Sebedražší filtr vody nedokáže odstranit všechno

Někdy vám na návštěvě nalijí vodu z PET láhve, jinde se nestydí za kohoutkovou (a je to jedině dobře), ale ještě jinde obřadně vytáhnou z ledničky plastový džbán s ledovou přefiltrovanou vodou. Co vlastně takové domácí filtry umí?

Nádobové filtry zbaví vodu chloru, ale někdy i žádoucích látek

Filtrační konvice pořídíte obvykle za několik stokorun

Voda v naší studni není nic moc. Sice v ní samozřejmě není chlor, ale zato spousta manganu a železa, což jí na chuti zrovna nepřidává. Když jsme však zjistili, že filtr, který se napojí na potrubí a udělal by z ní – údajně – běžnou studniční vodu, stojí minimálně padesát tisíc korun plus pravidelnou údržbu, zařekli jsme se, že to ne. Počkáme si na obecní vodovod a do té doby pitnou vodu budeme dovážet, naštěstí máme odkud. Pravda, nabízeli nám i filtr za sedm tisíc, ale to se nám zase zdálo podezřele málo.

Jenže v té souvislosti mě napadá, jak mohou fungovat filtry, které ve srovnání s těmi, co připadají v úvahu u nás, stojí pár korun. Používají se, pravda, jen na malá množství vody – většinou na jeden až dva litry, které má člověk stočené ve džbánku v ledničce. Říká se jim nádobové filtry a mají mít tu moc, že zbaví vodu z vodovodu chloru a případných dalších příměsí a ta má tak díky nim být zdravější i chutnější.

K mému překvapení většina z nich skutečně dokáže chlor odstranit, což je pro lidi, kteří nemají rádi jeho pachuť, důležité. Jejich zjevnou nevýhodou je však to, že mění minerální složení vody a také její pH neboli kyselost. V testech si dlouhodobě lépe vedla značka Diona než Brita, v posledních letech se však na trhu objevila i další jména. Jedno je však dobré si uvědomit – ani voda s chlorem není zdravotně závadná, voda z nádobového filtru jen chutná lépe.

Pokud uvažujete o jejich koupi, zajímejte se o to, jak vlastně vodu filtrují – nespoléhejte na zázraky, nejúčinnější jsou filtry s aktivním uhlím. Tak jako tak, nečekejte, že vyčistí více vody, než slibují, filtry včas měňte a hlavně celou nádobu udržujte v čistotě – jinak se sice zbavíte chloru, ale přibude vám tam nepříjemných bakterií. Mě osobně vždycky na tuhle chladivou vodu přejde chuť, když u někoho vidím džbánek potažený zevnitř filmem, o kterém lze doufat, že jej tvoří jen usazeniny z vody.

Demineralizace je vyloženě nebezpečná

Odstranění minerálů z vody může znít jako banalita, ale není tomu tak – ještě dále v tomto jdou některé filtry, které se montují hned po vstupu vody do domu či bytu (to jsou ty za desítky tisíc korun) či před vodovodní baterii (několik tisíc korun, k baterii přibude kohoutek právě na tuto vodu, v testech si dobře vede třeba firma Dionela). Tyto filtry už ve větší či menší míře dokáží odstranit těžké kovy, dusičnany, ropné a další cizorodé látky.

Pokud však uvidíte na nějakém filtru, že pracuje na principu reverzní osmózy či destilace, vodu demineralizuje a měli byste se jim podle Františka Kožíška ze Státního zdravotního ústavu vyhnout. Takové se totiž hodí jen pro hodně mineralizovanou vodu a té je v zemi pouhé jedno procento. Pravděpodobnost, že je zrovna ve vaší studni či vodovodu, je skoro nulová.

Podobně se pro úpravu pitné vody podle něj nedá doporučit ani magnetická nebo elektromagnetická úprava vody. „Použití demineralizace u běžně mineralizovaných vod je zcela neodůvodněné a zdravotně nebezpečné,“ tvrdí František Kožíšek.

Při výrazném nedostatku minerálů ve vodě hrozí poruchy metabolismu základních látek, jako je vápník, hořčík či sodík. Pokud ve vodě dlouhodobě chybí vápník a hořčík, stoupá riziko výskytu srdečních chorob a také se objevuje odvápnění kostí a pravdě podobně také riziko vzniku některých druhů nádorů, těhotenských komplikací a neurodegenera­tivních onemocnění.

Při magnetické úpravě vody se v téhle tekutině zase objevují nežádoucí ionty těchto minerálů, což rovněž zvyšuje riziko potíží se srdcem počínaje vysokým krevním tlakem. Nedostatek minerálů ve vodě navíc snižuje schopnost těla vyrovnat se s těžkými kovy, které se jinak běžně objevují ve stravě.

Ptejte se, jak filtr funguje a co skutečně umí 

Sebedražší filtr nedokáže odstranit všechno. Karolína ze středních Čech si jeden takový poměrně drahý pořídila s tím, že z vody odstraní dusičnany a zároveň bakterie. „Filtr za pětatřicet tisíc korun skutečně hodnotu dusičnanů ve vodě snížil, ale na bakterie neplatil, takže děti stejně vodu pít nemohly,“ líčí žena, která přiznává, že se při nákupu rozhodovali pod tlakem a neověřili si všechna tvrzení výrobce.

František Kožíšek ze zdravotního ústavu přitom doporučuje, aby si každý, kdo uvažuje o větší investici do filtru, nechal předložit nejméně tři nabídky a z nich teprve vybíral. Důležité je například to, aby přístroj šel rozebrat a vyčistit.

A hlavně: ptejte se, co filtry skutečně umí. Výrobek musí splňovat nároky vyhlášky č. 409/2005 Sb., to znamená, že výrobce uvádí jeho složení, podmínky zkoušek, výsledky všech zkoušek a to, jak v nich filtr dopadl. Ptejte se rovněž na to, kolik vody dokáže vyčistit, pokud jde o filtr průtokový stejně jako o nádobový. Nechte si počítat pořizovací a provozní náklady, nároky na obsluhu a údržbu, ptejte se na záruku a servis.

Naopak už nechtějte schválení hlavního hygienika či ministerstva zdravotnictví, tuhle povinnost výrobci už pár let nemají. A ještě jedno upozornění, nepoužívejte filtrovanou vodu pro přípravu kojenecké stravy dětí do půl roku. Žádný z nabízených přístrojů nic takového neslibuje ani to neumí.