Eko, ezo a bio znali lidé už před sto lety. Tehdy byli za blázny…

Vegetariánské restaurace byly už za první republiky, nabízely eubiotický chléb

Eubiotika zahrnuje zdravý způsob života, který se snaží maximálně vycházet vstříc zachování dobrého zdraví a dlouhověkosti. Význam slova popisuje spojení dvou původně řeckých pojmů – eu znamená dobrý, bios život.

Eubiotika také úzce souvisí s abstinencí, makrobiotikou nebo vegetariánstvím, ale i s volnočasovými aktivitami, ekologickými principy a návratem k přírodě. Jako eubiotika se ale rovněž popisuje směr v lékařství, který se v podstatě snaží o totéž a klade velký důraz na prevenci a zdravý způsob života. Synonymem k pojmu eubiotika může být etikoterapie, která neopomíjí duchovní stránku, popisuje příčiny nemocí a hledá cesty k uzdravení.

Za hlavní představitele, zastánce a propagátory eubiotiky u nás můžeme považovat MUDr. Ctibora Bezděka, prof. Stanislava Růžičku, pedagoga a spisovatele Eduarda Štorcha, který psal o pravěku, obrozence Karla Amerlinga, doc. Františka Vaníčka nebo MUDr. Alexandra Batěka.

K těmto pánům by bezesporu mohl patřit také Emanuel Voňka, který provozoval za první republiky síť vegetariánských restaurací v Praze, kde se také nabízel eubiotický chléb – předchůdce dnešního celozrnného chleba nebo žitného kváskového chleba, který se prodává ve zdravých výživách jako zdravá alternativa ke konvenčnímu pečivu v supermarketech.

Prevence a udržitelnost zdraví

Už na přelomu 19. století a počátku 20. století se mnozí lékaři, pedagogové a jiní vzdělanci pokoušeli přijít na to, jak by vlastně mohl člověk dobře žít a snažit se co nejvíce o zdravý, spořádaný a produktivní způsob života. Smyslem života tehdy nebylo co nejvíce si užívat, žít rychle, opíjet se, kouřit, brát drogy, být promiskuitní, přejídat se, sobecky uspokojovat své potřeby, nestarat se ani o sebe, ani o druhé a na bolístky brát velké množství léků, jimiž dnešní medicína dokáže vyřešit takřka cokoliv.

Sex, drogy, rock&roll, existenciální krize, volná láska, obezita, virtuální realita, civilizační choroby, automatizace, enviromentální deprese, globální ekologická krize a tak dále. To jsou pojmy, které dobře známe dnes. Do práce se vozíme autem, celé dny prosedíme u počítače, žijeme na sociálních sítích, dýcháme nezdravý vzduch, jíme nezdravá jídla, sypeme do sebe množství léků, jsme líní a pohodlní, nešťastní, trpíme mnohými duševními poruchami a syndromy, jejichž názvy si lidé před sto lety ještě těžko dovedli představit. Není divu, že se najdou lidé, kteří chtějí žít jinak – alternativně.

Lékaři už před více než sto lety propagovali slunce, vodu, vzduch, zdravou stravu a pohyb. Dnes právě všechno tohle považujeme za naprostou samozřejmost, nehodnou povšimnutí, a naopak řešíme své zdravotní problémy většinově pomocí léků potlačujících symptomy nemocí. Eubiotika však s tímto přístupem nesouhlasí a soustředí se především na prevenci a udržitelnost zdraví, nikoli na léčbu nemocí.

Zakladatel etikoterapie Ctibor Bezděk živil hladovějící ruské děti

Ctibor Bezděk (1872–1956) byl významný český lékař, autor mnoha spisů, lidumil, propagátor vegetariánství a společensky velmi činný člověk, který je také považován za zakladatele etikoterapie. Zajímal se i o mystiku. Narodil se v moravském Podivíně, a protože mu zemřeli oba rodiče i mladší sestry na tuberkulózu, vychovávala ho jeho teta. Snad právě to byl důvod k tomu, proč se stal lékařem a celoživotně se zajímal o prevenci nemocí a udržení zdraví. Navíc měl velmi silné sociální a náboženské cítění a celý život pomáhal nemocným, chudým či jinak potřebným.

