Handicapované děti dostávaly k snídani radioaktivní kaši. Vědci tak studovali vstřebávání vápníku a železa

Žijete v USA za rané studené války a je vám osm let. Rodiče mají pocit, že jste zvláštní dítě a že se o vás nedokáží postarat tak jako odborníci v prestižní internátní škole. A nebo jste třeba zdravý sirotek, o kterého příbuzní prostě nemají zájem. 

O škole se navíc říká, že poskytuje příkladnou péči o děti s vývojovou vadou… Jenže místo vzdělání a zařazení do společnosti se děti stávaly součástí vědeckého experimentu, který by dnes už nikde na světě nejspíše neprošel. 

Odložení a přehlížení

Instituce s názvem Walter E. Fernald Developmental Center se nacházela ve státě Massachusetts. Jmenovala se po svém třetím hlavním dozorci, špičkovém pedagogovi, který položil základy speciálního vzdělávání, ale také notnou část svého života podporoval segregaci postižených a eugeniku. Vzhledem k založení v roce 1848 se považuje tato škola za nejstarší státní školu pro děti s postižením na západní polokouli.

Přečtěte si také:

Ženy Karla IV: Jednu si vzal v sedmi letech, další ohýbala železo, nejvíc ale miloval jinou

Anonymní rodič jednoho z dětí na Fernaldu mluví o své návštěvě. Příležitostně jsem zahlédl denní místnost. Byla velká, holá, s podlahou jako cement. Uprostřed byla kruhová mříž, kam se hadicí splachovala moč a fekálie. Netřeba říkat, ta děvčátka neměla žádné kalhotky. Většina dětí ležela na zemi, protože jim dvakrát, třikrát denně dali valium. O jedné z dívek vypráví její příbuzný, že jí fernaldský zubař vytrhal všechny zuby, aby ji netrápily zubní kazy.

Život na Fernaldu popisuje také kniha The State Boys Rebellion od Michaela d'Antonio. Děti si samy pěstovaly zeleninu, šily boty, uklízely, opravovaly věci, dokonce vyráběly ta košťata, kterými zametaly. Na denním pořádku byly tělesné tresty za přestupky. Některé děti nebyly ani postižené, jen odložené rodiči – přesto se na škole nic nenaučily. Byla to škola jen podle jména. Dítě první rok školy zažilo pětkrát nebo šestkrát po sobě, četlo pořád tu samou čítanku o Dickovi a Jane a nikdy se neposunulo dál, protože škola nebyla vybavená k opravdovému vzdělání.

Speciální „vědecký kroužek“

Rutinu života v zařízení v padesátých letech minulého narušila novina – přijde doktorand z univerzity a bude v ústavu dělat studii. Žijícím rodičům dětí přišla zpráva popisující, že studie pomůže zlepšit a zefektivnit zdravou výživu dětí. Dětem nikdo nic nevysvětlil – byli vybráni nejstarší hoši okolo čtrnácti let, kteří dostali příslib benefitů. Jak že to má probíhat?

Přečtěte si také:

První česká lékařka sice vystudovala medicínu, ale nejdřív mohla pracovat jen jako porodní bába

Požádali jsme dobrovolníky, aby jednou měsíčně během tří měsíců darovali vzorek krve, a Váš syn se nabídl, protože hoši patřící do Vědeckého klubu mají mnoho privilegií. Dostávají během té doby denně kvart mléka (necelý litr – pozn. red.), bereme je na baseballový zápas, na pláž, ven na večeři, a moc si to užívají, píše rodičům profesor Clemens Benda.

Dopis zdaleka nevysvětloval, o co v testování půjde. Dokonce ani nedal adresátům příležitost se proti němu vymezit. Místo dotazu na to, zda rodiče souhlasí a za jakých podmínek, v něm bylo uvedeno jen to, že pokud nevyjádří žádné námitky, budou to brát jako souhlas s účastí jejich syna. Dopis přitom odešel v květnu 1953 a experiment začal už 8. června.

Charlie Dyer, který se studie zúčastnil jako čtrnáctiletý, vzpomíná: Bylo to jako Vánoce. Zápasy Red Sox, večírky. Dostal jsem hodinky s Mickey Mousem, které stále mám. Jeho příběh a příběh jeho spolužáků dokumentuje kniha Against their Will, kterou vydala v roce 2013 trojice autorů v čele s novinářem Allenem M. Hornblumem.

