Geocaching: Výlet trochu jinak

Celkem upravený chlápek v obleku zničehonic strčí ruku do kanálu a vytáhne z něj malou schránku. Uvnitř je postavička z Kinder vajíčka. Ohromná radost v podnikatelových očích, našel ji! Samozřejmě nejde o tu postavičku, ale o nalezený „poklad“,  tzv. kešku, který ukryl jiný hráč a jehož souřadnice si našel na internetu.

Podobných schránek s nejrůznějšími věcmi je jen v České republice 12 901, po celém světě pak mnohonásobně více a jejich počet neustále přibývá. O co jde? O netradiční hru zvanou geocaching. Ta vznikla bezprostředně poté, co 1. května 2000 tehdejší prezident Spojených států Bill Clinton rozhodl o odstranění uměle vytvořené nepřesnosti, přidávané do signálu GPS. Majitelé běžných „džípíesek“ mohou od té doby přesně zaměřit určité místo. Ihned se začalo, zejména na internetu, diskutovat o tom, jak tento „dárek“ využít, a hra geocaching byla na světě.

Jak to vypadá v praxi?

Hra geocaching mě lákala už dřív, pak jsem se konečně odhodlala a zaregistrovala se na stránkách Geocaching.com. Stránky jsou samozřejmě v angličtině, ale pokud si s tímto jazykem příliš „netykáte“, nezoufejte, veškeré rady i návody jsou překládány na různých českých portálech věnovaných této hře. Na Geocaching.com jsou zaznamenány údaje o všech keších na světě, například o jejich náročnosti.

Více o geocachindu na Geocaching.cz, Poklady.com nebo Navigovat.cz.

Rozhodli jsme se najít keš v blízkosti našeho domova, souřadnice startu jsme zadali do navigace a vyrazili na místo, kde nás čekala první z pěti indicií – museli jsem spočítat okna domu. Výsledný počet jsme zadali do rovnice a tím vypočítali další cílovou souřadnici, kde nás čekal další jednoduchý úkol, tentokrát počet laviček a opět rovnice, nová souřadnice, a tak to šlo dál, až jsme příjemnou procházkou dorazili na místo s vyhlídkou na celé město. Na chvilku jsem zapomněla, proč tu jsme a kochala se výhledem.

Džípíeska ukazovala ještě trochu na východ, dalo to práci, než jsme keš odhalili. Ukrytá byla v pařezu, pod několika kameny. Tentokrát se jednalo o malou krabičku od filmu a v ní srolovaný bloček, neboli logbook, do kterého jsem zapsala nick, datum a čas. Podobných záznamů zde bylo asi dvě stě. Pro informaci, keš nebyla stará ani měsíc.

Při geocachingu jde samozřejmě o nalezení pokladu, ale samotná cesta k němu nebo cíl vždy stojí za to (jedno z pravidel: keš musí být na nějakém zajímavém místě).

Vyšli jsem okolo šesté hodiny a než jsme poklad našli, téměř se setmělo a v nohách jsme měli několik kilometrů. Po pracovním dni stráveném u počítače to bylo skvělé odreagování. Osobně na geocachingu oceňuji spojení fyzické „námahy“ a zapojení mozku, logického uvažování. Doma jsem se opět přihlásila na Geocaching.com, kde jsem náš úlovek zaznamenala.

Co ve schránce najdete?      

Kromě logbooku může být ve schránce i malý dárek. Téměř cokoliv, něco malého, zajímavého. Někdy to jsou putovní věci, které musíte do čtrnácti dnů (lhůta může být i jiná) vložit do jiné keše. Nesmí se dávat nic, co by se mohlo zkazit, nebo přivolat zvěř. Například svůj oblíbený bonbon raději vycucejte. Také se tam nedávají léky, hořlaviny a zbraně. Pokud objevíte ve schránce podobný předmět, bez náhrady jej vyjměte. Pokud je keš malá, jako zmíněná krabička od filmu, je v ní pouze bloček pro zalogování. 

