Děláme obrovskou chybu, když dětem všechno dáme, říká rodinný terapeut

Nástup do jeslí, školky či školy často bývá nesmírně stresujícím a emočně náročným obdobím jak pro dítě, tak i pro rodiče. Jak ale poznáme, zda je na tuto událost dítě připravené? Jaké zručnosti a mentální schopnosti by mělo dítě ovládat před tím, než udělá další krok na cestě životem? Co ovlivňuje zdravý vývoj dětských emocí a jak dítě vést k postupné emoční nezávislosti? Problematice se věnuje zkušený lektor Jiří Halda, více k tématu, jak při výchově skloubit zdravý fyzický a emoční růst dětí, přiblíží také v online přednášce Emocionální zrání a jeho klíčové podmínky ve středu 18. srpna.

Jak byste charakterizoval emočně zralé dítě?

Emočně zralé dítě má přirozenou dávku sebejistoty, smělosti, zvídavosti a tvořivosti. Jinými slovy niterně mu nic nebrání v rozvoji. Poznáte to na tom, že i když je živé, nebo naopak nenápadné, na jeho chování nepozorujete nic, co by vám přišlo „špatně“. Intuitivně to dokážou lépe poznat ženy, mistrovství v tom dosahují některé učitelky v mateřských školách.

Jakým způsobem dokážou rodiče podpořit zdravý emoční růst dětí?

Děláme obrovskou chybu, že dětem všechno dáme a snažíme se jim udělat z dětství zábavní park. Ale nikdy bychom neměli odmítat jejích emocionální potřeby. Děti nikdy nesmí zažít, že jsou odmítnuty v citové nouzi, v obavách, nebo když mají například zlé sny.

A pak je tu klíčová věc – pravidla a mantinely. Pokud se dítě cítí bezpodmínečně milované a u toho rozumí pravidlům, nestojí zdravému vývoji nic v cestě. Jen podotýkám, že pravidla jsou to, co platí pro všechny, nejen pro dítě.

Myslíte si, že posílání dítěte do jeslí ještě před mateřskou školou má negativní vliv na emocionální růst?

To samozřejmě má. Dětský vývoj má svoje zákonitosti a jedna z nich je, že na oddělení dítěte od mámy musí být dítě připravené. A v době, kdy mu ještě nic nejde vysvětlit, ho to prostě „nějak“ ovlivnit musí. Ať sníženou smělostí, zvýšenou úzkostností, či sníženou výkonností. V praxi se s tím setkávám stále. Důsledek bývá, že jedinec zdaleka nedosahuje toho, co je v jeho možnostech, podobně jako když utrhnete nezralé jablko – nikdy nebude tak sladké a šťavnaté, i když na misce „dozrálo“.

Jaké jsou hlavní rozdíly při emočním dozrávání u chlapců a dívek?

Dívky celkově zrají a učí se rychleji. Má to fyziologické a biologické důvody. Proto to také vypadá, že holčičky se vychovávají samy – děvčatům vlastně stačí pozorovat mámu. Kluci mají vývoj komplikovanější, také se na ně váže podstatně víc poruch. Detailům těchto rozdílů se budu věnovat v přednášce.

Dokáže podle vás emočně nestabilní rodič vychovat emočně zdravé dítě?

Je to velmi nepravděpodobné. Naprostou většinu toho, co umíme, se učíme nápodobou včetně chování, reakcí, cenzury. Takže je to krajně nepravděpodobné, pokud „nezaúřadují geny“ – že se emočně nestabilním rodičům narodí zázrak – dítě s masivním niterným klidem. Jinak je to zpravidla tak, že „jaká matka, taká Katka“ či „jablko nepadá daleko od stromu“.

Je správné ze strany rodiče volně projevovat před dítětem i negativní emoce?

Je třeba odlišit, zda je emoce negativní z hlediska obsahu, či formy. Pokud rodič dítěti něco zakáže, dítě se vzteká a rodič u toho zachová klid, je to v nejlepším pořádku. Když rodič za vztekání dítě trestá, či dokonce surově trestá, je to špatně.

Když si rodiče vyměňují názory, ale dělají to decentně a řeší obsah, tak se děti učí, jak se řeší spory. Pokud na sebe ale impulzívně řvou a řeší si vzájemně úplně něco jiného, je to katastrofa, protože tím nejen dítě stresují, ale také ho učí, že takto se řeší spory.

Jinými slovy – negativní emoce patří k životu, jen je třeba pamatovat, že když řešíme něco nepříjemného, máme si o to víc dávat pozor na způsob, jakým to děláme. Jsem přesvědčený, že rodiče, jež umí decentně děti informovat o krizi, která mezi nimi je, jim daleko víc pomáhají situaci zvládnout. Ale chce to nadhled, cit a trpělivost.

Mgr. Jiří Halda

Učitel, speciální pedagog, logoped, lektor, rodinný terapeut a diagnostik. Specializuje se na děti v předškolním věku. Zaměřuje se především na problematiku výchovy dětí, předškolní zralosti a procesů učení. Je absolventem Pedagogické fakulty v Hradci Králové a Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1993–2006 působil jako učitel a speciální pedagog na základních a speciálních školách a v Pedagogicko-psychologické poradně v Olomouci. Od roku 2006 působí jako lektor, diagnostik, intervent a personální poradce.

Online webinář Emocionální zrání a jeho klíčové podmínky se koná ve středu 18. srpna 2021 od 19 hodin.