Možnost bezbolestného vedení operace se rozšířila do celého světa z Bostonu. Anestezii pomocí éteru tam poprvé úspěšně použil zubní lékař William Morton. V říjnu 1846 nechal pacienta několik minut vdechovat éter a muž pak při operaci nádoru na čelisti necítil žádnou bolest.
Co se dozvíte v článku
V Česku poprvé v Brně
Metodu pak začali využívat chirurgové po celém světě. Na našem území ji jako první vyzkoušel doktor Augustus Göttinger, který za užití éteru úspěšně amputoval paži v dnešní Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Stalo se tak 4. února 1847.
„Z dnešního pohledu měl éter k dokonalosti daleko, hranice mezi žádoucí hloubkou narkózy a smrtí byla velmi tenká a už z roku 1847 je popsáno první fatální použití této metody,“ říká vedoucí anestezie z Anesteziologicko-resuscitační kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU Miloš Chobola.
Rychlost jako jediná možnost
Při aplikaci éteru docházelo k postupnému útlumu centrálního nervového systému, přičemž při předávkování mohlo snadno dojít k selhání srdce a dýchání.
V případě pacientky Anny Dlouhé, hlavní aktérky brněnské éterové premiéry, však naštěstí všechno dobře dopadlo. Po amputaci si údajně pochvalovala, že během výkonu, který trval pouhých pár minut, vůbec nic necítila. „Vzhledem k nestálosti éterové anestezie byla rychlost jedinou šancí k tomu, aby pacienti přežili,“ upřesňuje Chobola.
Dnes už jdou léky do žíly
Dnešní anesteziologové mají k dispozici mnohem bezpečnější, šetrnější, a hlavně výrazně lépe korigovatelné metody. Anestezie už se nepodává jen inhalačně, jak tomu bylo v případě éteru, ale pacient léky dostává do žíly, a to v různých kombinacích. Kromě zablokování bolesti lékaři zvládnou i zabránit nežádoucím účinkům.
„V dnešní době máme kromě účinných látek a metod k dispozici také celou řadu monitorovacích pomůcek, které nám umožňují anestezii vybalancovat tak, aby nebyla příliš mělká a nedošlo u pacienta k nepříjemným vjemům, ale zároveň ani příliš hluboká,“ vysvětluje anesteziolog.
A začaly se řešit nevolnosti…
S rozšířením anestezie následně lékaři museli začít řešit jiné potíže, které pacienti popisovali a do té doby byly vlastně marginální. U nemocných se sice velmi dobře podařilo potlačit bolesti a traumatizující vzpomínky na chirurgické sály, bylo však zapotřebí se věnovat pooperačním nevolnostem. Nepředstavovaly pouze diskomfort pro nemocné, ale mnohdy vedly i ke zhoršení operačních výsledků.
„Dnes těmto stavům umíme účinně zabránit, ať už samotnou multimodální analgezií, nebo podáním preventivních léků,“ vysvětluje Chobola.
Náchylnější k pooperační nauzee jsou podle něj mladé ženy, nekuřačky. „Vliv na pooperační stav má dokonce také to, jestli se člověku dělá špatně například na kolotočích,“ doplňuje. Při vhodné péči ale i u této rizikové skupiny mohou hodiny po operaci proběhnout bez problémů.
Jak kdo usne, tak se i probudí
A jak dnes nejčastěji vypadá probuzení z anestezie? „U většiny pacientů tento moment pohltí amnézie a jejich první vzpomínky jsou až z pooperačního pokoje. Obvykle ale platí, že v jaké náladě člověk usnul, tak se i probudí,“ říká Miloš Chobola.
Pro většinu svých pacientů tak zůstává neviditelný. „Když si mě nepamatují, mám z toho největší radost. Je to známka dobře odvedené práce,“ uzavírá anesteziolog.
ČLÁNKY DO MAILU
.jpg){kind=link}