Na Kubáni se tlačily fronty lidí na mrkve, brambory, růžové maliny, letošní první burčák, v rukou košíky, síťovky a různé tašky. Přesně uprostřed náměstí stál stánek s červenou stříškou a blíže neidentifikovatelným obsahem. Za pultíkem obtloustlý pán s počínající pleškou a širokým úsměvem. Okolo stánku houf postraších paní, třímající v rukou dvě petržele a brambor, marně se snažíce pochytit smysl slov, které pán vyvolával.
„K vašemu nákupu taška zdarma!“
Usmíval se dál, držel se za kšandy a zvedal ruku s béžovou eko - taškou. Paním lezly oči z důlků, nevěřícně kroutily hlavou a každá vděčně přijala látkovou tašku s logem městské části a pozdravem pana starosty. Pán se usmíval a v rozdávání tašek pro dobrou věc pokračoval, prodejci na tašky beroucí nákupčí volali, zda ji nechtějí naplnit, ať není tak opuštěná.
Od stánku s pečivem přikulhal starý pán o holi. Rozhlížel se, co by ještě koupil a skrz tlusté brýle zkoumal seznam od manželky. Taškář z městské části zaútočil ze zálohy.
„Tašku pane?“
Starý pán nerozuměl, nedoslýchal. Ten za pultem se k němu naklonil, vycenil zuby a mrkl levým okem, Potom do ucha nechápajícího pána zakřičel, tak aby slyšeli i všichni u mlékomatu na druhé straně tržiště slyšeli...
„Tady máte tašku, zadarmo, od vašeho pana starosty!“
Starý pán se překvapeně podíval.
„Od pana starosty? A zadarmo?“
„Přesně tak! A já jsem jeho zástupce!“ dodal ten za pultem, hrdě zatáhl pupek a vyprsil se.
Starý pán kroutíc hlavou tašku přijal.
Pan zástupce za ním volal: „A nezapoměňte - zdarma! Z lásky! A jen od našeho pana starosty.“