Myslím, že autorce tolik nešlo o investigativní novinařinu. Informaci by samozřejmě zjistila, pokud by si například dala s kompetentní osobou schůzku, nebo prolezla web. Spíš ukázala na to, jak je těžké dozvědět se, co se děje po koupení nějakého výrobku, jehož koupí se slibuje nějaká pomoc. Nebo by si snad měl každý spotřebitel, který chce vědět, co se děje s jeho penězi, sjednávat schůzky?? Srovnávat to s rozpočtem Coca coly je nesmysl, to mě to nezajímá. Coca cola neláká „kup si mě, pomůžeš“. Myslím, že by tyto informace měly být dostupné hned u výrobku. Navíc, nepíše autorka také o tom, že se snažila volat do Fair Trade Centra v půl čtvrté? To by to snad mohl někdo vzít, ne?