Zuzana Víchová je lékařka ARO, která žije ve Francii. Když byla naposledy za rodinou v Čechách, odjížděla odsud narychlo den před tím, než se zavíraly hranice. V České republice bylo v tu chvíli pár desítek nakažených novým typem koronaviru a už několik dní zavřené školy. Ve Francii zatím život plynul normálně navzdory faktu, že nemocných tam bylo už asi čtyři a půl tisíce (a k 9. 4. je hlášeno už více než dvanáct tisíc obětí nemoci).
Nepřipadala ti během odjezdu z Čech naše opatření přehnaná?
V první chvíli možná ano při srovnání počtu nakažených v Čechách a ve Francii. Ale pokud člověk sledoval situaci v evropském kontextu, epidemie se velmi rychle šířila v Itálii a sousedních zemích, které ke karanténě přistoupily až později. Karanténa byla dříve či později nevyhnutelná i u nás ve Francii.
Kdy přesně se k ní přistoupilo? A jak na to lidé reagovali?
Ve Francii byla karanténa nařízena až 17. března, velmi pravděpodobně proto, aby se ještě mohlo uskutečnit první kolo komunálních voleb, které se konalo o víkendu 14.–15. března. Většina z nás si uvědomovala, že k tomu musí dojít, takže to velké překvapení nebylo. Před vyhlášením tohoto stavu to vypadalo, že se Francouzi nijak zvlášť neznepokojují, ale pak zavládla panika.
Vykoupené supermarkety jako v Čechách?
Ano. Až doteď chybí určité zboží, třeba mouka, vajíčka nebo dezinfekce, obvykle je neseženu v prvním obchodě. Ani přes internet se prakticky nedá nakoupit, rozvozové služby jsou přeplněné.
Jak je to ve Francii s pohybem lidí venku?
První týden nařízených opatření probíhal ještě ve volnějším režimu, vycházení nebylo nijak limitované, jen se lidé neměli shlukovat. Bohužel ale hodně z nich podcenilo závažnost situace, protože dopady nemoci ještě nebyly tak viditelné. Takže mnozí pojali karanténu jako vítané prázdniny. Scházeli se v parcích, podnikali výlety po skupinách. Nákaza se ale šířila dál, a tak vláda přistoupila k zostření všech nařízení. Vycházet se teď může jen jednou denně na jednu hodinu a do maximální vzdálenosti jednoho kilometru od místa bydliště.
Jak dodržování tohoto nařízení vypadá v praxi?
Všichni máme doma vytištěný formulář s osobními údaji, vyplníme důvod opuštění domova a hodinu. Pokud ho kdokoliv s sebou venku nemá, může dostat pokutu od policie. Kdo si potřebný formulář nemá kde vytisknout, může si potvrzení sepsat i ručně podle vzoru. My žijeme v Savojsku. Tady si lidé na karanténu tolik nestěžují, jsou tu hlavně menší města, domky se zahradami, do přírody je blízko. Samozřejmě tu ale hodně lidí provozuje horské sportovní aktivity, které byly okamžitě všechny zakázány.
V horách se ale zřejmě nikdo novým koronavirem nenakazí?
Při skialpinismu je samozřejmě riziko nákazy minimální, ale v případě úrazu při horských sportech by byl zbytečně zatěžovaný už tak zavalený sektor urgentního zdravotnictví. Lidé tak volí třeba cvičení doma či online, nebo třeba jen hrají s dětmi ping-pong. Spousta lidí pracuje na zahrádkách a kutí, dělá drobné opravy na domě. V okolí jsou slyšet sekačky, vrtačky, hoblování a řezání.
Co tvoje rodina? Máte dvě malé dcery, chodíte ven?
Krátké procházky vypadají různě, snažíme se střídat trasy v dosahu jednoho kilometru, občas vyrazíme do města něco málo nakoupit do řeznictví nebo pekařství. Většinou se ale snažíme jít do zeleně, kterou máme naštěstí nedaleko – ne do parku, ale malého lesíku. Také chodíme běhat, to jsou úsměvné momenty. Někteří lidé běhají dvě stě metrů od domu tam a zpět, jiní krouží v rozsahu kilometru od domova. Řešení se vždycky najdou. Ve velkých městech má karanténa mnohem větší vliv na psychiku než u nás.
