COOP je dnes symbolem vesnické prodejny, venkov na něj ale v podstatě zbyl. „Nejsme produkt komunistického režimu, byli jsme tu dávno před ním, prodejny nám sebrali,“ popisuje Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev COOP. Povídali jsme si nejen o málo známé družstevní historii, ale také o postupné modernizaci prodejen a výzvách do budoucna.
COOP je v naší zemi už od roku 1847, to znamená 174 let. Jak se stalo, že vaše prodejny jsou výhradně na venkově? Původně jste přeci byli hlavně ve městech.
Historie COOPu je dlouhá a v čase se velmi měnila. Za první republiky jsme byli největší obchodníci v tuzemsku, patřili jsme k největším výrobcům pečiva, uzenin i lahůdek, ale jen do doby, než nám výrobny a poté i prodejny začali soudruzi brát. Co se prodejen týče, šlo hlavně o ty ve městech, těch nám vzali asi čtrnáct tisíc. Za to nám darovali asi šest tisíc prodejen na vesnicích.
Když přišla revoluce, chtěli jsme si naše původní prodejny ve městech odkoupit, ale vláda nám to neumožnila. V té době totiž probíhala transformace družstev, navíc na nás někteří dost nespravedlivě nahlíželi jako na produkt komunistického režimu.
A po revoluci přišli do tehdejšího Československa zahraniční obchodníci s naditými kapsami a jasnou vizí, ani to vám asi moc nepomohlo…
Trh si od revoluce prošel poměrně hektickým vývojem. Když k nám po roce 1989 přišly zahraniční řetězce se zahraničním kapitálem a začaly tu stavět nádherné prodejny s dokonalými podlahami, osvětlením, regály a přivezli zahraniční zboží, tak začaly válcovat dosavadní trh. To bylo pro COOP poměrně těžké období, protože my jsme jejich znalosti neměli.
I tak jste se ale s různými pády a těžkostmi dokázali poprat. Fungujete úplně jinak než řetězce ve velkých městech. Narážím na skutečnost, že vaše prodejny dnes neslouží jen jako potraviny, ale nabízíte i to, co lidé na venkově nejvíc potřebují.
Ano, v některých obcích jsme poslední občanská vybavenost, poslední místo, kde se lidé setkávají. Proto máme na vybraných pobočkách kavárnu s dětským koutkem, nebo tam provozujeme benzínku. V některých lokalitách prostě lidé nic jiného než naši prodejnu nemají, proto zákazníkům nabízíme i řadu dalších služeb. Kromě nákupu potravin si u nás lidé mohou vybrat peníze z karty – nabízíme takzvaný cash back; když česká pošta zruší svou pobočku, mnohdy přejímáme její služby a nabízíme je v prodejně. Lidé si tak u nás mohou například vyzvednout důchod.
Pokud ale chceme kamennou prodejnu na venkově udržet, musíme rozšířit služby a věnovat se i tomu, po čem je dnes poptávka. A to je online prodej.
Aniž bych chtěla venkov nějak podceňovat, je internetový prodej skutečně to, co tu lidé potřebují?
Dnes máme dva tisíce čtyři sta prodejen. Kamenná prodejna pro nás samozřejmě zůstává základem, ale také si uvědomujeme, že často není schopná nabídnout takovou šíři sortimentu nebo čerstvost jako prodejny ve městech, protože na venkově není taková základna lidí, kteří tam chodí nakupovat.
Místní, kteří pracují ve městech, si u nás bohužel nenakoupí, protože když odjíždějí za prací, tak má obchod ještě zavřeno, a když přijíždějí, tak má už zavřeno. Hledali jsme proto způsob, jak i těmto lidem nabídnout moderní službu, kterou rádi využijí. A tou je vyzvednutí zboží v chladicím boxu. Už nemusí nakupovat ve městě a vozit nákup zdaleka autobusem nebo autem. Vše, co chtějí, si objednají na internetu, vybírají přitom z mnohem širší nabídky než jen z toho, co nabízí jejich vesnická prodejna. A pak, kdykoliv během dne či noci, si nákup mohou vyzvednout v chladicích boxech vně prodejny. Během pracovní doby si nákup mohou vyzvednout i uvnitř.