Není ani tak zajímavé, co ve schránkách najdete, jako to, kde je schránka ukrytá, a s přibývající oblibou hry stoupá i originalita míst. Už se nám stalo, že jsme hledali hodinu, prohrabali jsme všechno a ona ta mrcha visela tři metry nad zemí, zavěšená na stromě! svěřil se nadšenec geocachingu Adam Štrauch. Schránka totiž může být dutá umělohmotná šiška, nebo na sebe vezme podobu větve.      

Kdo jsou hledači pokladů?

„Kačera“, jak se hledačům říká, na první pohled nepoznáte, může to být opravdu každý, třeba váš otec, kterému jste k Vánocům koupili navigaci a říkáte si, kam to pořád po nocích chodí? Kačeři jsou pro „kešku“, schopní udělat cokoliv, lézt do kopců, brodit se blátem, prolézat houštím a sahat do míst, na které by se za jiných okolností ani nepodívali. Jednou jsem se vypravil v noci  sám na hřbitov. Bylo zrovna po dušičkách, všude to svítilo a nikde ani noha. Všímal jsem si každého pohybu, který jsem zaslechl, velmi strašidelné místo, vzpomíná Adam Štrauch.

Pokud nejste kačer, budete pravděpodobně mudla, tedy nezasvěcený do hry. Žádná mudla se nesmí o keši dozvědět, to by ohrozilo „životnost“ skrýše a tím je hra ještě zajímavější. Zkuste například sáhnout do kanálu uprostřed celkem frekventované ulice tak, aby si vás nikdo nevšiml… Hotové dobrodružství, jste něco mezi agentem a zlodějem. 

Převlek, prosím

Jednu kešku jsme například hledali na střeše hotelu, do kterého jsme se museli nenápadně vkrást a hrát si na hotelové hosty. Před zvědavými pokojskými jsme dělali jakoby nic, mluvili jsme mezi sebou anglicky, abychom působili více turisticky. Hotel měl několik poschodí a my jsme se v každém z nich snažili otevřít dveře na požární schodiště, po kterém bychom vyšplhali na „tak vzdálenou“ střechu. Po asi hodinovém dobrodružství jsme konečně měli v jednom patře štěstí – jediné dveře byly odemčené. Co nejnápadněji jsme vystoupali až nahoru. Jenže na střeše nic. Špatně jsme vypočítali souřadnice. Keška se nakonec nalézala ve křoví vzdáleném několik minut od hotelu.    

Některé keše přímo vyžadují chvilkovou změnu identity, hráči se převlékají za dělníky, školáky nebo za kohokoliv jiného. Geocaching může být v určitém smyslu alternativou počítačové hry. Dřív jsem podobné situace zažíval při některých počítačových hrách. Nesmíte být nápadný, různě se schováváte nebo před něčím unikáte. Při geocachingu to zažívám na vlastní kůži, což je mnohonásobně větší zábava, svěřuje se mi při lovu fotograf Filip Singer.

Není GPS jako GPS

Pro hru nepotřebujete téměř nic. Hodí se tužka a papír pro řešení různých rébusů a téměř nutností je navigace GPS. Některé skrýše můžete najít pouze s mapou, ale pátrání se tím značně prodlouží. Chce to něco, co se nerozbije prvním pádem, něco co ukáže místo s přesností alespoň na jednotky metrů. Hrát lze s každou navigací, ale pokud si chystáte nějakou koupit, pod pět tisíc korun bych nešel. Důležitý je turistický mód. Pokud ho nemá, je to mnohem těžší, radí Adam Štrauch a dodává, že po několika hodinách hledání a nikde nic přestává být geocaching zábavný. 

Foto: Filip Singer

• Choďte zdravěji, seznamte se s „Nordic walking“

• Aby chůze neškodila

• Běhání podle „ajťáka“

• Tipy na výlet