Hlavním problémem je tzv. "bezplatné zdravotnictví". Pacitent skoro nic neovlivní, za nic nemá šanci si připlatit, ani za lepší kloub, ani za lepší jídlo. Podle hesla "všichni jsme si rovni", přičemž všichni vědí, že "někteří si jsou rovnější" - nemyslím si, že by třeba hejtman měl stejnou péči, jako pokladní. Jakmile jsou někde peníze klientů (či zaměstnavatelů), žije se lépe jak lékařům, tak pacientům. Typickým příkladem je krev - pojišťovna (pokud nejde o život) zaplatí denně 2 transfuze - pokud někdo k doplnění hemoglobinu potřebuje 3, musí zůstat ve špitále 2 dny. Proč by si tu jednu navíc nemohl pacient uhradit, když by o to měl zájem a jít dříve domů? Další příklad - klouby. Pacient nad šedesát většinou dostane méně kvalitní, než třicátník, proč by si nemohl doplatit rozdíl mezi "kovem" a "keramikou"? Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Z možnosti si připlatit za to, či ono, by profitovali všichni - jak lékaři (další zdroj příjmů), tak pacienti platící, i neplatící (bohatší nemocnice = lepší péče pro všechny). Máme tu tržní hospodářství, ale ve zdravotnictví jsme pořád v minulém režimu.