Helena Houdová: Být vitariánka se třemi dětmi je náročné

O víkendu se na pražském ostrově Štvanice uskutečnil třetí ročník RawFestu pořádaný Lifefoodem. Navštívila ho řada osobností, které živou stravu konzumují, nebo jí alespoň fandí. Pozvání přijala i Miss ČR 1999 Helena Houdová. Vegetariánka, která svého času vlastním tělem blokovala Temelín, brojila proti nošení kožichů a založila nadační fond Slunečnice, jenž se zabýval vzděláváním sociálně znevýhodněných. S tím vším je konec. Helena už nebojuje za druhé, ale pracuje sama na sobě, ani už nechodí po mole, protože proč by měla? „Už nemám firmy, za které bych se mohla postavit a říct, budu vás propagovat, protože vám věřím. Já jim totiž nevěřím. Když mě ale oslovili z RawFestu, tak jsem se úplně roztřásla štěstím, živá strava je totiž moje srdeční záležitost. Řekla bych, že je základem šťastného života,“ popisuje Helena Houdová. A že šťastná skutečně je, cítíte z její nezměrné energie, kterou čerpá zejména při surfování v Atlantském oceánu, ze svých tří dětí a také ze stravy prosté živočišných produktů. Žije jinak, stravuje se jinak a zcela odlišně než my také vychovává své děti.

Jaké jste měla ráda jídlo jako dítě a co máte ráda dnes?

Jsou to brambory. Z nějakého zajímavého důvodu, který lidstvo ještě neobjevilo, je Helena potřebuje. Hlavně před úplňkem. To mi zůstalo od dětství až doteď.

Jak dlouho nejíte maso?

Asi od patnácti let, pak ještě byly asi dva roky, kdy jsem si maso dala, ale teď mi vůbec nechybí. Hodně jsem ale milovala sýry, než jsem se stala vegankou. Myslela jsem, že to bez nich nevydržím, ale dnes už existují rostlinné sýry, takže to není takový problém.

Takže jste veganka, ne vitariánka?

Jsem taková veganka aspirující na vitariánku. Živou stravu jsem jedla asi šest měsíců a bylo to úžasné, ale přiznám se, že mít tři děti a být vitariánka je trochu náročnější. Ono je to ale i tím, že mě příprava raw jídla nebaví. Já sice jídlo pro sebe i pro děti nachystám, ale není to moje vášeň.

Když jsme u těch dětí, máte tři malé děti, jak se stravují?

Jsou vegani, přičemž když jdou k tatínkovi a babičkám, tak jsou vegetariáni a nechávám na nich, co snědí. Dají si třeba i sýrovou pizzu.

Takže je nijak neomezujete?

Neomezuju, ale dávám jim informace. Nechci jim vytvořit nějaké negativní programy, ale chci jim poskytnout dostatek informací o tom, jaký má to které jídlo dopad na životní prostředí, na jejich tělo, na zvířata…

Proto jste se rozhodla učit své děti doma, aby věděly hlavně to, co je podle vás důležité?

Já je neučím doma, jedná se o unschooling. Samy si určují, co chtějí vědět a kdy. Já funguji jen jako pomocník, když si s něčím nevědí rady. Nejde o žádný systém či dodržování tabulek, následuje se potřeba dítěte. Dám vám příklad na svém synovi, kterého teď zajímají dinosauři, sopky, vesmír, lidské tělo, a potřebuje to všechno vědět teď. Takže my prohlížíme knížky, jezdíme do muzeí…  Tento druh výuky je v New Jersey, kde žijeme, legální, ale vím, že tímto způsobem děti učí hodně Španělů, Kostaričanů, Mexičani, Peršani, ale i Američani. Ta komunita lidí se stále rozšiřuje, protože lidé přicházejí na to, že systém školy ničí lásku k učení. Unschooling ji naopak podporuje.

Půjdou někdy vaše děti do normální školy?

Vyberou si samy. Dávám jim důvěru. Myslím, že jim ani žádný papír o vzdělání chybět nebude. Na vysoké škole po takových dětech naopak touží, protože když už se tohle dítě přihlásí na nějakou vysokou školu, tak už je v tom oboru většinou dobré. Neztrácelo čas něčím nepodstatným, ale věnovalo se právě tomu svému oblíbenému oboru.

Proč jste zvolila tento systém výuky?

Kluci nebyli ve škole šťastní, tak jsem hledala nějakou alternativu. Takhle fungujeme od října loňského roku a ten rozdíl je strašně znát. Děti si začaly víc věřit, víc mluví, a to dokonce i španělsky… Hodně cestujeme, takže svět je naší třídou.

Není tento způsob vzdělávání příliš náročný?

Nevím, jestli je to náročnější, spíš to pro mě byla úleva. Předtím byly tři čtvrtě dne pryč a já jsem nevěděla, co se tam s nimi děje a jaké dostávají informace. Teď mám s nimi mnohem bližší vztah, vím, čím si procházejí, když je něco trápí, povídáme si o tom hned.

Žijete jinak, učíte děti jinak, je za tím to veganství, které vás změnilo i vnitřně?

Určitě. Protože se mám ráda, tak jím věci, které mě posilují. A nejím věci, které mně ubližují. Navíc nejsem součástí toho nejdestruktivnějšího průmyslu na zemi, což je masný průmysl. A je nás čím dál víc.

Bojujete proti němu?

Já už vůbec nebojuju, jen si o tom s vámi povídám. Moje role je jen v tom povídání. Změna musí začít u lidí samotných. Nezačne to tím, že korporace řeknou, jé, my jsme udělaly chybu…

Helena Houdová

Vystudovala gymnázium a následně obor sociální a kulturní antropologie na Západočeské univerzitě. V roce 1999 se stala Miss ČR. Už tehdy se prezentovala jako vegetariánka a bojovnice za lepší životní prostředí. Protestovala proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín i proti nošení kožichů a mučení zvířat. Před dvěma lety se rozvedla se svým americkým manželem Omarem Amanatem, s nímž má tři děti (Darien 8 let, Daveed Jakub 5 let, Deia 2 roky).