Toho už jsem také využila. Hlavně proto, že mi přijde skvělé, že u vás seženu lokální produkty z dané oblasti. Když jedu na chatu, vím, že v COOPu koupím tvaroh z nedaleké mlékárny, a ten tedy je…
Takhle my fungujeme. Pro prodejny máme lokální pekaře, smlouvy s místními mlékárnami, seženete u nás opravdu spoustu výrobků z blízkého okolí prodejny. Nefungujeme jako sítě obchodů, které sice říkají, že prodávají lokální produkt, ale přitom nabízejí potravinu z Vysočiny v Aši a v Ostravě, to my neděláme. Pokud výrobky z Vysočiny budeme prodávat, tak jen někde na Vysočině. Na Ostravsku i v Karlovarském kraji bude v regálech zase jiný, ale lokální producent.
Pavel Březina, předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev COOP
Ale co by bylo platné, že nabízíte výrobky z okolí, pokud byste je nabízeli v zastaralých prodejnách. Je hodně vidět, jak své obchody měníte i uvnitř, jdete s dobou.
My jako Svaz ukazujeme našim asi čtyřiceti členským družstvům, jaké trendy v prodeji fungují, a to i v zahraničí. A oni si pak vybírají, co se k nim do konkrétní prodejny v konkrétním místě hodí. Centrálně máme nějaký mustr, jak by prodejny měly vypadat, máme jednotné logo, ale jinak si družstva řídí a investují do svých prodejen podle svého uvážení.
Zákazník chce vždycky nakupovat tam, kde je to hezké. A když má na výběr, a to v České republice má, tak upřednostní tu prodejnu, kde je to alespoň pocitově levnější, hezčí a mají tam nějakou říši sortimentu. Na malé prodejně na venkově je to ale dosti složité, protože balancuje na hraně ziskovosti a ztrátovosti, a pokud z ní chcete udělat prodejnu hezkou, musíte zainvestovat statisíce, někde až miliony. Záleží zejména na stavu objektu. Návratnost tam přitom není. Přesto se ale řada prodejen proměnila, máme nové podlahy, chladicí zařízení, pokladní zóny, více samoobslužných pokladen, to hlavně ve větších městech. Také hledíme na ekologii, takže kde to jde, využíváme solární panely na střechách.
To je směr, kterým se teď COOP bude ubírat? Více ekologie a hezčí prodejny?
Do konce roku 2021 bychom chtěli představit, jak by měla vypadat vzorová vesnická prodejna. Bude mít všechny moderní prvky, jako jsou solární panely, úsporné zářivky i chladicí boxy na potraviny, které už teď provozujeme, atp. Chceme tak ukázat, jaké parametry by měla venkovská prodejna splňovat i proč je důležitá i v zapadlejších částech Česka. Jak šetří náklady na životní prostředí, jak se podílí na zaměstnanosti lidí, dodavatelů i regionálních výrobců a proč si zaslouží i veřejnou podporu, která byla ministerstvem v srpnu vypsána. (Pozn.: Jde o program Obchůdek 2021+, jehož cílem je poskytnout krajům dotaci na vybrané maloobchodní prodejny na jejich území).
A jaká bude prodejna COOPu řekněme za deset, dvacet let?
Do budoucna například plánujeme, že některé prodejny budou zcela bez obsluhy. Sledujeme tento trend v zahraničí poměrně dlouho. Ale máme tu zkušenost, že starostové obcí chtějí mít obchod s paní prodavačkou, která si s každým popovídá. My ale stále hledáme levnější způsoby, jak dostat zboží k zákazníkovi, a řekněme si to na rovinu, nejvyššími náklady jsou mzdy, které neustále rychle rostou.
V bezobslužných prodejnách by většinu času personál nebyl, kromě doplňování a přebírání zboží. Ale bude to mít i svá negativa, sortiment bude omezený, nebude tu čerstvé zboží na váhu, povětšinou jen balené.
Prozradíte mi, jak by můj nákup probíhal v praxi?
Musela byste být v obchodě registrovaná, abyste se do něj dostala, to abychom věděli, kdo v prodejně je. Pak existuje několik technologických možností, jak byste si nakoupila a zaplatila. Od těch nejdražších, kde jsou všude v obchodě kamery, až po ty jednodušší, kde je nějaká míra vlastní zodpovědnosti. Nakupovala byste pomocí čárových kódů snímaných skenerem nebo telefonem a následně byste zboží zaplatila kartou. Výhodou registrace je také to, že by si zákazníci mohli koupit i alkoholické nápoje. V rámci současných výdejních boxů toto neumožňujeme, protože tam nevíme, kolik je zákazníkovi let.
ČLÁNKY DO MAILU