Vášnivá láska, smrt dítěte, odcizení. Skladatele Gustava Mahlera nakonec zabila infekce

Geniální skladatel žil celý život zdravě, ale trpěl četnými zdravotními problémy. Jeho smrt byla předčasná, svět opustil ve věku 50 let. Jaký byl, jak žil, s jakými neduhy se potýkal, na co zemřel a jaká nemoc ho připravila o to nejcennější?

Utrpení zažíval již v dětství

Gustav Mahler (1860–1911) byl český rodák židovského původu. Narodil se v Kališti u Humpolce jako druhý nejstarší ze čtrnácti dětí majiteli palírny, který byl obhroublý a nešel pro ránu daleko. Krátce po Gustavově narození se rodina přestěhovala do Jihlavy, kde se dnes na památku nachází Dům Gustava Mahlera.

Gustav měl blíže k matce, po níž byl velmi citlivý a vnímavý. Jeho očividný hudební talent se projevoval už od dětství, proto chlapec hrál na klavír, který našel na půdě po dědečkovi. Později měl i svá vystoupení a nakonec odjel do Vídně studovat na konzervatoř.

Přečtěte si také:

I královny trápila neplodnost. Léčba byla dost pochybná, včetně vykuřování pochvy

Jeho dětství ale nebylo šťastné, otec byl hrubý, opilecký a bil děti i matku, což se tehdy nebralo jako něco zase tak výjimečného. Spousta jeho sourozenců zemřela v dětském věku na záškrt, jeho starší bratr se ještě v době, kdy nebyl Gustav na světě, utopil ve studni. Smrt svých sourozenců Gustav velice těžce nesl.

Ve Vídni Mahler začal skládat svá první hudební díla a po studiích působil jako dirigent, který zaujal svými vysokými nároky a precizností. Skládal vlastní hudbu, působil například v Lipsku, později se stal ředitelem Královské uherské opery v Budapešti. 

Po smrti rodičů se vzdal dědictví ve prospěch svých mladších sourozenců, rodičům nechal v Jihlavě postavit velký pomník a zůstal ve světě, kde si budoval kariéru. Jeho přeživší sourozenci však neměli šťastný osud, řada z nich předčasně tragicky zemřela a potýkali se s četnými životními i duševními problémy. Jeden z Mahlerových bratrů se zastřelil.

Přečtěte si také:

Obličeje vytvořené umělou inteligencí nás často děsí. Možná za to může strach z nemocí

Miláček žen

V jednatřiceti letech se Mahler stal šéfem opery v Hamburku a seznamoval se s mnoha významnými umělci té doby. Za tu dobu se již velmi proslavil. A v Hamburku také poznal své dvě osudové ženy, violistku Natalii Bauer-Lechner, která ho velmi milovala a psala si o rozhovorech s ním deníky, jež se později staly zdrojem Mahlerových myšlenek, nápadů a zkušeností. 

Byla nejen jeho múzou, ale i duševním dvojčetem a platonickou láskou. Mnohem větší vášeň však prožil s Annou von Mildenburg, která však byla zasnoubená s někým jiným. Ta o Mahlerovi rovněž psala ve svých pamětech. Další románek Mahlera čekal ve Vídni, a to se Selmou Kurz. Všechny tyto ženy a Mahlera spojovala hudba a vášeň pro umění. Jeho srdce ale získala krásná Alma Schindler, kterou poznal až na prahu čtyřicítky. Až s ní se oženil.

Přečtěte si také:

Syn, za kterého se císař Rudolf II. styděl. Sexuální úchylky v panovnických rodinách

Ve svých pamětech Alma píše, že Gustav byl vysoce morální a čestný muž, který odsuzoval promiskuitu a nemorální chování. Nebyl to žádný proutník, jeho lásky byly spíše platonické, byl to velký romantik a nesmírně emocionální člověk, což nijak neprospívalo jeho zdraví. Alma zmiňuje, že Gustav byl tak sugestibilní, že často pociťoval symptomy, které měla ona sama, takže když ji něco bolelo nebo jí bylo špatně, všechno přenášel na sebe a vnímal to také. Většinou byl ale ten, kdo byl nejčastěji nemocný a ona se o něj starala.

Především manželka

Gustav Mahler už během pobytu v Hamburku prodělal choleru, z níž se uzdravil. Rekonvalescenci strávil u jezera Attersee, kde složil svou symfonii č. 2 c moll příznačně nazvanou Vzkříšení. Celoživotně trpěl na bolestivé a velmi krvácející hemoroidy a záněty střev i opakující se bakteriální angíny. Též ho sužovaly migrény a spousta zdravotních potíží psychosomatického původu. 