Autor: Academia

Jak rád jsem žil. Paměti MUDr. Ctibora Bezděka vydalo nakladatelství Academia v roce 2011

Studoval medicínu ve Vídni, působil také v akademickém spolku Tatran a stal se spoluzakladatelem časopisu Hlas. Ve Vídni potkal také svou budoucí ženu a lékařku Varvaru Dimitrijevnu Rudněvovou, která byla dcerou ruského generálmajora. Ctibor a Varvara si rozuměli profesně i po intelektuální stránce a v roce 1905 se vzali. Po roce 1918 společně odešli na dlouhých čtrnáct let do Ružomberoku, kde založili poradnu pro matky a kojence, poradnu pro odvykání na alkoholu, oddělení sociální péče a pomáhali také zřídit okresní nemocnici. Měli spolu dvě dcery, ale jejich dům byl plný dětí – sloužil totiž jako azyl pro matky s dětmi a jednu dobu v něm také živili hladovějící ruské děti.

Už před svatbou se Ctibor Bezděk ukázal jako člověk, který je předurčen k tomu pomáhat druhým. Protože sloužil jako lékař rakouského námořnictva, využil svého postavení k tomu, aby mohl vzdělávat negramotné námořníky v podpalubí. Byl členem několika spolků, například Červeného kříže na Slovensku, Masarykovy ligy proti tuberkulóze nebo Československého abstinentního svazu. S Varvarou se také snažili o šíření kultury a vzdělanosti mezi lidmi, pořádali přednášky, předčítání či ochotnická vystoupení. Ctibor Bezděk i přemýšlel o založení eubiotické komunity, redigoval časopis Duchovní a náboženská kultura či přispíval do různých jiných časopisů. Byl také ovlivněn myšlenkami Gándhího.

V roce 1932 se Ctibor Bezděk s manželkou přestěhoval do Prahy kvůli sílícímu tlaku stoupenců Andreje Hlinky. Varvara však na konci 2. světové války umírá a Bezděk pod vlivem komunismu přichází i o svou soukromou ordinaci. Od roku 1950 působí jako praktický lékař v Říčanech u Prahy, kde vede i protialkoholní poradnu, a to až do své smrti v roce 1956.

Vegetariánství za první republiky

Ctibor Bezděk propagoval vegetariánství, a to nejen z hlediska etického, ale i zdravotního a ekonomického. V příručce Vegetarism pro a proti, která vyšla společně s úvahami Bezděkova přítele Přemysla Pittra v roce 1928, píše:

„Před čtyřiceti padesáti lety nebylo u nás téměř ani slyšeti o vegetariánech (…) a vyskytl-li se skutečně někde, byl jistě považován za poloblázna, nebo aspoň výstředního člověka, kterému lépe se vyhnout…“ Dále vysvětluje, jak zvířata trpí, a poukazuje na nezdravou úpravu některých druhů masa. Neopomíjí ani dnes hojně prezentovaný názor, že maso podporuje pudovou stránku člověka a společně s nadužíváním alkoholu snižuje člověka na nízkou zvířecí úroveň a podporuje jeho nekontrolovatelnou a živočišnou sexualitu, která způsobuje rozvrat pohlavního života.

Bezděk také uvažoval o ekonomických výhodách vegetariánství: „Kdyby se člověk odhodlal požívati jen plodů, pak by se zjednodušila i naše kuchyně, která je velmi drahá a je z velké části příčinou otroctví ženina.“ Uvádí, že planeta by uživila daleko více lidí vegetariánů než masožravců, a kritizuje tendence člověka považovat se za pána přírody, který si hájí pouze své sobecké zájmy.

