V posledních pár letech v České republice vzniklo několik food delivery služeb, které se od běžného rozvozu jídla liší tím, že zásilka se místo hotových pokrmů skládá z přesně odměřených surovin a vytištěných receptů. Vše správně smíchat a uvařit už je na zákazníkovi samotném. Zakladatelé těchto projektů se inspirovali u zahraničních společností, které s tímto druhem rozvozu ve Spojených státech nebo Velké Británii slaví poměrně velký úspěch. Zajímavé je, že z českých startupů zatím nepřežil ani jeden.
Na serveru Vitalia.cz si můžete přečíst recenze dvou z těchto českých projektů, konkrétně se testovala služba Vaříme.cz a Natalíři.cz. Ani jedna z těchto firem nedopadla v testu ideálně:
Galerie: Vařili jsme podle Vaříme.cz
Galerie: Otestovali jsme food projekt Nataliri.cz
Osobně jsem neměla možnost žádný z těchto rozvozů vyzkoušet. Všechny služby se soustředily pouze na hlavní město, kde jsem nežila. Nyní, když jsem se přestěhovala do Anglie, rozhodla jsem se tento druh vaření otestovat. Zajímalo mě, jak vlastně taková služba funguje, zda bude trpět stejnými neduhy, které popisují recenze českých projektů, a především, zda pro mě, jako někoho, kdo rád vaří, může být takový rozvoz vůbec v něčem přínosný.
Jednoduchý systém
Ve světě je asi nejznámější americký Blue Apron nebo původem německé Hello Fresh, pro které připravuje recepty i Jamie Oliver. Já jsem se ale rozhodla otestovat Gousto. Tato služba mě zaujala především tím, že na rozdíl od Hello Fresh každý týden nabízí výběr z dvanácti různých pokrmů. Menu od Gousta obsahuje vždy několik vegetariánských, rychlých, tradičních i exotických receptů. Díky tomu si každý může vytvořit svůj jídelníček založený na vlastní chuti i časových možnostech. Výhodou této služby také je, že jejich suroviny jsou v bio kvalitě a pocházejí od britských pěstitelů a výrobců.
Galerie: Test: Co vás čeká, když si objednáte „food delivery“
Gousto funguje jednoduše. Ze seznamu aktuálně nabízených receptů zákazník do svého online košíku vloží dvě nebo tři položky a následně určí, zda chce množství surovin pro dvě nebo čtyři osoby. Platba probíhá online přes platební kartu nebo PayPal.
Gousto nedoručuje objednanou zásilku okamžitě druhý den, ale o tři pracovní dny později. Ten, kdo například objedná své menu ve středu, obdrží suroviny až v pondělí. V průběhu této doby je ale možné svoji objednávku ještě upravovat. Zákazník si tak k objednaným receptům může přidat například už hotový dezert nebo posunout datum doručení. Není ale možné si vybrat přesnou hodinu, kdy má být zásilka dovezena. Gousto proto své zboží balí tak, aby vydrželo i několik hodin čekat na svého adresáta například odložené před domovními dveřmi. Zásilka od Gousta je zabalená v běžné kartonové krabici. Všechny suroviny, které mají být v chladničce, jsou v tlusté igelitové termotašce a správnou teplotu jim zajišťuje několik sáčků se zmrzlou chladící tekutinou.
Ekologická katastrofa
V krátkém e-mailovém průzkumu se Gousto ptá, jaký byl můj pocit z rozbalování mé první zásilky. Musím říct, že ten okamžik, který by mi pravděpodobně měl přinést radost a nadšení, u mě paradoxně vyvolal zděšení. Když jsem z krabice vytahovala už asi pátý miniaturní kelímek a desátý pytlíček s kořením, byla jsem vyděšená, kolik obalů a plastů Gousto spotřebuje na zabalení tří jídel pro dvě osoby. Například čtyři vajíčka byla zabalena po dvou v plastových miskách a ještě obalena několika vrstvami papírových ubrousků.
Výhodou všech těchto doručovacích firem je minimalizace plýtvání potravinami. Člověk nemusí kupovat pět set gramů bulguru, když ví, že na plánovaný pokrm bude potřebovat pouze sto dvacet gramů. Není také potřeba mít kuchyň zaplněnou desítkami různého koření, které se použije jednou nebo dvakrát do roka.
Daní za takto přesně odměřené suroviny a jistotu, že nezbude nic, co by mohlo podlehnout zkáze, je ovšem přemíra obalů, do kterých je vše zabaleno. Kdo se aspoň trochu ztotožňuje s hnutím Zero Waste a snaží se přírodu zatěžovat co nejmenším množstvím odpadu, nebude z Gousta a jemu podobných služeb rozhodně nadšen.
