Stalo se před pěti lety ve Strakonicích: studenti tamějšího gymnázia, i když zde UHO a UBO dávno zmizely z jídelníčku, vyslali do ředitelny delegaci s prosbou, aby se ve školní jídelně vařila jídla jak klasická, tak i vegetariánská. Ředitel nebyl proti, ani vedoucí jídelny Dagmar Matějková, která pak přesvědčila kuchařky, že jde o dobrou věc. Navíc rodiče dětí dostali vysvětlující dopis. Zkrátka a dobře – rozjelo se to. Nešlo o nic složitého – jídlo č. 1. je klasické a jeho součástí je maso, jídlo č. 2 je vegetariánské.
Není vegetarián jako vegetarián
Vegetariáni jsou často „házeni do jednoho hrnce“, takže trocha poučení neuškodí:
- lakto-vegetarián – nekonzumuje maso savců, ptáků či ryb, ale přijímá mléčné produkty
- ovo-vegetarián – odmítá maso i mléčné výrobky, ale jí vajíčka
- lakto-ovo vegetarián – je ten, komu nevadí vejce ani pokrmy z mléka
- pesco-vegetarián – nemá problém s pozřením ryb
- pulo-vegetarián – tomu pro změnu nevadí kuřecí maso
- vegan - nepozře ani sousto, jež by vzešlo ze zvířete, odmítá dokonce i med
K tomu lze dodat, že vegetariánský jídelníček ve strakonické škole, kde se stravují žáci ZŠ, studenti gymnázia, pedagogové a příchozí z ulice, čerpá z výše uvedeného seznamu od všeho rozumný kousek – s výjimkou veganství.
Čtěte téma: Jedí jen syrovou rostlinnou stravu. Jsou blázni?
Více mléka a zeleniny
Přesně před dvěma lety jsem jídelnu navštívil. Ten den se jako vegetariánská „dvojka“ podával robi plátek (mletá rostlinná bílkovina) s cizrnou, to vše ochucené smaženou cibulkou. Bylo to velmi chutné. Tehdy mi paní Matějková o svých zkušenostech řekla:
„Ze sedmi set obědů denně v průměru vaříme sto dvacet vegetariánských. Z kluků, kteří jsou ‚víc na maso‘, si vegetariánskou dvojku objednává jen asi třetina. Dvě třetiny logicky konzumují dívky. Nicméně došlo k vítané změně ve spotřebě surovin: u mléka se zvýšila o dvacet procent a u mléčných výrobků o třicet. Zeleniny se sní o třicet procent víc a ovoce o dvaadvacet procent. Naproti tomu se snížila spotřeba masa, celkově jde o patnáct procent, přičemž klesla spotřeba červeného masa a drůbeží šlo naopak mírně nahoru.“
Z ankety mezi žáky i učiteli vyplynul přehled oblíbených vegetariánských jídel: robi plátky na různé způsoby (některé maminky je prý už vaří doma), brokolice v každé úpravě, lilek smažený na olivovém oleji, segedínský guláš z robi masa, zapečené brambory či těstoviny se zeleninou, těstovinové a zeleninové saláty.
Je dobře, když se ve školní jídelně nabízejí i vegetariánská jídla?
Luštěniny a ryby se doma nejí
Nyní, skoro přesně po dvou letech, jsem se paní Matějkové ptal, co se v jídelně za tu dobu změnilo. „Mírně přibylo vegetariánských strávníků, ale spíš těch přespolních. Za sebe mohu říct, že když takto vaříme již delší čas, lépe normujeme, vybíráme vegetariánská jídla. Jinak na žebříčku jejich obliby nedošlo ke změnám. I nadále zůstává jako velký problém konzumace ryb a zejména luštěnin. To nám předpisuje spotřební koš, jenomže na tato jídla nejsou děti z domova zvyklá. Tady je jasně chyba v rodičích. Vaříme něco, co se pak vyhazuje, nicméně vyhlášce musíme učinit zadost. To se bohužel hned tak nezmění, byť se snažíme o nová jídla a inspiraci hledáme různě – v televizi či na internetu.“
Na závěr ještě důležitá poznámka: u vydávacího okénka se strávníci hlásí čipovou kartou. Takže je přehled o tom, zda si oběd vyzvedli. U dívek, jež by měly sklony k anorexii, se rodiče mohou přesvědčit, zda chodí na obědy. V několika případech k tomu došlo a monitoring měl efekt.
Čtěte téma: Poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii?
Pamatujete UHO? Dali byste si tenkrát raději třeba cizrnu, nebo krčíte nos? Jaké jsou vaše zkušenosti se stravováním ve školních jídelnách?
Ilustrační foto: Dreamstime
ČLÁNKY DO MAILU