Erotomanie se projevuje i jinak než sexuální posedlostí

Přídomek erotomana může získat i ten, komu je sex víceméně šumafuk. V časech gender nekorektnosti se o erotomanii hovořilo jako o bludu. V něm si žena vsugeruje, že je tajně milována. Údajně zamilovaný muž je obvykle starší s vyšším sociálním postavením. Z jeho strany nedochází k žádným zřejmým podnětům.

Blud lásky namísto sexuálních orgií

Tuto formu mylného přesvědčení popsal psychiatr Gaëtan Gatian de Clérambault (1872–1934). Své jméno takto i zvěčnil v názvu de Clérambaultova syndromu. O lidských zvláštnostech věděl své. Od roku 1920 až do své smrti (sebevraždou) působil jako vedoucí zvláštního oddělení pro nesvéprávné v rámci policejní prefektury.

Erotomanie není vyhrazena jen ženám. Méně často, ale přece jen, se objeví u mužů. A to jak u heterosexuálů, tak i u homosexuálů.

Blud má tragikomickou – sebe sama potvrzující – „komunikační nástavbu“. Postižený je přesvědčen, že jeho miláček nejen lásku byť tajně opětuje, ale takříkajíc supertajně i potvrzuje. Tj. přímo nutkavě vysílá údajná tajná znamení. Ta dokazují stav, kdy obě srdéčka tepou v jednom rytmu. Namátkou: Zpěvák zvolí „výmluvnou“ píseň jen pro ni. Zpěvačka sice pěje pro všechny, leč pravým ramenem pohnula jen pro něho. Učitel do výkladu zabuduje „tajnou větu“, které z posluchaček rozumí jen ona, jediná, vyvolená. Podobně může učinit politik, kněz, televizní moderátor, průvodce po památkách. Též vedoucí zájezdu či letního tábora. V konkrétním případě i řidič autobusu; tajným znamením bylo, že cestující dámě při prodeji lísku vracel drobné mince vždy stejné nominální hodnoty.

Erotoman se těžko odmítá

Je-li erotoman svým vyvoleným či vyvolenou odmítnut, příliš mu to ve fázi zamilovanosti nevadí. Jasné „NE“ přeznačkuje jako krycí manévr. Považuje je za fintu sloužící k utajení pravdy před nepřejícím okolím. Za jakýsi test lásky. Leč pozor. I zde platí: „Lásko, ty nejsi stálá.“ Absurdní citové okouzlení může přejít v nenávist. Není-li naplněno, je to dosti častá reakce. Je-li přijato a rozvíjeno – vyhráno není. Iniciátor může vystřízlivět. Prožívá zklamání, chybu rozhodně nevidí u sebe. Zatvrdí se a pak běda!

Galerie: Nejpodivnější sexuální praktiky

• 
• 
• 

Dalších 29 fotografií

Mezi ohrožené patří i lékaři. Velmi důkladně je popsáno trápení psychiatra Josefa Breuera (1842–1925). Z hlediska dějin psychoterapie zde platí „per aspera ad astra“ – utrpením ke hvězdám. Kdož ví, zda by bez erotomanie jeho pacientky – známé posléze z literatury jako Anna O. – vznikla psychoanalýza. Doktor Breuer léčil pacientčiny hysterické příznaky, například krátkodobé ochrnutí, oslepnutí, neschopnost pít. Povšiml si, že slečně se vždy uleví, pokud o svých nesnázích hovoří a on vlídně naslouchá. Poté využil hypnózu. Po hypnotické seanci opět pacientce naslouchal. Kdyby jenom to! Nic zlého netušil a využíval i zklidňujících sugescí spojených s přikládáním své ruky na čelo dámy. Ouha – opět bylo lépe. Superproblém nastal, když se nemocná, vlastním jménem Bertha Pappenheimová, do lékaře zamilovala. Myslela si, že on cit opětuje. Ostatně – co může být výmluvnější potvrzení lásky než ruka na čele. Důkazy ve své fantazii našla při každé návštěvě. Těch bylo, většinou nemocnou vynucených – mnoho.

Dalším stvrzením se stalo „neposkvrněné početí“. Bertha nabyla přesvědčení, že s lékařem otěhotněla. Drobnost, že mezi nimi nedošlo k sexuálnímu kontaktu, pomíjela. V pruderní c.k. Vídni se schylovalo ke skandálu. Paní Breuerová začala vážně uvažovat o rozvodu. To by manžela sociálně i finančně zničilo, musel by totiž vrátit ženě nemalé věno. Léčbu přerušil a v zoufalství vyhledal kolegu Sigmunda Freuda. Ten mu vyčinil. Ukončení léčby bylo dle Freuda předčasné, neb stáli krok před vyléčením. Breuer kontroval; je spíše krůček před rozvodem a následným finančním krachem. Znechucená manželka právě balila k odjezdu z Vídně, a to i s dětmi. Freud mu jasnozřivě vysvětlil, že u nemocné jde o tzv. přenos. Za slib, že pacientku kolega převezme, Breuer souhlasil se vším. I s tím, že příslušný chorobopis bude publikovat spolu s několika podobnými knižně. Dopadlo to lépe, než se dalo čekat. Studie o hysterii vyšly roku 1895. Z řady psychoanalytických děl jsou první. Zhrzenou Berthu Sigmund Freud, otec psychoanalýzy, zvládl. Na lásku k Josefovi rezignovala. Své srdce posléze věnovala feminismu a komunismu, neb se stala v obojím vcelku populární aktivistkou. Lékařovo manželství bylo zachráněno. On sám se dále věnoval výzkumu centra rovnováhy ve středním uchu. Kdož ví, proč jej právě rovnováha tolik zajímala. Více o případu a projevech hysterie v článku Myslíte si, že je vaše uječená kolegyně hysterka?

Budeš má

Dávno již tomu… Ve výše zmíněném duchu gender korektnosti poslyšte jiný příběh z dob nepříliš dávno minulých. V rámci bujné oslavy MDŽ se (nejen) při tanci sblížili rozvedený pan X a vdaná paní Y. Slovo dalo slovo a techtle následovaly mechtle. Muže to přesvědčilo, že rozvod ženy bude jen formalitou a poté si navždy řeknou ano. Paní tím vyděsil. Upřímně řečeno, měla ho již plné zuby a teď tohle. Pán její NE nevnímal. Nebo je možná chápal jen jako vyzvání k činu?

Faktem je, že brzy po rozhovoru navštívil – ač nepozván – manžele Y. Panu Y sdělil, že pro parohy neprojde dveřmi, leč není důvod k zoufalství. Rozvod bude formalita, svatba bude následovat a X bude výborným otcem dětí Y. Manželé svorně a rázně erotomana vyhodili. Ten se ještě pokusil prosadit vlastní vnímání reality, leč marně. „Když je nouze nejvyšší, pomoc stranického tajemníka nejbližší,“ vyplývalo z dodnes populárních seriálů Jaroslava Dietla. X se přípisy obracel na různé tajemníky. Psal o oportunisticko-revizionistické výchově nezletilých dětí v rodině Y i o své ochotě soudružsky Y pomoci. Takových podání bylo několik. Vše gradovalo dopisem JUDr. Husákovi. X se na něj obracel jako komunista na komunistu (Anna O. by měla radost). Žádal patřičný zásah proti manželovi, zřejmě zkrachovanci a zaprodanci. Teprve poté došlo k hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Hádejte příjmení nového pacienta. Inu – byla to paní Y.