Fungují necelé dva roky, ale i za tak krátkou dobu si stihli vybudovat slušnou základnu pravidelných zákazníků. Svoje produkty vyrábějí sami, a to bez příkras, které by jejich výrobu mohly zlevnit. Dělají to, jak jim rozum velí – poctivě a s chutí, i proto si v loňském roce jejich tvaroh odnesl ocenění Výrobek Libereckého kraje a jejich jogurt je Regionální potravinou. Farmu Jeřmanice nám představil David Erlebach, syn majitele a zároveň člověk, kterému prošly pod rukama všechny výrobky.
Kravín je tady v Jeřmanicích prakticky od nepaměti, ale vy tu fungujete necelé dva roky. Jak jste se ke zdejší výrobě dostali? Osvětlete nám, prosím, trochu historii tohoto místa…
Naše farma navazuje na historii JZD. Až někdy v devadesátém roce podnik přešel do firemního vlastnictví, dnes zemědělské farmy K.E.K., potažmo Farmy Jeřmanice. Firmu vlastní můj otec, který se stará jak o rostlinnou, tak i zemědělskou výrobu, a když chce relaxovat, tak jde vyrábět třeba sýry do naší výrobny, kterou jsme zde vystavěli v květnu 2014. Od té doby se tu společně s mojí přítelkyní staráme o mléčnou výrobu, tištění etiket, balení, rozvoz i propagaci.
Nakolik vyjde taková rekonstrukce, přestavba části kravína na mléčnou výrobu?
I s malou přístavbou šlo asi o jeden milion korun.
Vy tu ale jen nevyrábíte mléčné výrobky…
Pěstujeme pšenici a kukuřici, přičemž v drtivé většině se jedná o plodiny ke zkrmení pro naše stádo asi sedmdesáti krav, jejichž mléko zpracováváme. Ale máme tu i kozy a ovce.
I z jejich mléka něco vyrábíte?
Na to se nás hodně ptají lidé na farmářských trzích, ale zatím nemáme tak velkou produkci, aby se to vyplatilo. Tahle zvířata tu teď máme spíše pro potěšení.
Všude kolem nás je spousta pastvin, najdeme krávy v létě v kravíně, nebo se pasou venku?
Většina pastvin je v našem vlastnictví, část máme v pronájmu, takže tu máme dostatek venkovního prostoru, kde se krávy během léta pasou. Domů jsou pak zaháněny jen v době dojení, tzn. ráno a večer. Dojíme klasicky na dojící přísavky, i když výhledově uvažujeme o robotovi, který by nám práci s dojením usnadnil. Ale je dost drahý, takže je vše zatím jen fázi úvah a přání.
Zajímá vás, jak to funguje? Tyhle krávy dojí robot. Lidi jim nechybí
Čím jsou vaše výrobky výjimečné? Čím to, že si například váš zákys vysloužil ocenění Regionální potravina?
Myslím, že hodně lidí by tohoto ocenění mohlo také dosáhnout, ale třeba o něm nevědí nebo se bojí zvýšené administrativy. Ale není se čeho bát, prakticky vyplníte formulář o tom, jak se váš výrobek vyrábí, údaje o firmě, na hodnocení dodáte vaše výrobky a čekáte.
Čím se naše výrobky liší od výrobků farmářských, to nevím, ale od těch konvenčních se významně lišíme kvalitou, výrobou, konzistencí i chutí.
Předpokládám, že vaše výrobky tedy nebudou vylepšovány žádnými prášky, zvýrazňovači a barvivy…
My to nemáme zapotřebí, nám od samého začátku vyhovuje to, jak jsme si to nastavili. Co se týče technologie, určitě by tam šlo něco ošidit, ale časově bychom si nepomohli a finančně bychom vydělali možná tak padesátník na výrobku. Nám by nějaké „vylepšení“ jen odradilo zákazníky, kteří už nás znají a u kterých jsem dobře zavedení. My třeba jogurty zahušťujeme sušeným odstředěným mlékem, ne škrobem, jak se často děje, naše mléko zůstává přirozeně tučné, nic z něj neodstraňujeme, a to je pak na výsledné chuti hodně znát.
