V srpnu médii proběhla senzační zpráva o studii týmu vědců z Lékařské univerzity v Lodži v Polsku a Lékařské fakulty Univerzity Johnse Hopkinse v USA. Podle ní stačí 2300 kroků denně, abychom zlepšili zdraví naší kardiovaskulární soustavy.
Co se dozvíte v článku
2300 kroků? Hloupost
Jenže tahle neuvěřitelná zpráva není tak úplně pravdivá a čeští kardiologové se rozhodli údaj uvést na pravou míru. Dva tisíce kroků je podle nich nesmyslně málo, hranice, kdy nám chůze přináší zdravotní benefity, je až o pár tisíc kroků a metrů dál.
„Musíme se vrátit zpátky ke kořenům a říci, že ty mety, které kdysi byly deset tisíc kroků, což už se považovalo i za trochu zavádějící, zas tak zavádějící nejsou. Těchto 2300 kroků je s prominutím hloupost,“ řekl profesor Aleš Linhart, přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN v Praze.
Čím víc kroků, tím lépe
Hranice, kde začíná zdravotní benefit chůze, se podle něj objevuje až asi na hranici kolem šesti tisíc kroků. „Čím více kroků uděláme, tím více se snižuje nejen riziko výskytu kardiovaskulárních nemocí, ale také řady druhů rakoviny. Doporučujeme ujít minimálně 6 tisíc kroků denně, ale každý krok navíc se počítá. I když mají lidé problém s pohybem a ‚ušlapat‘ 6 tisíc kroků je nad jejich síly, ať zkusí k tomu, co ujdou, přidat 20–30 procent navíc,“ uvedl profesor Linhart.
Pravda podle něj není, když někdo říká, že starší pacienti už tolik chodit nemusí, protože to nezvládnou. I pro ně platí, že čím více nachodí, tím lépe pro jejich zdraví. „Studie jasně prokázaly, že každému desátému předčasnému úmrtí lze předejít už 11 minutami rychlé chůze denně,“ dodal lékař.
Na jednom se lékaři jednoznačně shodují – chůze podle nich umí prodloužit život. I podle studií a grafů. Z těch, které Linhart prezentoval na tiskové konferenci kardiologů, vyplynulo, že u lidí, kteří pravidelně chodí, se projeví zdravotní komplikace až o pět let později než u těch, kdo nechodí. „Je to pět let přidaného života jen tím, že pacient nachodil nějakou vzdálenost.“
Kolik času týdně věnujete cvičení a aktivnímu pohybu?
Nižší riziko rakoviny i refluxu
Delší život ale není jediný benefit chůze. Je jich celá řada. Od zmíněné nižší celkové i kardiovaskulární úmrtnosti (úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění), jde například i o nižší riziko rakoviny, a to například tlustého střeva nebo u žen prsu. „Je to nepředpokládaný efekt, ale funguje. A pak je tu nižší riziko demence, cukrovky, vysokého krevního tlaku, spánkové apnoe, deprese, jícnového refluxu… Má to jen jednu vadu. V těchto případech, abyste pocítili všechny tyto benefity, musíte nachodit už osm tisíc kroků,“ přiblížil Linhart.
Kardiolog jedním dechem uklidnil, že není zapotřebí být vrcholový sportovec, abychom svému zdraví prospěli. „Není nutné lámat rekordy. Je lepší nachodit kroky v kuse a nachodit je rychleji, pro to všechno máme data.“
Hubený lenoch, nebo „těžký“ sportovec?
Problém je, že podle průzkumů se asi polovina Čechů vůbec nehýbe. Ti, kteří pravidelně sportují, jsou spíše v menšině. Jen asi třetina mužů a necelých dvacet procent žen se hýbou doporučenou dobu, tedy 150 minut za týden.
Ostatně na to, zda má lepší vyhlídky člověk, který se pravidelně hýbe a je v kondici, ale současně má nadváhu, nebo hubeňour, který se ale celé dny nehne, se Linhart také zaměřil. A výsledky dopadly jednoznačně:
„V každé kategorii BMI platí, že ti, kteří mají vyšší energetický výdej, ti, kteří se hýbou, mají nejmenší riziko, že umřou. Napříč kategoriemi se to moc neliší. Silnějším jen zabere to, aby se dostali do lepší formy, víc času, potřebují vydat víc energie, víc se hýbat,“ shrnul profesor Aleš Linhart.
I proto obézní pacient, který je kardiovaskulárně zdatný, je schopný se hýbat, ujde pár kilometrů, jezdí na kole nebo plave, má lepší prognózu než kavárenský povaleč, který je sice hubený, ale je naprosto z kondice. „Platí, že fit fat je lepší než unfit unfat,“ uzavřel lékař s tím, že „nadváha je samozřejmě špatně, obezita ještě hůř, ale pokud se najdou lidé, kteří jsou schopni se hýbat, neznamená to, že je jejich osud zpečetěn. Klidně si mohou koupit dlouhohrající desku, určitě se dočkají konce.“
Úmrtím se dá předejít
Kardiovaskulární onemocnění jsou dlouhodobě hlavní příčinou úmrtí v Česku. Náklady spojené s nemocemi srdce odborníci odhadují na miliardy korun. „Významná část úmrtí je přitom předčasná a lze jí předejít,“ říká předseda České kardiologické společnosti profesor Petr Ošťádal.
„Slova jako zdravý životní styl nám zcela zevšedněla, lidé je slyší, ale nevnímají. Zatímco před čtyřmi lety tady žilo 360 000 pacientů se srdečním selháním, v roce 2040 jich může být až 900 000. A to nepočítáme další nemoci spojené se srdcem a oběhem. Loni lékaři ošetřili pro některou z mnoha kardiologických diagnóz přibližně tři miliony lidí,“ říká profesor Linhart.
Pomáhají i nejmodernější léky
Nejen zdravý životní styl je způsob, jak mít zdravé srdce a cévy. Další zbraní jsou podle předsedy České asociace srdečního selhání ČKS Jana Krejčího stále nové a modernější léky. Mezi ty již osvědčené se v budoucnu přiřadí nové preparáty, které pomohou pacientům snížit váhu nebo odvyknout kouření.
„Zrovna tyto dva faktory mají na vzniku srdečně-cévních potíží lví podíl. A pokud existují farmaka, která lidem pomohou bojovat s jejich závislostí ať už na jídle, nebo cigaretách, pojďme je využít,“ myslí si profesor Krejčí.
Situaci by podle něj také pomohlo včasné odhalení nemocného srdce. Například s pomocí testu hladiny natriuretických peptidů v krevní plazmě. „S jeho pomocí lze detekovat i počáteční stadia srdečního selhání. Nemocný se tak může dostat k efektivní léčbě včas, což zlepšuje její výsledky. Test mohou navíc provést už praktičtí lékaři,“ připomíná Krejčí.
ČLÁNKY DO MAILU