Míval svoje nálady a manýry, jeho velmi křehká psychika rozervaného umělce mu neumožňovala žít stabilní a vyrovnaný život a špatně snášel stres. Další zdravotní problémy úzce souvisely s jeho rodinným životem a nepříznivými zásahy osudu, jež citlivý Mahler velmi špatně nesl.

Přečtěte si také:

První česká lékařka sice vystudovala medicínu, ale nejdřív mohla pracovat jen jako porodní bába

Život dirigenta byl náročný, ale snažil se žít zdravě: miloval plavání pod vodou, jízdu na kole, chodil na dlouhé túry do přírody a byl údajně také vegetariánem, odmítal jíst maso z etických důvodů. Ve dvaačtyřiceti letech se oženil s Almou, které po svatbě vysvětlil, co od ní očekává. Protože jeho dřívější vztahy ztroskotaly na tom, že jeho osudové ženy se rovněž věnovaly hudbě, nechtěl mít doma žádnou svou konkurentku a od své ženy očekával, že bude především manželkou a nebude se chtít prosazovat v uměleckém světě. Alma souhlasila.

Ale zatímco o devatenáct let starší Mahler svou ženu vášnivě miloval a zbožňoval, ta, která vyrostla mezi umělci a nemohla se věnovat svým zájmům, se brzy v manželství s obdivovaným a velmi vytíženým skladatelem začala nudit. Šťastné manželství to rozhodně nebylo. Alma se o svého muže starala, ale ten se jí věnoval pramálo, nebýval moc doma a byl plně oddaný hudbě a své práci.

Smrt dcery ho naprosto zdrtila

Narodily se jim dvě dcery, Marie Anna řečená Putzi a Anna Justine. Bohužel prvorozená holčička zemřela v nedožitých pěti letech na záškrt, a to umělce naprosto psychicky zdrtilo a připravilo o to nejcennější, co měl. Dva roky po její smrti nechal ostatky dítěte převézt do Vídně a pohřbít na místě, kde chtěl být jednou pohřben i on sám. 

Mahler tři roky před smrtí své dcerky složil Písně o mrtvých dětech na základě textů Friedricha Rückerta, které básník napsal po smrti dcery Luise a syna Ernsta. Jako by to byla předzvěst něčeho, co mělo teprve přijít. To, že děti v té době velmi často umíraly, však nebylo ničím neobvyklým, sám Mahler jako nejstarší syn ze čtrnácti dětí zažil ztrátu svých osmi sourozenců, kteří zemřeli v dětském věku. Je ale možné, že byl již těmito zážitky sám silně traumatizován.

Přečtěte si také:

Syfilis, zánět kostí? Stále není úplně jasné, co přivedlo Bedřicha Smetanu k šílenství

Po smrti dcerky se Gustav Mahler zhroutil a objevily se u něj problémy se srdcem, jako by bolest srdce byla tak velká, že se nedala unést. Utrpěl srdeční kolaps a lékaři mu zjistili nedomykavost chlopní. Dědičné onemocnění srdce ale měla také jeho matka i další z jeho bratrů. Mahler se ještě na nějakou dobu zotavil, ale v jeho tvorbě už se objevovala tematika smrti a smíření se se životem. Konec už na sebe nenechal dlouho čekat.

Podívejte se na video o Gustavu Mahlerovi

Odcizení manželů, nevěra a smrt

Protože Alma už dlouho nebyla s Mahlerem šťastná a smrt jejich dcerky oba manžele ještě více odcizila, dělala si, co chtěla. Navázala milostný poměr s mladým architektem Walterem Gropiusem, což se Mahler dozvěděl. Manželství se tak ocitlo ve vážné krizi a Mahlera to úplně duševně semlelo. Snažil se svou ženu získat zpět, proto také tehdy navštívil světoznámého psychoanalytika Sigmunda Freuda, kde podstoupil krátkou psychoanalýzu. Ženě věnoval svou Osmou symfonii a dával silně najevo své ponuré citové rozpoložení. Alma však již na fňukání Mahlera moc neslyšela.

V roce 1911 vzdal svůj život úplně. Podle lékařů zemřel na bakteriální infekci srdce. Infekce začala jako nevinná angína, která se Mahlerovi bohužel často vracela. Tělo bylo celkově oslabeno, navíc měl Mahler srdeční vadu. Pohřben byl vedle své dcery, tak jak si to přál. Po jeho smrti se Alma provdala ještě několikrát. Nejprve za Gropiuse, později za básníka Franze Werfela. Mahlerova jediná přeživší dcera se stala sochařkou.

Lékaři potvrdili, že Mahlera zabily streptokoky. V té době lidé ještě neznali antibiotika, penicilin byl objeven v roce 1928 a používat se začal ještě o další roky později, nebyla to ale už tak dlouhá doba od Mahlerovy smrti.