nemuseli z tašek lovit laboratorní mikroskopy.
Nesledujte jen energetickou hodnotu, nic moc neříká
Na obalech musíme povinně ze zákona najít informace o obsahu energie a živin na 100 g potraviny. Dále zde většinou objevíme i údaje o složení, případně nutriční tabulku či GDA. Většina z nich je však dobrovolnou aktivitou výrobce, takže je na všech potravinách najít nemusíte. V mnoha případech nám však usnadňují primární orientaci. Jenže když už nápisy podle novely přečteme, měli bychom vědět, co ten který údaj a jeho množství v potravině pro nás znamená.
Diabetik asi bude sledovat jiný řádek v nutriční tabulce než člověk pevně rozhodnutý skoncovat s oblými tvary. Pokud mám vysoký tlak, asi se útlocitně nebudu zaměřovat na obsah vitaminu C. Valná většina lidí však stále sleduje hlavně energetickou hodnotu, která ovšem z hlediska správné výživy nemá valnou vypovídající hodnotu. „Orientovat se pouze podle energetické hodnoty je zavádějící, protože zákazníkovi ukazuje jen to, kolik výrobek obsahuje energie, ale neříká už nic o složení. Například jako diabetik nemám šanci určit, kolik sacharidových jednotek jsem schopen do sebe v konkrétní potravině dostat,“ říká Pavel Suchánek.
Příklad: Cola versus džus
Pojďme se podívat na příklad: Z hlediska příjmu sacharidů a energie je často velmi přeceňována a démonizována konzumace slazených sycených nápojů. Pokud se podíváme na čtvrtlitrovku Coca-Coly, zjistíme, že obsahuje pouze 5 % doporučeného denního příjmu energie, což je srovnatelné se stejným množstvím 100% džusu. Na druhou stranu je to méně, než je energie v porci ovocného jogurtového nápoje nebo výrazně méně než ve stejném množství ovocného nektaru.
Samozřejmě zde nenabádáme k vyšší konzumaci kolových nápojů, jde zde především o srovnání. Energetická hodnota je téměř totožná, složení diametrálně odlišné. Proto by nás mělo zajímat víc než kilojouly a kalorie. Věděli jste kupříkladu, že jablečný džus obsahuje ve 240 ml 24 gramů cukru (sacharidů) a Pepsi ve stejném množství 28 gramů cukru (sacharidů)?
Čtěte dále: Ochucené vody: V jedné láhvi je i dvacet kostek cukru
Ani složení a údaje za dvojtečkou někdy nestačí
Na obalech musí být uvedeny informace o obsahu energie a živin na 100 g potraviny. Většina potravin se neprodává ve 100g balení, ale často v 30g v případě müsli tyčinek, nebo 150g u mléčných výrobků, případně v rodinných baleních o hmotnosti 500 i více gramů. Bez kalkulačky může být těžké zjistit, kolik energie zkonzumovaná porce obsahovala a jak velká by měla být vhodná porce k jednomu jídlu. Právě z těchto důvodů přišli v roce 2005 výrobci potravin a nápojů s označováním tzv. nutričními bublinami, které popisují, jaká je doporučená velikost jedné porce u konkrétní potraviny a kolik daná porce obsahuje energie, prospěšných živin, nebo naopak živin, které bychom měli sledovat a omezovat pro jejich rizikovost na zdraví.
Čtěte dále: Obaly potravin dostanou jednotnou tvář. Má to ale háček
„Například ve Velké Británii funguje systém tzv. semaforů, kdy je seznam různých živin, které tam jsou označeny červeně, zeleně a žlutě. Ne vždy je však tento systém dostačující, protože co člověk, to jiné požadavky na složení jídelníčku. Toto je čistě obecný postup,“ dodává Pavel Suchánek. Doporučuje pak systém GDA. „Tento systém je určen asi převážně pro lidi 30+, tedy ty, kteří si zakládají rodiny. To, co vidíte v rodině, potom zcela přirozeně používáte i u sebe. Pokud rodiče nečtou obaly potravin a k večeři si mažou paštiku, pak v tom jejich děti zřejmě budou pokračovat,“ dodává dietolog. I proto vyzdvihuje označování potravin formou značení GDA, které navíc, krom rozšifrování složení výrobku, ukazuje i procentuální vyjádření příjmu jednotlivých složek v jedné porci.
Miska plná müsli zdraví moc neprospěje
„Někteří lidé si myslí, že například jedno balení cereálií mají tak napětkrát, ale pokud se podívají na tabulku GDA, zjistí, že jedna porce odpovídá pouhým 30 g, což jsou asi 4 zarovnané polévkové lžíce“ říká lékař IKEMU. Půlkilové balení by tedy mělo vyjít zhruba na 18 snídaní. Když otočíte krabici dnem vzhůru a sypete a sypete, až se miska po okraj zaplní, ze zdravé snídaně se rázem stává kalorická bomba, s tatrovkou cukru uvnitř. Dodržíte-li doporučenou porci, která je rozpočítaná tak, aby pokryla průměrnou potřebu průměrné ženy s příjmem 8400 kJ, budete sledovat v případě vysokého krevního tlaku procenty vyjádřený obsah soli v tabulce GDA, jednoduše hlídáte látky, které vám škodí.
Nikdo nejspíš nebude sedět u každé krabičky, pytlíku či etikety a nebude přepočítávat jednotlivé složky a jejich procentuelní zastoupení ve výrobku, ale kdo chce, cestu k informacím si najít může. Čím více se budeme zajímat o složení výrobků, tím větší tlak na výrobce vznikne a oni pak rádi, bez jakýchkoliv nařízení shora tabulky GDA či jim podobné na své výrobky budou zařazovat. Už teď je jich jako máku. Průzkum Konfederace potravinářského a nápojového průmyslu zemí EU (CIAA) v roce 2008 zjistil, že zatímco velké společnosti fungují jako průkopníci značení GDA, začínají se přidávat i další výrobci. 58 % středně velkých a 34 % menších společností hodnoty o doporučeném denním množství již na své výrobky přidává nebo to má v úmyslu. Například v roce 2009 Coca-Cola značkou GDA označovala 98 % svých výrobků, Kofola 75 %, Nestlé 91 % a Unilever 54 %.
ČLÁNKY DO MAILU