V evropském i českém zemědělství opakovaně zaznívají hlasy o nutném zvýšení podpory nových technologií. Díky nim by byla EU schopna čelit zahraniční konkurenci, a tedy i omezit dovoz potravin z jiných teritorií na své území. V reálné praxi se však často deklarované priority nenaplňují.
Jedním z modelových případů je postoj bruselských úředníků k novým šlechtitelským technologiím, jejichž symbolem jsou geneticky modifikované organismy (GMO). Avšak nejen GMO, ale i novější technologie, jako je mutageneze nebo technologie CRISPR, byly nejnovějším výrokem evropského Soudního dvora dány do stejné klatby jako GMO. To znamená, že budou muset být tyto výrobky z plodin či zvířat označeny zvolenou technologií (např. GMO), což při negativní image těchto technologií znamená v praxi velmi omezené možnosti jejich odbytu.
To bude mít v praxi podle komentátorů „dalekosáhlý dopad na konkurenceschopnost zemědělství a perspektivy výzkumu v celé Unii“.
Plochy GMO se mimo Unii stále rozšiřují
Tradičně stranou mediální pozornosti totiž jen před několika týdny zveřejnila mezinárodní nezisková nevládní organizace ISAAA (International Service for the Acquisition of Agri-biotech Applications) výsledky produkce GMO v roce 2017. Z nich vyplývá, že loni došlo ve světě opětovně k nárůstu ploch s GMO plodinami na téměř 190 milionů hektarů a meziročně se plochy zvýšily o tři procenta.
Uvedené plodiny se aktuálně pěstují ve 24 zemích světa, přičemž největšími producenty jsou země severní a jižní Ameriky, tedy země, které jsou hlavními konkurenty EU v produkci zemědělských surovin a potravin. Hlavní pěstovanou plodinou je i nadále sója, komerčně nejpoužívanější jsou stále rostliny odolné vůči herbicidům. Za posledních deset let ale podstatně narostl i podíl GMO plodin s kombinovanými znaky (tj. plodiny tolerantní k herbicidům a zároveň odolné vůči škůdcům).
EU se geneticky upraveným plodinám brání, proti GMO je často i veřejné mínění
Právě poslední věta je přitom důležitá, zvláště při dynamicky postupujících změnách a extrémních projevech počasí, což na vlastní kůži poznáváme aktuálně také u nás. Na vlastní „kůži“ to ale také poznávají rostliny, které musí čelit pro ně dosud neznámým škůdcům, přičemž moderní formy šlechtění by mohly rychleji než tradiční šlechtění zvýšit jejich odolnost vůči nim. Ale také třeba zvýšit odolnost vůči suchu, teplu či zvýšit podíl pro člověka pozitivních složek, které tvoří složení rostlin – například vitamínů.
Kromě toho je třeba v této souvislosti zopakovat, že vzhledem k vyšší odolnosti GMO a dalších moderně šlechtěných rostlin vůči škůdcům není třeba při jejich pěstování používat některé chemické prostředky, což v praxi znamená nižší zatížení půdy a zdrojů vody pozůstatky chemických látek. To je dlouhodobě dokazatelná skutečnost, kterou už ani odpůrci GMO nerozporují, protože důkazy jsou zřejmé, byť o nich veřejnost většinou neví.
Evropa se brání
Samozřejmě – v EU emotivně roky povzbuzovaný odpor proti GMO vedl a vede v důsledku k tomu, že se Evropa zatím úspěšně brání dovozům zemědělských komodit na bázi GMO a podobných technologií s odkazem na obavy spotřebitelů, tedy veřejné mínění. Tato pozice je ale dlouhodobě neudržitelná, zvláště po posledním jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa s předsedou Evropské Komise Jean-Claudem Junckerem, kde se obě strany zavázaly k celkové liberalizaci vzájemného obchodu poté, co média naopak předpovídala obchodní válku.
Ne každý možná při této příležitosti zaznamenal Trumpovo vyjádření o tom, jak USA začnou do EU vyvážet sóju, tedy plodinu, která je ve světě nejčastěji produkována ve variantě GMO. Tomu se bude Evropa dost obtížně bránit, a především – nedokáže nabídnout vlastní, moderními technologiemi vyšlechtěnou sóju, která je nejen surovinou pro sójový olej, ale také rozhodující složkou krmných směsí hospodářských zvířat. Mimochodem nedostatek krmných směsí aktuálně řeší kvůli suchu také naše země, potažmo ale celá Evropa.
ČLÁNKY DO MAILU