Vylidněná pěší zóna v městečku Challes-les-Eaux
Co se tam děje? Velká města musí být vylidněná…
Lidé tu žijí často v malých bytech a nemají možnost přístupu do přírody, to má na kvalitu života neblahý vliv. Parky jsou ve městech uzavřené, přístup do nich zakázaný, protože v prvním týdnu tu docházelo k přílišnému shlukování lidí, stejně tak na pěších zónách. Města v době COVID-19 jsou úplně vylidněná. Jen pár lidí vyrazí rychle na nákup, projede pár aut, těch, co dojíždějí do práce a mohou do ní.
Omezení se nějak dotkla i zaměstnání?
Do práce smí chodit jen lidé s potvrzením od zaměstnavatele, že je jejich přítomnost nutná. Jinak je nařízený home office. Otevřené jsou pouze obchody s potravinami, krmením pro zvířata, lékárny, jen některé pošty. Ostatní mají internetový prodej. Fungují jesličky, školky a školy zřízené pro zdravotnický personál. Jsou tu skupinky maximálně deseti dětí. Po zpřísnění všech nařízení se města opravdu doslova vylidnila a lidé vycházejí minimálně. Všude už převládá strach. Denně vidíme ve zprávách zvyšující se počty nakažených a obětí epidemie…Stejně jako v Čechách se ale rozpoutala velká vlna solidarity.
Kavárna na pěší zóně, kde běžné sedávají místní i turisté
Co pro sebe navzájem Francouzi dělají?
Nabízí se hodně především pomoc starším spoluobčanům. Někteří pekaři dodávají do nemocnic na urgentní a resuscitační oddělení zdarma každé ráno croissanty, farmáři zase přivážejí své výpěstky. Někteří šéfkuchaři michelinských restaurací připravují gastronomická obědová menu zdravotnickému personálu v nemocnicích.
Informace o COVID-19 na jednom místě
Onemocněni COVID-19 způsobuje koronavirus SARS-CoV-2, jehož epidemie vypukla na konci roku 2019 v Číně, v březnu 2020 byla WHO byla prohlášena za pandemii. Všechny naše texty ke koronaviru a COVID-19 najdete zde.
Musí se ve Francii nosit roušky?
Povinné to není. Ale v obchodech je nosí hodně lidí. Také většina respektuje minimálně metrový odstup od ostatních. Do některých obchodů se pouští jen omezený počet lidí najednou.
Dá se nějak popsat obecná nálada ve společnosti?
Každý to snáší jinak. Většina lidí stále pracuje z domova, stará se o rodinu, učí se s dětmi, takže jsou hodně zaměstnaní. Samozřejmě všechno lépe snášejí lidé v malých městech nebo na venkově. My zdravotníci máme ale opravdu napilno. Většinou jsme v práci mnohem víc než obvykle, protože se zdvojnásobil až ztrojnásobil počet akutních lůžek, takže je potřeba víc ošetřujícího personálu. I my se ale musíme dál starat o rodiny a učit se s dětmi. Pro nás je to velmi zatěžkávací doba a doufáme, že to snad nebude trvat moc dlouho.
Pracuješ jako lékařka na ARO. Stíháte v nemocnici všechno tak, jak pacienti potřebují?
V nemocnici se téměř zastavila veškerá plánovaná aktivita. Provádí se jen nezbytně nutné, urgentní chirurgické zákroky a operace onkologických onemocnění, které se odkládat nedají. Nejméně polovina chirurgických lůžek je vyhrazená pro pacienty s COVID-19. Zdvojnásobili jsme kapacitu lůžek resuscitační a intenzivní péče, rychle se vybudovaly nové jednotky třeba v části operačního traktu. Naštěstí jsme měli informace od italských kolegů, kteří od začátku varovali: Nenechte se zaskočit nepřipravení, vytvořte si krizový plán a buďte připravení na vlnu pacientů. Naštěstí je západní část Francie méně postižena než východ a oblast Paříže, takže se pravidelně organizují převozy nemocných podle potřeby.
Třídicí stany před nemocnicí před urgentním příjmem, kde se izolují nemocní s nákazou
A co personál, stíhá takový nápor?
Kvalifikovaný personál chybí všude, především sestřičky s kvalifikací na intenzivní péči. Takže se musí zapojit všechny zdravotní sestry a vzájemně si pomáhají, pomáhají jim i lékaři a specializované anesteziologické sestry. Popravdě řečeno všichni netrpělivě očekáváme, kdy se projeví vliv karantény a epidemie bude kulminovat. Naštěstí mají i přes přetížené zdravotnictví všichni pacienti zajištěnou adekvátní péči včetně té resuscitační.
ČLÁNKY DO MAILU