Měnící se skladba jídelníčků i nové technologie výroby potravin by měly být důvodem k přehodnocení prospěšnosti látek, které potraviny obsahují a které v současné době konzumujeme. Například v případě fosforu.
Ovlivňuje gen dlouhověkosti?
Fosfor je na jednu stranu nepostradatelný pro správné fungování organismu, a také proto se v minulosti poukazovalo na rizika nízkého příjmu této látky. Jak ale uvádějí někteří lékaři a potvrzuje i prezident Aliance výživových poradců Ivan Mach, v současné době přijímáme prostřednictvím potravin fosforu nadbytek. A tím si, velmi zhruba řečeno, zkracujeme život.
Nízká hladina fosforu v krvi je totiž statisticky spojena s vyšším věkem. Prokázal to jak výzkum u lidí (nejnižší hodnoty fosforu měli lidé, kteří se dožili kolem sta let), tak u zvířat – nejdéle žijící zvířata mají také hladinu fosforu nižší.
Odborníci hovoří v této souvislosti o „genu dlouhověkosti“, který je tím aktivnější, čím méně fosforu organismus přijímá.
Kolik fosforu potřebujeme a vylučujeme
Obvykle doporučovaná denní dávka příjmu fosforu činí 1000 miligramů, reálně jej ale konzumujeme mnohem více. Do lidského organismu se přitom fosfor dostává jednak prostřednictvím konzumace živočišných bílkovin (maso, mléko, vejce), ale v menší míře i rostlinných bílkovin, také však prostřednictvím přídatných látek (Éček), jimiž se mimo jiné prodlužuje trvanlivost potravin. Což je trochu paradox, neboť „trvanlivost“ člověka se jimi naopak zkracuje. Konkrétně jde o látky označované jako E 338 až 343, E 450 až 452 a E 1410 až 1414.
Lidský organismus obsahuje zhruba kilogram fosforu, jeho převážná většina je uložena v kostech. Fosfor přijímaný stravou se za normálních okolností opět z těla (především močí) vyloučí, to ale předpokládá správnou funkci ledvin. Konzumací potravin s obsahem fosforu jsou proto nejvíce ohroženi lidé, kteří kvůli selhávání funkce ledvin musí být pravidelně léčeni prostřednictvím dialýzy. Nežádoucí důsledky nadměrné konzumace fosforu byly proto objeveny právě u těchto pacientů.
Fosfor – cholesterol 21. století
Někteří lékaři mluví o fosforu jako o „cholesterolu 21. století“. Obě látky jsou na jednu stranu pro tělo potřebné a přirozeně se vyskytují v živých organismech, v obou případech ale představuje jejich nadměrný příjem zdravotní riziko. Zatímco cholesterol přitom cévy ucpává, fosfor snižuje jejich pružnost.
Fosfor v potravinách
- živočišné bílkoviny (maso, mléko, vejce)
- méně rostlinné bílkoviny
- přídatné látky (Éčka) prodlužující trvanlivost potravin (E 338–343, E 450–452, E 1410–1414)
- více fosforu je obecně v průmyslově zpracovaných potravinách s prodlouženou trvanlivostí, měkkých uzeninách (párky), tavených sýrech, některých nápojích, rozpustné kávě, fast foodu ad.
Podíváme-li se podrobněji na zdroje fosforu, pak tím hlavním je kyselina fosforečná a fosfáty působící v potravinách jako stabilizátor kyselosti, a tedy prodlužující jejich životnost. Obecně proto platí, že méně fosforu je v uzeninách s nižší dobou trvanlivosti a také v těch, kde je použita jako konzervační prostředek sůl (typově parmská šunka). Nejvíce fosforu je pak v měkkých uzeninách (párky) či tavených sýrech. Fosfor je samozřejmě obsažen i v nápojích a rozpustné kávě, do lidského organismu se částečně také uvolňuje z brambor. Ve většině potravin rostlinného původu je ale fosfor vázán do sloučenin skupiny fytátů, z nichž se do organismu prakticky neuvolňuje.
Mít všeho tak akorát…
Postupující lidské poznání tak generuje další a další rizika nadměrného příjmu některých složek potravin, která nelze zúžit jen na cukr, sůl nebo transmastné kyseliny.
Základní prevencí proti těmto rizikům je přitom preference potravin s co nejmenší technologickou úpravou (čili s co nejnižším obsahem přídatných látek) a opět je třeba zopakovat – pestrá strava. Tak lze nejpřirozeněji snižovat hromadění nežádoucích látek v organismu. V dnešním světě se totiž nelze zcela příjmu rizikových látek vyhnout.
ČLÁNKY DO MAILU