Falšování potravin: Uevidujeme se k smrti

Případy falšování potravin, což je v současné době nejrozšířenější metoda klamání spotřebitele, nabývají (nejen v naší zemi) na početnosti, přičemž vynalézavost klamajících je stále větší. Základní otázkou tak je, jak lze proti tomuto nešvaru bojovat.

I na tiskové konferenci věnované problematice falšování potravin v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR zaznělo v této souvislosti slovo „konkurence,“ což je ve své podstatě hlavní, ne však jediná příčina tohoto jevu.

Galerie: Jak se dá vydělat na falšování potravin

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií

Právě rozbor příčin je přitom základním receptem k prevenci podvodného jednání. Naopak cestou, minimálně ne všespasitelnou cestou, není další a další zpřísňování a zpřesňování potravinářské legislativy, protože výsledkem takové metody by byl pravděpodobně pravý opak.

Výrobci šetří a utajují na čem

Hlavním důvodem falšování je totiž snaha o dosažení co nižší ceny oproti konkurenci, a tím vyššího uplatnění falšovaných potravin na trhu. Právě proto se klasické a obvykle dražší suroviny pro výrobu potravin nahrazují levnějšími – a právě to je základní, spotřebitele klamající metodou.

Uvedený důvod má sám dvě vlastní příčiny – jednak je to chování spotřebitele, který navzdory všem možným výsledkům výzkumů veřejného mínění stále ve větší míře, než by bylo záhodno, nakupuje spíše levnější než dražší potraviny, pokud si má možnost vybrat.

Za druhé je to chování maloobchodu, který – stejně jako spotřebitel, preferuje dodávky levnějších potravinářských produktů, protože je prostě snadněji prodá.

Kombinací obou faktorů pak dochází k neúměrnému tlaku na výrobce potravin, aby na trh dodávali co nejlevnější produkty. Protože se však celá řada potravin za požadovanou cenu v případě, že mají být k jejich výrobě použity tradiční suroviny, vyrobit nedá, snaží se část výrobců řešit tento problém využitím levnějších surovin.

To je svým způsobem logické a pochopitelné, klamáním však je, pokud o tom výrobce neinformuje spotřebitele na obalech svých výrobků nebo v dokumentaci k výrobkům nebaleným. Je však zřejmé, že ve většině případů není původním důvodem úmysl klamat (jistě že ale i často ano), ale právě snaha prosadit se na trhu a zároveň před spotřebiteli zatajit, na čem že to výrobce ušetřil.

Uevidujeme se k smrti

Je přitom velmi pravděpodobné, že zpřísnění legislativy v důsledku povede spíše k dalšímu růstu cen potravin a ve své podstatě tak bude vytvářet, pokud bude maloobchod i spotřebitel i nadále preferovat cenu, ještě vyšší potenciál ke klamavým praktikám. Bohužel, metoda dalších a dalších povinností, evidencí a povinných praktik je v současné době, nejen v potravinářství, jediným receptem politiků, jak řešit jakýkoli problém.

Výsledkem nejspíše za nějakou dobu bude, že se „uevidujeme k smrti“. Ale hlavně, výrobcům vzrostou náklady.

Ne/vinní podvodníci

Již byla řeč o tlaku na co nejnižší ceny jako dominantní příčině falšování. Dalším zásadním impulsem k podvodům je ale také nedostatek spotřebitelem požadovaných produktů na trhu.

Příkladem takového impulsu jsou eskalující podvodná jednání v oblasti vín. Tak dlouho jsme v naší zemi přesvědčovali spotřebitele, že má konzumovat „Vína z Moravy, vína z Čech“ (tento slogan mohli řidiči po řadu let vídat u všech tuzemských významných komunikací), až jsme spotřebitele opravdu přesvědčili. Jenže – tolik vína z tuzemských zdrojů nemáme (a ještě dlouho mít nebudeme), a tak, chceme-li spotřebiteli nabídnout to, co požaduje, musíme vydávat cizí vína za ta naše – a ještě je k tomu ředit vodou.

Vína jsou samozřejmě jen vrcholem ledovce, částečně nedostatkových potravin je mnohem více, včetně klasického „tataráku“, který si ne každý dovolí vyrábět a navíc jde o poměrně drahý produkt. A tak se tatarák nedělá ze zadního hovězího, ale z jiných hovězích partií, které jsou pochopitelně jako surovina levnější.

Pro další a další údaje – větší a větší obaly

Tak či tak je jasné, že konkurence na trhu výrobců potravin bude spíše stoupat (například zásluhou dnes ještě „exotických výrobců“, kteří se ale stále více tlačí na evropský a tedy i český trh). A množství potravin, které bude spotřebitel požadovat v jakékoli denní i roční době, ačkoli „normálně“ nebudou suroviny k jeho výrobě k dispozici, bude stoupat také. To znamená, že falšování potravin se ani do budoucna nevyhneme a důvodů pro falšování bude spíše přibývat.

Částečnou obranou jsou sice četnější kontroly dozorových orgánů, ale ani kapacity Státní zemědělské a potravinářské inspekce ani Státní veterinární správy ČR nejsou nafukovací, byť k nějakému personálnímu posílení těchto orgánů zřejmě dojde.

O zpřísňování zákonů už byla řeč, jistým odrazujícím příkladem může být třeba stále širší spektrum povinně uváděných údajů na obalech potravin, které jednak svým rozsahem spotřebitele spíše matou, jednak vedou k zavádění větších obalů, jejichž důsledkem je také určitá forma klamání spotřebitele, který ve velkém obalu najde někde v rohu příslušnou potravinu.

Co tedy s tím?

Všespasitelné řešení neexistuje a existovat nebude. Přesto je a bude i nadále největší prevencí falšování a klamání (i když jde o běh na velmi dlouhou trať) poučený spotřebitel. Takový, který kromě ceny preferuje také seriózního výrobce, s nímž má dobré zkušenosti a o němž ví, kde působí, co vyrábí a jak se na trhu chová.

Nutno podotknout, že takové podmínky splňuje většinou spíše nějaký tuzemský výrobce (ne vždy, nic neplatí stoprocentně), u kterého je také vyšší pravděpodobnost dodávky čerstvějšího zboží na trh. To zase znamená, že produkt neobsahuje nebo nemusí obsahovat množství přídatných látek, které „prodlužují jeho život“.

Nejdůležitější vzkaz spotřebitelům by ale asi měl znít: Nekupujte potraviny neznámého původu a podezřele nízké ceny. Pokud tohle nebude většina spotřebitelů akceptovat, nezabrání falšování potravin ani tisíc nových zákonů a tisíce nových inspektorů.

Související téma: Nejlevnější nákup: stojí nám to za to?

• 
• 
• 

Dalších 9 fotografií