„GMO free“ mléko je totiž pouhá marketingová značka, jejímž jediným smyslem je omezit používání geneticky modifikovaných (GM) krmiv k výživě hospodářských zvířat, a je tedy produktem odpůrců biotechnologií, respektive GM technologií.
Geneticky modifikované mléko neexistuje
Jde přitom o další z byznys projektů, které počítají s naprostou neznalostí spotřebitelů ohledně působení GM produktů na lidský a jakýkoli organismus. Staví na strachu z čehosi neznámého, byť jsou GM technologie prozkoumané, právě kvůli svým odpůrcům, ze všech šlechtitelských technologií nejvíce. Tak či tak platí, že geneticky modifikované mléko neexistuje, je to totální nesmysl, a proto také není „GMO free“ mléko něco jiného a lepšího. Není jej jaksi v tomto smyslu s čím srovnávat.
Teze o tom, že hospodářská zvířata krmená GM krmivy, například sójou, produkují GMO mléko, jsou v praxi jen obdobou před časem prezentované teze, podle níž je také maso z těchto zvířat geneticky modifikované. To bylo mnohokrát opakovaně vyvráceno, takže nyní je na řadě mléko.
Příslušná hypotéza přitom pracuje s myšlenkou, že geneticky pozměněný kód krmiva automaticky pozmění genetický kód mléka, podle hesla „když budu jíst geneticky modifikovanou mrkev, stane se ze mě mrkev“. Skutečností ale je, že GM produkty genetickou informaci svých konzumentů, příjemců nebo produktů z nich vyrobených nepozměňují. Jednoznačně to prokázaly již i publikované studie, porovnávající mléko ze skotu krmeného GM krmivy a ze skotu krmeného „non GMO“ krmivy. Nebyly přitom prokázány žádné rozdíly ve složení mléka, ani rozdíly senzorické, ani rozdíly v DNA bachorové mikroflóry zkoumaného skotu.
Nejde o mléko, jde o peníze
Otázkou tak zůstává, proč vůbec požadavek na „GMO free“ mléko a celá kauza kolem tohoto pojmu vznikla. Odpověď je velmi jednoduchá: jde o souboj mezi EU a USA, případně státy jižní Ameriky, odkud se do Evropy dováží výše zmíněná sója, jejíž celosvětová produkce je z více než devadesáti procent modifikovaná. Sóju, ale i další komponenty do krmiv hospodářských zvířat ze zahraniční, přitom EU dováží dlouhodobě, protože ve výrobě krmiv není soběstačná.
Požadavky na „GMO free“ mléko tak EU na jednu stranu chrání své vlastní producenty krmiv před zaoceánskou konkurencí, což umožňuje evropským zemědělcům zvýšit ceny krmiv (a tím také v důsledku ceny mléka). Zároveň také EU tlačí na zahraniční výrobce krmiv, aby nepoužívali GM odrůdy. Finálním výsledkem pro spotřebitele jsou ale vyšší náklady na produkci mléka a masa z hospodářských zvířat, která nejsou krmena modifikovanými krmivy, a tedy zdražení příslušných komodit a potravin z nich vyráběných. Zhruba dvouletý propad cen mléka v EU díky zrušení mléčných kvót může být přitom hlavní příčinou k hledání cest, jak ceny mléka opět zvýšit, a to za pomoci strachu spotřebitele před neexistujícím geneticky modifikovaným mlékem. Naopak již existujícím výsledkem tohoto protekcionistického a marketingového kroku je pokles ploch jediné povolené GM odrůdy krmné kukuřice ke komerčnímu pěstování v rámci EU – kukuřice MON810. Ty klesly i u nás na historické minimum (GMO kukuřici letos v ČR zasel jen jediný pěstitel), protože mlékárny nebo jatka odmítají zpracovávat mléko nebo maso z takto krmených zvířat.
Důsledky „GMO free“ nápadu
Obecně je to velmi špatná zpráva – EU v efektivitě produkce krmiv i celé řady dalších hospodářských plodin zaostává nejen za USA, ale tam, kde se mimo EU pěstují GM plodiny, i v porovnání s takzvanými rozvojovými zeměmi. Produkce GM plodin totiž znamená v praxi nižší náklady, což se mimochodem prokázalo i na našem území, když byl ještě k dispozici dostatečně objektivní vzorek ekonomik GM kukuřici pěstujících farmářů.
To vše v praxi znamená, že evropská zemědělská a potravinářská produkce bude v porovnání se „zbytkem světa“ ještě dražší a méně konkurenceschopnější, a díky tomu se ještě více zvýší prostor pro dovozy skutečně méně kvalitních potravin z mimoevropských teritorií do Evropy, čímž bude situace evropských zemědělců ještě horší, než je nyní. Opravdu „vynikající“ „GMO free“ nápad.
ČLÁNKY DO MAILU