Ahoj, po přečtení celé diskuze, jsem se odhodlala taky napsat.
Už rok a půl mám vztah , nevztah s klukem o 22 let mladším.Známe se déle, ale blíže jsme se poznali, až asi po půl roce , co jsem ukončila skoro desetiletý vztah.
Začal mi psát , volat a já ,jako bych se vrátila o 20 let zpět. Bylo to po deseti letech, jako by mi polili živou vodou. Můj mozek přestal úplně normálně fungovat, jako by se vrátil zpátky do puberty . Podotknu jen, že jinak jsem snad zcela normální.
Po čtvrt roce u něho nastala změna, přestal psát,volat, prostě nezájem. Byla to pořádná sprcha. Samozřejmě , že jsem věděla, že to přijde, ale tak nějak si děláte v koutku duše maličkou naději, co kdyby?
Když už jsem se s tím, tak nějak srovnala, že si chtěl jenom užít, se najednou ozval.
Nevím, co mi k němu tak táhne, ale nedokážu mu odolat a říct ,ať jde, i když vím, že je to špatně. Znovu vše do kolečka , jen s tím rozdílem, že se to stalo veřejným tajemstvím. Bohužel, je i ve svém věku trošku známější a přece jen bydlet s paní, o tolik starší, nepřešel každý bez komentáře.Nemluvě o tlaku jeho rodiny.
I přes to, že mi říkal, jak beze mne nemůže být, tak to neustál a jednoho dne prostě řekl,že se musí odstěhovat.Ale končit nic nechtěl.
Vrátil se ke své bývalé přítelkyni a i si pronajali spolu byt. Když mi to řekl, tak jsem mu dokázala říct, ať už nechodí a byla jsem přesvědčená o tom, že už to konečně dokážu ukončit.
Budu vám připadat jako nenormální.
Když se po dvou měsících zase ozval, že mu prostě chybím víc, než si dokázal představit a že vztah s přítelkyní ukončil, věděla jsem, že říct mu ne, není v mé moci.Takže další kolečko začalo.
A trvalo až do letošního ledna. Beze slova, z hodiny na hodinu, se zabalil, když jsem byla v práci a odešel. Nic tomu nepředcházelo, nic tomu ani nenaznačovalo. Sice jsme se na veřejnosti spolu nijak moc neukazovali, ale jinak bylo vše docela v pohodě. Kdo to nezažil, tak neví co v té chvíli, když přijdete domů a zjistíte to, že všechno je jinak, ve vás probíhá. Jen dokázal napsat, že je rozumné to ukončit, protože nemáme stejně budoucnost a že nedokáže tyto situace řešit, ale ať mu dám čas, že mi to potom vysvětlí.
Našel si mladou, hezkou slečnu, kterou mu nikdo nepředhazoval a chtěl dokázat spálit most mezi námi a mít normální vztah.
Vydrželo mu to opět skoro dva měsíce, než přišel , že je čas, aby mi vše vysvětlil. Jeho vysvětlování trvalo pár hodin. A závěr? Neví co má dělat, protože to nedokáže , spálit mosty a zároveň ví, že to nemá budoucnost. A já taky poprvé od něho slyšela, že mi miluje a už nikdy neřekne, že to chce ukončit.A kdyby mi bylo o dvacet méně, že mi teď hned požádá o ruku a vezme si mě.
Můj mozek přesně ví,že otočit ho ve dveřích, bylo to jediné správné, ale není živá moc na zemi , abych tohle dokázala. Bez něho jsem jako ztracená ,ale zároveň vím, že s ním se budu jen trápit, protože budu jen čekat , kdy to zase přijde.
Ano, začali jsme další kolečko,jen s tím rozdílem, že spolu nebydlíme.
Chtěla bych napsat, jestli máte někdo nějakou radu? Ale jestli jste to dočetli až sem, tak víte, že tady není rady, ani pomoci. Snad jednou najdu tu sílu a řeknu mu NE , ale litovat nikdy nebudu.
Zdravím,
podobnou zkušenost s několika kolečky, jak říkáte mám tedy se starším mužem a každý jeden odchod, když jsem byla v práci a návrat mě stál hodně nervů. Nakonec jsem to dokázala ukončit a musím říct, že to bylo to nejlepší, co jsem udělala. Pomohlo mi o to, že se o mne začal zajímat jiný kluk a říci konec bylo daleko jednodušší.
V současnosti mám dvě malé děti a skoro rok o 11let mladšího přítele. Náš vztah začal společným koníčkem a s tím, že si jen užijeme a nebudeme řešit, co dál. Což samozřejmě přišlo :D, ale zatím spolu jsme užíváme si, ale má to svá pravidla.
Jinak věřím, že každý člověk je jako skládanka a pokud se potkají dva, kteří do sebe perfektně zapadají nevidím důvod proč spolu nebýt, i když mají větší věkový rozdíl. Jen to mají těžší než páry věkově přijatelnější pro společnost. Musí být vyzrálejší než všichni ostatní. Žijeme ve světě, kde nic není nemožné :-)tak proč ne......
Ahoj, dočetl jsem až sem... :) Ukážu Ti pohled z druhé strany, pokud dovolíš. Je mi 35 a mojí lásce je o 19 let více. Nebudu popisovat, jaké náš více, než roční vztah přinesl oběma nové obzory, tolik souznění, lásky... Mohu jen popsat pocity z druhé strany, mé strany, i když opět jen subjektivně. Miluji ji a ona mě, přesto jsem musel nastolit pauzu v našem vztahu, protože nevím, jestli unesu ten věkový rozdíl i nadále. Nevím, jestli unesu společnost, která nepodporuje takové vztahy (viz tady ti všichni výbojní a agresivní chytráci) a co není podporováno, je mnohem těžší prosadit. I já si kladu otázku, jestli to zvládnu a odpovědí je pro tento okamžik - ne. Zároveň vím, že ji miluji a nezvládnu se toho, co jsme s takovou péčí budovali, vzdát. Jsem v začarovaném kruhu a dokud se z něho nedostanu, nebude ani řešení. Možná je Tvůj přítel na tom stejně, nevím...
ČLÁNKY DO MAILU