Kouzlo se skrývá v koření
I když můj první pocit ze zásilky byl negativní, pustila jsem se hned do vaření podle přiložených receptů. Čekalo na mě tacos s černými fazolemi a sladkou bramborou, cuketa plněná fetou a vejce s kořeněným freekehem (zelená pšenice chutí podobná bulguru). Hned při přípravě a konzumaci prvního pokrmu se můj názor na Gousto i přes všechnu počáteční skepsi začal výrazně zlepšovat.
Recepty jsou srozumitelně napsány a řazeny do jednotlivých kroků tak, že když se jimi člověk řídí, opravdu mu příprava zabere stanovený čas. Zatímco se pekly sladké brambory, mixovala jsem koriandrovou salsu a dochucovala černé fazole. Kroky na sebe logicky navazovaly a já jsem byla překvapená, jak málo nádobí jsem na přípravu celé večeře spotřebovala.
Každý pokrm také obsahoval něco, co danému jídlu dodalo chuť a co by mě samotnou nenapadlo připravit nebo bych si řekla, že to je ztráta času, a v receptu takový krok vynechala. Plněné cukety tak doprovázel kuskus ochucený rajským protlakem a oreganem, tortillám dodávala chuť salsa s koriandrem a vejce ozvláštňovala směs opražených lískových oříšků a orientálního koření.
Vše, co jsem podle Gousta uvařila, bylo vynikající. Považuji se za dobrou kuchařku, ale už jsem dlouho nepřipravila nic tak dobrého jako nyní. Druhý den vaření s Goustem mi došlo, v čem se skrývá ten trik. Recepty pro tuto službu připravují šéfkuchaři, kteří přesně ví, kolik přidat římského kmínu nebo uzené papriky, aby pokrm chutnal co nejlépe a aby spolu všechny chutě ladily. Amatér, jako jsem například já, naopak stráví u vaření nejvíc času dochucováním a výsledek většinou není ideální. Největším plusem pro mě tak v případě Gousta je přesně odměřené koření, které i z obyčejného kuskusu dokáže udělat radostnou záležitost.
Pro každého, kdo chce, nebo ze zdravotních důvodů musí sledovat nutriční hodnoty pokrmů, je také ideální, že každý recept obsahuje informaci o množství kalorií, sacharidů, tuků a bílkovin a díky už předem odváženým ingrediencím tento údaj není nijak zkreslen.
Velký krok pro Británii…
Kromě přemíry obalů je pro mě druhou nevýhodou tohoto systému absence jakékoliv kreativity. Já osobně bych podle Gousta nedokázala vařit každý týden. Umím si ale představit, že tento druh služeb je pro mnoho Britů cestou, jak se oprostit od hotových jídel ze supermarketů a nezdravých „take away“.
Lidé ve Velké Británii často nejsou zvyklí vařit doma a z časových důvodů se do takové činnosti ani nechtějí pouštět. Díky rozvozovým službám, jako je Gousto, jim ale odpadají starosti s nákupem surovin i s výběrem zajímavého receptu a domácí vaření je pro ně opět o něco přístupnější.
…budoucnost pro Česko?
V úvodu článku jsem už zmínila, že český trh k tomuto druhu food delivery služeb zatím nebyl moc příznivý. Většina služeb skončila z důvodů své nerentability. Příčinou tohoto stavu pravděpodobně je jak česká tradice domácího vaření, tak i skutečnost, že podíl online nákupu potravin v České republice je stále výrazně nižší než v zemích západní Evropy. Podle průzkumu společnosti KPMG z roku 2015 nakoupilo potraviny přes internet aspoň jednou dvacet jedna procent Čechů. Přesto tato oblast patří k nejmenším segmentům českého maloobchodu.
Neúspěšný startup Natalíři.cz se ze své původní podoby přesunul na stránky online supermarketu Košík.cz. Tento obchod zákazníkům nabízí recepty a možnost vložit si potřebné potraviny přímo do virtuálního nákupního košíku. Stejnou službu svým zákazníkům nabízí i další internetový obchod Rohlík.cz. Zajímavý je také projekt supermarketu Globus Rodino k večeři. Ten se asi nejvíce ze všech podobá službě Gousto a svým zákazníkům doručuje předchystané suroviny i vlastní recepty.
Lucie Pechová z ukončeného projektu Natalíři.cz vidí situaci v České republice optimisticky: „Internetový trh s potravinami je u nás ve srovnání s nákupem v kamenných obchodech velmi malý. Přesto je to ale poměrně dynamická oblast s potenciálem k růstu. Jsem proto přesvědčená, že úspěch služeb typu Natalíři.cz na nás ještě čeká. Je to podobné jako trh s bio potravinami. Taky to ze začátku neměly lehké a dnes je to úspěšné odvětví.” Je proto možné, že se v následujících letech i v Česku setkáme s úspěšnými projekty, které nám pomohou s vařením. A snad se někomu do té doby podaří vyřešit i ekologickou stránku věci.
ČLÁNKY DO MAILU