„Člověk si sestrojil theorii, sobě zdánlivě velice příznivou, ale úplně falešnou, teorii, že člověk je pánem přírody. Proto počíná si tak, jako by celá příroda neměla jiného smyslu, než aby sloužila jeho čistě sobeckým zájmům; chce, aby mu ve všem sloužila, aby mu byla pokořena a otrocky jej poslouchala, snaží se vtěsnat ji do forem jemu milých, využívá ji nemilosrdně a vraždí tisíce živých tvorů nejen ke své výživě, ale často jen ze svévole a k své zábavě. Takovým způsobem dosáhl člověk toho, že se sám přírodě odcizil a že příroda se mu stala nepřátelskou.“

Záhada nemoci a smrti zaujala prezidenta Masaryka

V roce 1931 vydává Ctibor Bezděk knihu Etikoterapie Záhada nemoci a smrti. V této publikaci se zamýšlí nad příčinami nemoci a lidského trápení, které spatřuje v obyčejných neřestech, které v podstatě můžeme považovat za sedm smrtelných hříchů – pýcha, lakota, závist, zlost, smilstvo, nestřídmost a lenost, jejichž hlavní příčinou je lidské sobectví. Zařadit by se tam určitě dala také lež, nenávist, žárlivost, negativní myšlení a v rámci nestřídmosti také alkoholismus. Bezděkův duchovní náhled umožňuje propojit medicínu s psychologií a položit tak základy etikoterapie čili v podstatě psychosomatické medicíny. Lékař také doporučuje pobyt v přírodě a sociální práci.

Tato kniha byla stěžejním dílem, které si také oblíbil prezident Masaryk, jenž Bezděka pozval do Lán. Nebyla to však jeho jediná kniha, Ctibor Bezděk byl poměrně plodný autor a do jeho tvorby patří i sbírka povídek Dojmy od moře, cestopis Do Maroka, povídka Emilčin první krok do světa a mnohé další. Po jeho smrti vydala Bezděkova rodina životopis s názvem Jak rád jsem žil (2011).

Profesor Růžička chtěl budovat ekovesničky už před sto lety

Dalším významným představitelem eubiotiky, který je považován za jejího přímého zakladatele, byl přednosta Ústavu hygieny Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě prof. MUDr. Stanislav Růžička (1872–1946). Ve své práci z roku 1913 upozorňuje na rizika městského životního stylu, který je podle něj velmi nezdravý. Právě proto oceňuje život v souladu s přírodou na venkově. Už v době, kdy Růžička žil, platily tyto jeho myšlenky; rozvíjel se alkoholismus, spousta lidí trpěla tuberkulózou. Růžička kritizoval nedostatek pohybu, konzumní způsob života, nedostatek slunce a čerstvého vzduchu, prach a hluk v ulicích, špatnou výživu a nadměrné nakupování nepotřebných věcí. Co by asi řekl, kdyby mohl nahlédnout do dnešní doby?

„Hladová těla, hladové, prázdné a zoufalé duše mohou býti ovšem na nějaký čas nasyceny a uklidněny také pomocí všelikých umělých řádův a umělkovaných zařízení, avšak trvalý zdravý vývoj národa nemůže býti založen na takovém základě, sestrojeném dle fantazie pobloudilého ducha lidského beze zřetele k fyziologickým zákonům lidské bytosti.“

Za předchůdce eubiotiky pak prof. Růžička považuje Angličana Ebenezera Howarda, který ve své knize Zahradní města budoucnosti z roku 1905 představuje koncept zahradních měst pod vlivem sociálního utopismu.

Základem zdravé lidské společnosti je podle Stanislava Růžičky rodinný nebo komunitní život v sepětí s přírodou, a proto chtěl také takovou společnost – eubiotickou osadu vybudovat. Samozřejmostí měla být také výuka dětí, ideálně podle konceptu eubiotického kolegy Eduarda Štorcha, který se pokoušel o reformu pedagogiky a vypracoval projekt dětské farmy na Libeňském ostrově v Praze.

I když byli tito nadšenci pro eubiotiku ve své době převážně považováni za blázny a podivíny, které většinová společnost nechápala (Ctiboru Bezděkovi zfanatizovaní vesničané dokonce i podpálili dům), přesto dokázali na svou stranu strhnout mnohé zájemce o zdravý životní styl, ve svých pokrokových názorech zcela předběhli dobu a jejich zdánlivě utopické smýšlení vycházející z čistoty ducha má bezesporu svůj smysl a své opodstatnění. Tito lékaři a průkopníci psychosomatické medicíny a jedni z prvních vegetariánů u nás si právem zaslouží velkou úctu a další šíření jejich myšlenek.