Ve veřejném zdravotnictví je peněz mnohem víc než v tom soukromém, jenom se s nimi "trochu jinak" zachází.
Ostatně není to jenom o penězích. Využívám jak veřejného systému, tak díky zaměstnavateli i sítě soukromých klinik a někdy nestačím žasnout, jak málo stačí k proměně lidí. Ti samí doktoři a sestry, kteří na vás ve státní nemocnici pokřikovali jako na póvl, se překročením prahu soukromé kliniky stávají vzorem všech etických a lidských norem a propacientského chování. Přitom času mají stejně málo. Ona asi případná stížnost pacienta v tom druhém světě pro ně znamená úplně jiné riziko než ve státním.
Jen je zvlastni (pro post-komunisticky Absurdistan mozna typicke), jak se toleruje stret zajmu u doktoru. Statni nebo soukrome...vzdyt je to fuk. Energeticky narocne ukony, jako sterilizace, pradelna- se udela ve statnim, a pak se jde s privatnim usmevem na tvari ordinovat do soukroma. Pamatuji se na hysterii v jiste potravinarske firme, kde zadny zamestnanec nesmel mit zivnostenske opravneni. Na doktory je vzdycky dvoji metr, to zname.