Jak poznat pořádně „naškrobený“ jogurt? Dozvíte se v článku Škrob v jogurtech není zločin
Cítíte logo Regionální potraviny jako přidanou hodnotu?
Ať už se budeme bavit o zákysu, který má Regionální potravinu, nebo o našem tvarohu, který loni vyhrál Potravinu Libereckého kraje v kategorii soukromé farmy, určitě je lepší nabízet něco, co získalo nějaké ocenění, než když budeme nabízet jen tvaroh a zákys. Aktuálně se blíží uzávěrka pro podání přihlášek na další ročník Regionální potraviny, kam budeme přihlašovat náš tvaroh a jednu z našich čtyř pomazánek. A to i přesto, že si myslím, že je u těchto soutěží stále co dotahovat. Určitě by bylo dobré vymyslet lepší strategii pro podporu prodeje v supermarketech, kam je stále velký problém se dostat. I když například v Makru, kam některé výrobky dodáváme, podpora regionálních prodejců docela dobře funguje.
Co všechno zde vlastně vyrábíte?
V současné době od nás odchází plnotučné mléko, jogurty ochucené i neochucené, stejně tak i zákysy, tvaroh, čtyři druhy pomazánek a sýr přírodní nezrající s tím, že si teď pohráváme s myšlenkou na nový druh sýra.
Přečtěte si: Chcete vědět, co se skutečně dává do jogurtů?
Kdo vám pomáhá s výběrem nových příchutí?
Je to o tom, co vidíme, co nám chutná, vlastně to ani nemusí s naším výrobkem moc souviset. To byl třeba příběh naší pomazánky s jarní cibulkou. V zimě jsme nemohli sehnat pažitku, tak jsme zkusili jarní cibulku a je z toho hit.
Odkud máte suroviny, které přidáváte do vašich výrobků?
V létě, když jsme na farmářských trzích v Liberci, tak tam nakoupíme zeleninu do pomazánek, ale s ochucující složkou do jogurtů je to složitější. My sami nemáme prostory na to, abychom si je mohli sami vyrábět, takže je odebíráme od producentů, kteří nepoužívají nadmíru nějakých „zlých“ složek.
Sázíte také na regionální pěstitele, nedaleko je pěstitelský ráj, Český ráj…
Rádi bychom, ale tím by se cena našich výrobků zvýšila dvojnásobně. Já chápu, že nemůžou vyrábět rukama za stejnou cenu, za jakou vyrábí stroje v továrně. Nestěžuji si, cenu respektuji. Ale určitě cílíme na to, abychom byli soběstační. Ideálně ve všem. Do budoucna bychom tak chtěli pěstovat i vlastní zeleninu a ovoce, které bychom do našich výrobků přidávali.
Které výrobky jsou teď nejoblíbenější?
Teď se nám hodně zvedá odbyt na mléko, druhý nejoblíbenější je asi tvaroh, pak bílé jogurty a pomazánky.
Máte ambice jít dál, zvýšit produkci?
My třeba můžeme výhledově v jednom dni nadojit tisíc litrů mléka, ale já můžu za den vyrobit maximálně tři sta litrů zákysu. Je to dáno kapacitou pasteru a technologií postupu. Zákys a tvaroh totiž musí zrát v pasteru devět až osmnáct hodin. Hudbou budoucnosti je zpracování tří set, čtyř set litrů mléka denně.
Kde všude se dají aktuálně vaše výrobky sehnat, zmiňoval jste farmářské trhy…
My zásobujeme hlavně Liberec, Jeřmanice, Dlouhý Most, Vratislavice nad Nisou, Jablonec nad Nisou, okolní obchody, ale i některé jídelny, které si naše výrobky dále zpracovávají. Ale musím říct, že největší přínos pro nás mají farmářské trhy. Jde o získání mnohdy okamžité zpětné vazby, kterou v obchodě nemáme. Už víme, že tahle paní si jde pro pomazánky a tenhle pán si určitě zas vezme dvě lahve mléka.
ČLÁNKY DO MAILU