Realita očkovat v 15 měsících neodpovídá cíli "co nejdříve a plně chránit". I kdyby se povedlo proočkovat 100% dětí.
S tím nemají co dělat odmítači, ale autoři povinného očkovacího kalendáře. Takže pokud chceme tyto prcky ochránit před spalničkami, ale očkovat je nechceme, neměly by přijít do styku s potenciálně infekční osobou.
Snaha ochránit je před neimunními sourozenci a kamarády je zjevná. Máme tu ale také statisíce již nechráněných jako jsou zdravotníci, pedagogové, řidiči MHD, prodavači, rodiče, prarodiče, tetičky a strýčkové mezi 40-50. Ti všichni mohou kašlat spalničky na roční děti bez omezení.
Nehrozím jim ŽÁDNÉ sankce za to, že nejsou imunní. Není zde ŽÁDNÁ kampaň upozorňující na to, že jim ochrana vyvanula. Není zde ŽÁDNÁ podpora, kdyby se přesto očkovat rozhodli - vakcínu si musí zaplatit a to jedině trojvalentní Priorix.
Za určitou výjimku můžeme považovat snad jedině aktuální očkování zdravotníků v pražských nemocnicích. Podobně tomu bylo i loni v MSK a v r. 2014 v Ústeckém kraji. Hodně to napovídá o šíření spalniček. Kdyby bylo ohnisko mezi dětmi s odmítnutým očkováním, epidemie by se krotila dost špatně, když jsou rodiče těchto dětí tak neposlušní. Zdravotníci (které imunita proti spalničkám evidentně před vypuknutím epidemie nezajímala) byli v zájmu zachování svého pracovního místa donuceni nechat se testovat, očkovat, izolovat do karantény. O mnohém to svědčí ať už toto opatření epidemii zastavilo, anebo bylo zbytečné.
Základní otázka ale zůstává stále stejná a nezodpovězená. Proč je tak zásadní rozdíl v přístupu k neočkovaným dětem a neimunním dospělým?