Když dostal Albert Einstein v roce 1921 nejslavnější cenu za vědu, projevil dobrou vůli a poslal své ženě celý honorář ve výši jednoho milionu dolarů, snad i s ohledem na jejich dva syny. Nicméně v děkovné řeči svou ženu ani slůvkem nezmínil.
Soukromý život Alberta Einsteina a Milevy Marič byl spíše nešťastný a jejich láska brzy ztroskotala. Jakými neduhy Mileva trpěla a jaký měla osud?
Zdravotní postižení od dětství
Mileva Marič (1875–1948) se narodila na venkově v oblasti dnešního Srbska do rodiny císařského důstojníka a majitele zemědělské usedlosti. A stejně jako její sestra měla vrozenou vadu kyčelního kloubu, následkem čehož kulhala. Kulhavá dívka v tehdejší společnosti nebyla zrovna žádanou nevěstou, proto se spíše uzavřela do sebe a díky svému hendikepu často narážela na nepřijetí okolím.
Nejinak tomu bylo také v případě rodiny jejího budoucího chotě – Alberta Einsteina. A aby toho nebylo málo, ještě k tomu v devatenácti letech onemocněla tuberkulózou. I když byla chytrá a studovala univerzitu v Curychu, kde nejprve vyzkoušela medicínu, aby pak zjistila, že pro ni bude vhodnější fyzika, nikoho to nezajímalo, protože od dívek tehdejší doby se očekávalo něco zcela jiného.
Mileva ale měla podporu svého otce, který ji nechal zapsat na studia a vše financoval. Samozřejmě studovala chlapecké gymnázium a na univerzitě byla jediná žena v ročníku. Nikdy ji ale nenutil, aby se hned vdala a měla děti. Možná tak trochu věděl, že jeho kulhající dcera nemusí být zrovna žádanou nevěstou a bude lepší, když alespoň využije svého talentu a získá patřičné vzdělání.
A právě na studiích Mileva potkala Alberta, který si tuto zvláštní dívku okamžitě oblíbil a byl z toho vážný vztah. Einsteinovi rodiče ale pro svého syna nechtěli tuto chromou dívku, která byla navíc skoro o čtyři roky starší, vzdělaná a ještě ke všemu nežidovského původu.
Místo doktorátu k plotně
Bohužel Mileva na svou lásku doplatila. Místo aby dokončila svou doktorskou práci, odjela zpět do Srbska porodit dceru Lieserl, která přišla na svět po komplikovaném porodu v roce 1902. Další osudy dcerky, o jejíž existenci se svět dozvěděl až za velmi dlouhou dobu, jsou neznámé a předmětem mnoha spekulací a konspiračních teorií.
Podle některých se dítě narodilo mentálně postižené a ve věku dvou let zemřelo, podle jiných bylo hned po porodu dáno k adopci, ale následně zemřelo na některou z tehdy běžných dětských nemocí. Jiné teorie dokonce uvažovaly o tom, že se dívka dožila dospělosti, což je však nejméně pravděpodobné.
Přibližně o rok později si Albert i přes halasné protesty své rodiny Milevu vzal. Ta v následujících letech vedla domácnost, starala se o něj, pomáhala mu s teorií relativity a porodila dva syny. V jednom z dopisů Alberta své ženě stálo: Jak budu hrdý a šťastný, až společně naši práci na relativitě pohybu dovedeme úspěšně ke konci.
Když se ale Einstein proslavil a nebyl moc doma, Mileva špatně snášela to, že pro něj byla v podstatě takřka služkou a matkou jeho dětí odstrčenou na vedlejší kolej. To neprospívalo ani jejímu fyzickému zdraví, ani psychice.
Geniální syn skončil v ústavu
Jejich manželství problémy neustálo. Albert se zamiloval do své sestřenice Elsy, kterou si později vzal a procestoval s ní snad celý svět. V roce 1914 těsně po začátku první světové války Mileva měla všeho dost, sbalila oba chlapce a odjela z Německa do Curychu, kde později s chlapci žila. Rozvod proběhl po pěti letech odloučení v roce 1919.
Mileva zbytek života pečovala o své syny, ale pouze jedno z jejích tří dětí vedlo normální, a snad i šťastný, život. Prvorozený syn Hans Albert (1904–1973), který se narodil rok po svatbě, zdědil po obou rodičích značnou inteligenci a nadání, proto se stal uznávaným vědcem v oboru hydrauliky a univerzitním profesorem v Kalifornii. Díky němu se Mileva dočkala také vnoučat.
Mladší syn Eduard (1910–1965) ale neměl takové štěstí. Vynikal vysokou inteligencí a výrazným hudebním nadáním, dokonce studoval psychiatrii, o kterou se velice zajímal. Měl před sebou celý život a slibnou kariéru. Bohužel u něj propukly silné psychické problémy, které byly nakonec diagnostikovány jako schizofrenie. Kvůli nešťastné lásce ke starší ženě se dokonce pokusil o sebevraždu.
Část života tak strávil v psychiatrickém sanatoriu v Curychu, kde i předčasně zemřel. Bohužel tehdejší psychiatrická léčba jeho křehké psychice nijak neprospěla. Elektrošoky mu narušily schopnost myšlení a komunikace. Rodiče byli z toho nešťastní, ale nedalo se to vzít zpátky. Takový osud by nikdo svému dítěti nepřál nikdo.
Po smrti Milevy strávil Eduard zbytek svého života v sanatoriu nebo pěstounských rodinách, jeho bratr a otec totiž emigrovali do Ameriky. Mileva zemřela v roce 1948 na těžkou mozkovou mrtvici. Uznání se dočkala až po své smrti.
Zdroje: wikipedie.org; feminismus.cz; the margilian.org; allthetsinteresting.com; time.com; scientificamerican.com; einstein-website.de
ČLÁNKY DO MAILU