Feminismus není sprosté slovo

Jely jsme s kamarádkou metrem a poměrně vášnivě se bavily o rovnosti žen a mužů. Celou dobu nás pozorovali dva poměrně pohlední muži. A najednou to Bára vyslovila – feminismus. Muži zpozorněli a Bára náhodně zasadila přesnou ránu: „Jo, jsem feministka.“ 

Reakce těch dvou nás odzbrojila. Zatvářili se, jako kdybychom vyslovily neuvěřitelnou sprosťárnu a začali si nás prohlížet daleko víc. Nezaznamenali ovšem nic, co by naznačovalo naši nechuť být přitažlivé pro druhé pohlaví nebo výstroj a výzbroj pro pálení podprsenek.

Autor: Isifa.cz

Reakce podobné těmto jsou ovšem nezřídka stejné u žen i mužů. Málokdo se nebojí přiznat sympatie s jakýmkoli hnutím či směrem, které ve společnosti vyvolává diskuze. Být feministkou či feministou je totiž věc osobního postoje, který může být až překvapivě různorodý. Vychází ze svobodného chápání jeho rozličných směrů.

„Jedním z nejkřiklavějších příkladů jsou anarchofeminismus a liberální feminismus. Zatímco liberální feministé/-ky usilují o rovné zastoupení žen a mužů v politických a ekonomických institucích, anarchofeministé/-ky toto pojetí odmítají a požadují úplné odstranění veškerých společenských hierarchií – tedy nejen těch založených na genderu.“ (Zdroj: www.feminismus­.cz) 

Historický pohled na věc

Poprvé byl tento termín údajně použit roku 1895 v recenzi blíže nespecifikovaného časopisu – jako označení životního postoje žen usilujících o rovnoprávnost s muži a nezávislost na mužích.

První vlna feminismu

Datuje se od konce 18. století do 50.–60. let století dvacátého. Hlavními požadavky byla základní lidská, občanská a politická práva upevněná v zákonech. První ženou, jejíž jméno je v souvislosti s touto tématikou zmíněno, je Mary Wollstonecraft. Roku 1792 vydala dílo Vindication of the Rights of Woman (Obrana práv žen, čes. r. 1904). Kladla důraz na vzdělání a výdělečnou samostatnost žen, aby žena mohla dosáhnout stejného postavení ve společnosti jako muž. Byla také zakladatelkou liberálního feminismu.

U nás bylo vlaštovkou rovného přístupu ke vzdělání první dívčí gymnázium ve Střední Evropě Minerva, které bylo založeno v Praze roku 1890 zásluhou Elišky Krásnohorské.

V USA se feminismus začal rozvíjet koncem 19. století. Byl spojen s bojem proti otrokářství a volebním právem žen souvisejícím s právem na vlastní majetek.

Druhá vlna feminismu

Druhá vlna feminismu začala po 2. světové válce (mezi 50. a 60. lety) a trvala do 80.-90. let 20. století.

Feminismus byl v této době úzce spojen s bojem za lidská práva a se studentským hnutím. Ženy začaly pociťovat, že sice mohou vystudovat téměř jakoukoli školu, ale poté se již nemohou kvalifikovaně uplatnit. Začaly proto zakládat své vlastní nezávislé organizace, které se zabývaly převážně feministickými otázkami.

Problémem začíná být socializace, jazyk a postavení žen v rozličných oblastech společenského života. Jistě si vzpomenete na propagační obrázky šťastných manželek, žen v domácnosti, které se staly jedním ze symbolů společnosti v USA 50. a 60. let., kdy žena měla být výhradně funkční ozdobou domácnosti.

80. léta přinesla změnu v přístupu k prosazování feministických myšlenek – ženy už nemusely „zapadnout“ do mužského světa i vizuálním projevem, ale naopak se začalo zdůrazňovat „ženské“ ne jako slabina, ale jako rovné „mužskému“. Právě tradičně opovrhované „ženské slabiny“ se mají stát váženou hodnotou, citový a citlivý přístup k světu nemá být podřízen rozumovému.

Třetí vlna feminismu

Období začínající v 90. letech a přesahující do současnosti. Témata žen se přesouvají na témata genderu. Linda Sokáčová (ředitelka Gender Studies) uvádí, že tato vlna se snaží zkoumat samotné sexistické základy společnosti a odhalovat subjektivitu ženy. Na serveru www.feminismus­.cz píše:

„Feminismus je neprávem často označován jako směr, který je proti mužům, v lepším případě jako problém, který se týká pouze žen. Většina feminismů tvrdí, že existují rozdíly mezi muži a ženami, ale jakákoliv rozdílnost nemůže být základem pro diskriminaci. Feminismus je také otázkou mužů, protože pevně stanovené, genderově podmíněné role omezují nejen ženy, ale i muže. Stačí si připomenout diskriminaci otců po rozvodu.“ 

Feminismus proti mužům?

To, že jsou feministky ženské brojící proti mužům, je názor rozšířený i mladými lidmi:

Barbara (17): „Feministku si představuju jako ženskou, která má povětšinou averzi na chlapy, takže ani žádného nechce, a pokud ano, tak podle svých představ předělaného, takže vlastně žádného.“

Ondřej (26): „Většinou jsou to ženský, který jsou zakomplexovaný z toho, že je nikdo nechce a tak si to vylévají tím, že začnou prosazovat nějaký svoje fiktivní práva. Pokud je férový rovnocenný vztah, tak by se jich ani nepotřebovaly dovolávat a byla by to samozřejmost. Takže je to zakomplexovaná sexuchtivá „žena“, která nemá možnost styku. 

Najdou se ale i výjimky, hodně záleží na informovanosti:

Lenka (22): „Dnešní průměrná česká feministka (ne žádná extremistka) je žena, která se zajímá o svět a o své okolí. Pravděpodobně své vzdělání neukončila jen maturitní zkouškou, ale studuje dál. Má plány do budoucna a své vysněné místo, kterého by chtěla dosáhnout. Ví, co chce dokázat a půjde si za tím.“ 

Většinový názor se ztotožňuje s představou negativního extrému. Škarohlídům, kteří tvrdí, že feministky jsou nepěstěné chlupaté ženské, které nesnášejí chlapy a sex, nahrává stránka s neškodnou doménou feministky.com. Už úvodní nadpis celého hnutí to chce mužům pořádně „natřít“. Dočtete se tu takové skvosty, jako že za vše stupidní (aktuálně např. fotbal) můžou muži, nebo i mnohem drsnější tvrzení – onanie je rychle rostoucí (samozřejmě mužská) nemoc. Jedna z autorek radí, jak zastrašit mladé dívky od „nechutného sebeprznění“, ke kterému je zlákali muži a americké filmy. Dodat není co, průměrně inteligentní člověk si obrázek udělá sám.

Mnohem podstatnější jsou servery věrohodných organizací. Například feminismus.cz se zaměřuje na aktuální informace z oblasti rovných příležitostí. Je pod záštitou nevládní neziskové organizace Gender Studies, o. p. s., která je především informačním, konzultačním a vzdělávacím centrem v otázkách vztahů mužů a žen a jejich postavení ve společnosti.

Feminismus je široká oblast a není jen záležitostí žen, ale celé společnosti. Tak se nebojte to slovo vyslovit a diskutovat o něm! Co si o feminismu a diskriminaci žen či mužů myslíte vy?