Přečtěte si také:

Vášnivá láska, smrt dítěte, odcizení. Skladatele Gustava Mahlera nakonec zabila infekce

Cesta pokroku dlážděná útlakem

O jaké studie vlastně šlo? Děti o tomto nic nevěděly, ale biologové z Massachusetts Institute of Technology měli jasný plán. Univerzitní ústav Nutritional Biochemistry Laboratories má ostatně v archivu hned dvě dizertace z Fernaldu. Jedna z nich sleduje konzumaci radioaktivních izotopů vápníku, které umožňovaly sledovat, jak se vápník vstřebává. Výzkumnou otázkou mělo být, zda tomu napomáhají látky obsažené v ovsu. Proto testovaní chlapci dostávali ovesnou kaši a k ní mléko. Druhá studie byla podobná, ale týkala se izotopů železa.

Samotný experiment podle pozdějších zkoumání nezpůsobil takové psychické trauma jako každodenní život na Fernaldu a zdá se, že právě s tímto vědci předem počítali. Děti na internátě bylo snadné kontrolovat a sledovat – nechodily nikam daleko, měly pravidelný stravovací režim, a kdyby se jim něco stalo, rodiče by neprotestovali, nejspíše by o tom ani nevěděli. Pro děti to byla příležitost užít si kromě běžného biče také trochu cukru.

Přečtěte si také:

Zákaz sexu v těhotenství, zabíjení dvojčat, víra v magii. Jak rodily domorodé ženy a Indiánky?

Seznam amerických pokusů na lidech byl dlouhý. V drtivé většině se to týkalo zranitelných vrstev společnosti. V 19. století to například byly experimentální operace „otce gynekologie“ Mariona Simse na černošských otrokyních. I po zrušení otroctví figurovali jako subjekty často Afroameričané. Vědci chodili provádět pokusy do věznic, sirotčinců i blázinců – o nějakém konsentu se nedalo mluvit, ale v těchto kontextech se nad tím přivřelo oko. Po 2. světové válce se k praktice testování patogenů přidaly i experimenty s drogami (například slavný projekt MKUltra) či s radiací.

Do historie se v podobném duchu zapsala například nedaleká Wrentham State School – další internát pro děti s vývojovými vadami. Tamní děti, některé staré jen dva roky, konzumovaly radioaktivní jód. Vědci se tak snažili zjistit, jak jej tělo vstřebává a zda stabilní jód dokáže vstřebávání toho radioaktivního zamezit. O těchto studiích se však nedochovalo dost záznamů na identifikaci testovaných dětí.

Pravdu zjistili až v dospělosti

A co dlouhodobé následky fernaldského experimentu? Podle přezkoumání z 90. let dávky radiace zkonzumované tamějšími chovanci neměly žádné větší zdravotní následky. Kontrolovaly se přitom i dopady podobných výzkumů na jiných školách v okolí. 

Bývalí účastníci pokusu nevykazovali příznaky rakoviny či leukémie, kterou by jinak podle posudku epidemiologa Josepha L. Lyona začali trpět už deset let po experimentu. Jenže porušení základních lidských práv, to vědcům nikdo nesmaže, a stát své nejzranitelnější občany neochránil.

Galerie: Život dětí v minulosti

• 
• 
• 

Dalších 12 fotografií

Report o 250 stranách by možná ani nevznikl, kdyby v roce 1993 prezident Bill Clinton nenechal zveřejnit tajné dokumenty federálních organizací. Po 40 letech teprve vyšlo na světlo, k čemu fernaldský vědecký kroužek vlastně byl. Vláda měla záznamy o činnosti výzkumníků proto, že studie na dětech byla kromě značky cereálií Quaker Oats sponzorována Atomic Energy Commission a dalšími státními orgány.

Skandál v 90. letech oběti sice informoval o tom, co se jim stalo, ale ne vždy zrovna citlivou cestou. V novinách se například objevil titulek Na retardované používali radiaci – přitom mnoho dětí na škole bylo průměrné inteligence a ve svých pamětech si stýskají i na odepřené vzdělání.

V roce 1996 se sešlo několik poškozených a podalo na Quaker Oats a na MIT žalobu o 60 milionů dolarů. Univerzita argumentovala tím, že radiace byla jen tak silná, jaké se člověk ročně vystaví ve svém běžném životním prostředí. Navíc, jak víme, dle posudku nebyly zdravotní následky. Účastníci experimentu dohromady vysoudili jen necelé dva miliony za porušení svých občanských práv.