Nevyhýbám se kvalitní zavařenině bio ani nebio.
Je totiž dobroučká, slaďoučká a prostě příjemná na chuť, na rozdíl od trvanlivého mléka. Navíc mně bůhvíproč nechutná syrové ovoce, takže ovoce konzumuju aspoň v džemech.
Ale nesnažím se namlouvat sobě či někomu jinému, že zpracované ovoce má stejné kvality jako to čerstvé, protože prostě nemá. Naši trvanlivomlékaři se právě o tohle snaží a je to směšné.
Jo, jasně, když potřebuju mléko do zásoby na chalupu, aby bylo vždy při ruce, když do slušného krámu s čerstvým mlíkem je daleko, tak si nějakou tu krabku trvanlivého, nejlépe bio plnotučného, samozřejmě koupím. Ono to přece není jedovaté, že ano. Je to jen méně kvalitní.
Když stojím v krámě a můžu si vybrat mezi čerstvým, chutným a plnotučným bio mlékem a trvanlivým mlékem z krabice, volím logicky to první. Stačí mi litřík týdně.
Je mi ovšem jasné, že hošani z mléčného průmyslu raději vidí nešťastníky nakupující kartony laciného a nepříliš kvalitního trvanlivého mléka po desítkách. Vítězství kvantity nad kvalitou. Nechápu. I kdybych byla fakt echt socka, tak si koupím raději čerstvé obyčejné. Týden vydrží a pak půjdu do krámu zas.
A mimochodem ještě, když nechám kvalitní zavařeninu půl roku otevřenou v teplém kredenci, tak prokazatelně zplesniví. Párkrát mi zapomenutá zplesnivěla i v ledničce. Velký rozdíl od mé zkušenosti s tatramlíkem, popisované výše.