Čtu to tady a je mi z toho smutno. Prožívám vztah s klukem o patnáct let mladším. Nejdříve jsme byli přátelé, pak to nějak vzniklo. Já v té době - již v oddělené domácnosti s manželem. Mám malé dítě a žiju sama... Začalo to nejprve jako sex. úlet... ten se opakoval, pak znovu... dostali jsme se do jiné fáze. Nejspíš.
Stále zamilovaní - oba. Je čerstvě plnoletý... je to bláznovství, na druhou stranu, je skutečně na svůj věk vyspělý. Máme společné zájmy, nejsem fin. zabezpečená, spíš naopak. Nepotřebuji si na něm léčit sex. frustraci ani si něco dokazovat...( na to mohu mít mnoho dalších - kterých je okolo mne dostatek), prostě jsme si padli do oka... a je fakt, že sex je úžasný. Ale nejen sex. Jsme si vlastně podobní, blízcí a přestože vím, že to nemá cenu - tak nemám sílu ani chut to rušit. Je mi s ním dobře, jsem sama sebou.... takže se nechávám unášet vlnami života... a uvidím..co bude dál..