Fair Trade: Zklamání za více peněz

Propagátoři Fair Trade výrobků se chlubí tím, že celý projekt není charita. Že když si jako zákazník koupím třeba kávu nebo čaj, tak přesně vím, kde pomůžu a mám jistotu, že výrobce dostal řádně zaplaceno a není vykořisťovaný. Peníze mu pak mají pomoci zlepšit životní úroveň.

Člověk by si tedy myslel, že na otázku, jak vysoká částka z ceny férových výrobků jde skutečně na pomoc v rozvojových zemích, nebude těžké získat odpověď. S případnou nevědomostí prodejců jsem samozřejmě také počítala, ovšem celkově se mé pátrání po pár minutách proměnilo v činnost ryze detektivní. Výsledek pro mě byl velkým zklamáním.

Pátrání v bio obchodech

Pátrání začínám v prodejně Dr. Max na pražském Václavském náměstí. Personál je očividně překvapen, že se zajímám jen o Fair Trade výrobky. Když se potom ptám, jaká částka z ceny Fair Trade kávy putuje na pomoc zemědělcům, všichni jen kroutí hlavou i očima a pravděpodobně mě považují za osobu mírně exotickou. To mě však neodradilo od otázky, zda náhodou netuší, na jaký projekt peníze jdou. Po jejím položení by se atmosféra v obchodě dala krájet. Paní prodavačka, viditelně zaskočena mými otázkami, mi rovnou sdělí, že starat se o to, co se děje s penězi určenými na pomoc v zemích třetího světa, nemá v náplni práce. Navíc patří pod lékárnický řetězec, což by ji pravděpodobně mělo omluvit. Dobrá, zkusíme to tedy jinde.

Za další pátrací akcí jsem zamířila do nedalekého obchodu Biotop. Zde mě zaujalo barevné provedení Fair Trade čajů a čokolád. Zjistit, kam míří finance kupujících, se mi ovšem nepodařilo o nic více, než v minulém případě. Všechny prodavačky mne odkázaly na svého dodavatele. Ten je pro všechny Fair Trade výrobky stejný – Fair Trade Centrum. Jednu věc se ale přece jen dozvím. Jak je to s rozdělením peněz na pomoc v rozvojových zemích. Není to tak, že by peníze z kávy šly jen na kávu nebo z čokolády jen na čokoládu. Je to rozdělené podle skupiny výrobků. Takže například peníze za prodej kávy a čokolády jdou na stejnou věc, rozpovídala se paní prodavačka. Vida, takže výrobci kávy spolupracují s výrobci čokolády a jistě jim nevadí, že každý pěstuje něco jiného.

Obohacena o jeden nový poznatek se pídím dál. Využila jsem proto blízkosti obchodů a navštívila prodejnu Country Life. O sdílnosti však nemohla být ani řeč. Z Fair Trade výrobků jsem se zajímala o ovocný čaj. Co se u fair-trade-čaje však děje s penězi, které za ně kupující utratí, to vědí jen ve Fair Trade Centru. Tak tedy dobrá. Hned po opuštění bio obchodu vytáčím číslo Fair Trade Centra, uvedeného na obale výrobku. Bohužel v půl čtvrté odpoledne nikdo nebere telefon. Dodavatel má zřejmě vypnutý telefon i o hodinu později. Jsem odhodlaná pátrat dál.

Pátrání mezi oblečením

Tři ne zrovna úspěšné návštěvy v bio obchodech stačily. Proto jsem nakonec své kroky směřovala do obchodu Marks & Spencer. Tedy ne že bych byla kdovíjaký nakupující maniak, ale hledat Fair Trade výrobky mezi oblečením má své opodstatnění. Ve výloze totiž na své budoucí majitele čekají Fair Trade bavlněná trika různých barev. Kromě toho nabízí Marks & Spencer Fair Trade kávu, kakao a čaj. To už je dobrý důvod k návštěvě. Kromě toho, by tu také mohli znát odpovědi na mé otázky.

Hned v prvním patře tedy mířím k prodavačce a znovu u fair-trade-trika opakuji svou otázku – Jaká částka z ceny Fair Trade výrobku jde na pomoc do třetích zemí? Slečna prodavačka se velmi mile rozpovídala na téma Fair Trade bavlněná trika: Co vím, jdou peníze za prodej Fair Trade triček na rozvoj zemědělství a ekonomiky v zemích třetího světa. Ale raději vám zavolám vedoucí. Paní vedoucí však na mou otázku neznala odpověď a odkázala mne tedy na jejich marketingové oddělení.

Vytočím tedy číslo marketingového oddělení Marks & Spencer a za pár minut mluvím s kompetentní osobou. Tak konečně. A hned se dozvím, že jejich módní řetězec je celosvětově propojen. Tedy koupím-li si triko v Čechách, půjdou peníze na stejnou věc, jako bych si to stejné triko koupila v Londýně nebo jinde. A kde že Marks & Spencer pomáhá? Dozvídám se, že nákupem Fair Trade trika pomáhám v Indii. Konkrétněji, Indům prodej jejich triček zaručuje pitnou vodu v místní škole, zdravotní pojištění pro farmáře a zdravotnické vzdělání pro děti. Kávu a čaj pak společnost odebírá z Etiopie, Tanzánie a Indonésie. Jak vysoká částka však do těchto zemí putuje, to už se nedozvím. Ač je paní v telefonu sebevíce informovaná, je v této práci jen krátce a nezná prý ještě všechna data. I tak považuji za její informace za přínosné. Minimálně tuším, kde končí má snaha pomoci.

Vyhledej si sám

Návštěvou obchodů však mé pátrání nekončí. Doma si hned na internetu vyhledám stránku dodavatele Fair Trade Centrum a vskutku se nestačím divit. Telefonní čísla uvedená na stránkách jsou totiž naprosto odlišná od toho, které je uvedeno na Fair Trade výrobcích. Nicméně, v sedm hodin večer fair-trade-telefon už nikdo nebere. Zdá se tedy, že má detektivní práce je u konce. Ačkoliv nikdo nebyl dopaden a má touha po informacích se rozplynula jako dým.

Přesto si neodpustím ještě jednu věc. Zajímá vás, jak si v nákupu Fair Trade výrobků vedou Češi v porovnání s jinými národy? Rozdíly jsou téměř propastné. Podle údajů Ekumenické akademie, která výrobky Fair Trade do České republiky dováží, jsme v loňském roce utratili o 15 milionů korun více než v roce 2007 – 25 milionů korun. Podle dostupných údajů však Britové loni za Fair Trade utratili v přepočtu 16,2 miliardy korun.

V pomoci tedy máme co dohánět. Jenže pokud se jako zákazníci nedozvíme, kolika penězi jsme pomohli, můžeme mít potom z takového nákupu radost? Nezbydou nám jen pochybnosti? Jak si můžu být jisti, že jsme něčemu opravdu pomohli? Nechci být skeptik, ale v obchodech s Fair Trade výrobky bych tyto informace zkrátka uvítala. Dobrých skutků totiž nikdy není dost.

Foto: Ivana Dvorská