Kdo může za to, co jíme?

Proč zrovna teď jím sýr?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co stojí za vaším rozhodnutím konzumovat specifické potraviny nebo určitá jídla? Hlad a oblibu jídla nebo potraviny pro tentokrát vynechme. Mnohé z našich pohnutek jsou často neuvědomované nebo tak automatické, že je nevnímáme. Ačkoli se lidé jeden od druhého liší, vědcům se doposud podařilo identifikovat množství faktorů, které naše rozhodnutí ovlivňují.

Kromě biologických vlivů, kam bychom mohli zařadit třeba hlad nebo to, jestli nám potravina chutná, ale také věk nebo pohlaví, můžeme další faktory shrnout do následujících skupin:

Stres může za sladké a tučné jídlo

S čím vším ten stres nesouvisí. Výrazně ovlivňuje dokonce i to, jaké potraviny se rozhodujeme konzumovat. Georgina Oliverová a Jane Wardleová z University College London prováděly studie, které se zaměřovaly na to, jak jsou naše stravovací návyky ovlivněny stresem. Výzkumnice se zabývaly jak studiemi v laboratořích, tak v běžném životě, přičemž výsledky se od sebe příliš neliší – ve stresu máme tendenci stravovat se nezdravě a konzumovat zejména sladší a tučnější jídla mnohem více než za běžných okolností.

Zajímavý pohled nabídl také profesor Larry Christensen z University of South Alabama, jehož hlavní výzkumnou činností je zejména vztah jídla, které jíme, a nálady. Podle profesora Christensena nám ona nezdravá jídla pomáhají zvládnout stresovou situaci, přičemž ihned po zlepšení nálady se naše sklony konzumovat tato jídla opět snižují. Podle něj je však zlepšení nálady jen krátkodobé a poměrně rychle potom znovu pociťujeme stres… Hovoří proto o začarovaném kruhu.

Stres nás ale neovlivňuje jen v tom, že jíme více nezdravých jídel, ale i v tom, že máme tendenci jíst méně zdravých jídel. Leigh Gibson, také z University College London, spolu s Georginou Oliverovou a Jane Wardleovou zjistili, že ve stresu nejde jen o větší konzumaci nezdravých jídel, ale také o menší konzumaci například ovoce a zeleniny nebo masa a ryb.

Vliv nálady a emocí

Zkuste si představit, jaké jídlo byste si nejraději dali v situaci, kdy se cítíte šťastní. Máte?

A teď naopak. Zkuste si představit, jaké jídlo byste si nejraději dali v situaci, kdy se cítíte smutní.

Přesně tento experiment provedl profesor Christensen spolu s kolegyní Alisou Brooksovou. Jaké výsledky jejich experiment přinesl? Potřeba najíst se následovala spíše po šťastné události, při smutné události účastníci experimentu cítili potřebu najíst se daleko méně. Po šťastné události by si lidé nejraději dali na zub něco zdravějšího. Zejména u žen byl pak po smutné události velmi patrný sklon dát si něco sladkého.

Co nám to tedy říká? Pokud se cítíme šťastní, jíme více a zdravěji, a pokud se cítíme smutní, jíme méně a nezdravěji.

Rodina a přátelé – jíme, co u nich vidíme

Výzkumnice Jennifer Savageová, Jennifer Fischerová a Leann Birchová se snažily zdůraznit to, že děti napodobují stravovací návyky svých rodičů. Na rodičích leží podle vědkyň odpovědnost za to, jakým potravinám své děti vystavují, jakými potravinami je krmí, čímž si dítě k potravinám utváří svůj vlastní jedinečný vztah.

To potvrdili Polly Krattová a její kolegové z University of Alabama v Birminghamu, kteří zkoumali stravovací návyky dvanácti set rodičů a jejich dětí. Výsledky ukázaly, že děti z rodin, ve kterých byl snadnější přístup k ovoci a zelenině, tyto potraviny jedly raději než děti, které k nim přístup neměly. Může to tak být u jakéhokoli druhu potravin, ať už jsou to potraviny zdravé, nebo ne.

Kromě rodiny mají vliv na to, jaké potraviny volíme k jídlu, také naši přátelé a obecně lidé, kterými se v každodenním životě obklopujeme. Zejména v případech, kdy znenadání začneme více konzumovat potravinu, kterou jsme dříve rádi neměli. Francouzští výzkumníci Christine Nuová, Patrick MacLeod a Jacques Barthelemy zjistili, že v situacích, kdy se nacházíme v kolektivu dalších lidí, s větší pravděpodobností zkusíme potraviny a jídla, která jsme nikdy předtím nezkusili. Také dáme šanci jídlům, která příliš rádi nemáme. V mnohých případech to může vést k tomu, že si jídlo nakonec oblíbíme. Nebo ho alespoň vezmeme na milost.

Cena a dostupnost potravin

Odborník na výživu a autor více než stovky odborných publikací v této oblasti David Mela uvádí následující příklad:

Obchodní řetězec chce zjistit, která jsou nejoblíbenější jídla zákazníků a také to, jak často si je zákazníci kupují. Zákazník v dotazníku uvádí, že má nejraději humra, ale humra si nikdy nekupuje. Naopak si pravidelně kupuje tuňáka v plechovce. Co to má znamenat?

Jak si má obchodní řetězec vysvětlit tohle „zvláštní“ chování svého zákazníka? Proč si nedopřává to, co mu nejvíce chutná, ale spokojuje se s náhražkou? Je nasnadě a David Mela to potvrzuje, že za tím stojí právě to, jak jsou potraviny lidem dostupné a kolik stojí. Pro zákazníka je jistě finančně snesitelnější, když si bude kupovat tuňáka v plechovce, kterým do jisté míry humra nahrazuje, než kdyby si se stejnou pravidelností kupoval humra. A nabízí vůbec obchodní řetězec humra? Pokud zákazník nemá možnost si svou oblíbenou potravinu snadno koupit, pravděpodobně bude hledat způsob, jak ji nahradit něčím jiným.

Tím výčet nekončí

Zůstaňme i v závěru u příkladu s humrem a tuňákem v plechovce. Nezdá se vám to málo? Že by za rozhodnutím kupovat si tuňáka v plechovce místo humra stála jen cena a dostupnost těchto potravin? Můžeme přemýšlet i nad dalšími faktory, které mohly zákazníkovo chování ovlivnit.

Třeba nemusí umět humra připravit a raději navštíví restauraci, aby si opravdu pochutnal a nemusel se strachovat, jestli bude výsledek jeho snažení v kuchyni stát za to. Nebo je pro něj humr svátečním jídlem, kterým se jednou za čas odmění, ale nemusí ho jíst každý týden. Samotné vás může napadnout spousta dalších možností, přičemž všechny mohou být pravdivé.

To, jaké potraviny si vybíráme, je vždy ovlivněno více faktory dohromady, přičemž ani sebepropracovanější výzkumy nikdy nepostihnou úplně všechny. Ostatně o to se vědci ani nesnaží. Takže za tím, že si k nedělnímu obědu dáme svíčkovou, může stát jednak to, že nám prostě chutná, ale také to, že je to naše rodinná tradice, kterou dodržujeme odnepaměti. Anebo prostě chceme potěšit babičku, kterou vídáme jen zřídka.