Zatímco v době tvrdého socialismu se kojilo pouze po nezbytně nutnou dobu tří až šesti měsíců, dnes odborníci doporučují kojit dítě až do dvou let. Mnohé současné ženy se ale nebrání tomu kojit i déle, třeba až do předškolního věku. Co za tím je? Snaha dopřát dítěti to nejlepší, nebo odmítání umělé výživy, která je drahá a spoustě dětí s alergií na bílkovinu kravského mléka nesvědčí?
Ať už jsou důvody jakékoli, proti kojení nelze nic namítat, je to to nejlepší, co může matka svému dítěti dát. Vždyť přírodní národy a Eskymáci, tedy přesněji Eskymačky kojily své děti mnohdy až do puberty. To by v dnešní společnosti mohlo být považováno za extrém, ale kdoví, co nás v budoucnu ještě čeká. V rámci kontaktního rodičovství současné matky nosí své děti právě po vzoru přírodních národů v šátku na těle a kojí je tak dlouho, jak si děti žádají.
Synchronizované kojení
Naše maminky a babičky to neměly jednoduché. Žádný rooming in ani kontaktní rodičovství, dítě po porodu pěkně zůstávalo ve vyhrazené místnosti společně s ostatními miminky až do doby, než si je novopečení rodiče odvezli domů.
Galerie: Historie porodnictví
S naprostou pravidelností co tři nebo ještě lépe čtyři hodiny nosily sestry na pokoj všem ženám současně miminka na kojení. Jak by k tomu všichni přišli, kdyby se vyhovovalo každému přání dítěte pít mimo stanovenou dobu! Výhodou bylo to, že si ženy odpočinuly a nebudil je pláč cizího dítěte, když to jejich zrovna spokojeně spalo.
Nevýhody se mnohdy projevily až po letech – chybějící citová vazba s matkou, neukotvenost v životě, nízké sebevědomí, nejistota, strach a nedůvěra v život.
TIP: Nedostatek úplně první lásky: prapříčina problémů
Když se podíváme o mnoho let zpátky – jak na tom asi byli ti naši panovníci a šlechticové, pro které byla jejich matka jen nějaká paní, co se na ně občas přišla podívat?
Královny nikdy nekojily
Nejen panovnice a vysoce postavené ženy, ale i mnohé ženy o pár desítek let zpátky své děti kojit nemohly, nechtěly nebo je kojily pouze po nezbytně nutnou dobu – zpravidla tři až šest měsíců v tom maximálním případě. Dnes se doporučuje kojit až do dvou let, ovšem narůstá počet případů, kdy ženy kojí déle.
U přírodních národů a na venkově v chudých rodinách bylo mateřské mléko jedinou možností, jak nakrmit dítě a zajistit mu přežití. Zvířecí mléka naředěná vodou se používala také, ale pro většinu dětí byla špatně stravitelná. Proto bylo zcela běžné, že dítě, které přišlo o matku, nakojila jiná žena. Laktační liga však v dnešní době takový postup příliš neschvaluje.
Světová zdravotnická organizace nedoporučuje kojení dítěte jinou než jeho vlastní matkou kvůli možnému riziku přenosu viru HIV, ale nikde není řečeno, že vám dítě nesmí nakojit kamarádka, pokud se na tom společně domluvíte. V současném právu neexistuje žádná zmínka o zákazu kojit cizí dítě, ale nelze předpokládat veřejnou podporu kojných, potažmo za peníze. K tomuto účelu slouží mléčné banky, které existují již v pěti městech naší republiky. Právě tam dochází k důkladné pasterizaci a opakovaným biochemickým rozborům dodávaného mateřského mléka, které takto ošetřené nepředstavuje pro další konzumenty žádné nebezpečí.
TIP: Prodej se za živa – co všechno lze zpeněžit?
Jak vybrat kojnou
Běžnou záležitostí bývalo pořizování kojných, na které byly kladeny dosti vysoké požadavky. Už z doby před naším letopočtem se dochoval soupis celkem přísných kritérií pro výběr kojné. Obvykle stačilo, když se jednalo o zdravou a bezúhonnou ženu čistých mravů. Ta byla pochopitelně pro dítě mnohdy více než vlastní matka. U kmenů přírodních národů, například u Indiánů, bylo běžné, že ženy kojily děti jiných matek v případě nemoci nebo smrti. Nebylo ani ničím neobvyklým, že dítě odkojila jeho babička, zpravidla ve věku šestatřiceti až padesáti let, jak píše ve své knize Dějiny ženy S. K. Neumann.
Dalším důvodem ke kojení dítěte jinou ženou byly první dny po porodu, kdy se vylučuje kolostrum, které bylo považováno za nečisté a dětem se nenabízelo. Novorozence během prvních dnů kojila náhradní matka, a to do té doby, než se jeho matce začalo tvořit pravé mléko. Na Samojských ostrovech bylo dokonce zvykem vyšetřovat kvalitu mateřského mléka předtím, než rodička dostala svolení kojit.
Pro podporu tvorby mateřského mléka bylo potřeba kojnou dobře živit. Ale pro přírodní národy byly určité potraviny v době kojení tabu. Někde nesměla kojící žena konzumovat ryby a maso z podsvinčete, jinde zas ovčí a slepičí maso, snad kvůli riziku infekce. Dále také kyselé ovoce, což známe ze současné doby – hrozí po něm, že se dítě osype. Jinde ale zakazovali i kokosové ořechy. Naopak se doporučovala rýže, kukuřice a maso v sušené podobě – hlavně ryby. Při nedostatku mléka se osvědčilo pití odvaru z léčivých bylin, návštěva čaroděje, přikládání nahřátých listů červenolistého fíkovníku nebo požívání tekutého ovčího tuku.
Kojení v šátku
Nejen Indiánky tradičně nosívaly děti v šátku na hrudi nebo na zádech, tudíž se dítě mohlo kdykoli přisát k prsu. Starším dětem upevněným na zádech se klidně přehazovaly prsy přes rameno nebo podávaly pod paží. Tyto záznamy jsou z počátku osmnáctého století a nechybí ani zmínka, že žena si kojení dítěte zpříjemňovala kouřením dýmky. Starším dětem se ženy nerozpakovaly po kojení strčit dýmku do úst.
Kojení probíhalo dlouhou dobu, nejdéle kojily Eskymačky a Indiánky, třeba i do věku dvanácti až čtrnácti let dítěte. Minimální doba kojení vždy byla dva až tři roky, u mnoha národů pět až sedm let.
Dítě odkojil muž
Zajímavostí jsou zaznamenané případy, kdy dítě odkojil muž. Není vůbec vyloučeno, že je to skutečně možné. Jednalo se o Indiána z Nové Andalusie, kterému zemřela při porodu žena. Aby dítě přežilo, nejprve jej krmil polévkou z jeleního masa, poté jej zkusil přiložit k prsu. Údajně tak dítě odkojil a doživotně mu zůstal zvětšený levý prs.
Dalším uváděným příkladem, kdy dítě údajně kojil otec, byl případ matky, která trpěla tuberkulózou. Kojení se ujal otec dítěte – loďařský mistr; a to přestože již byly dítěti dva roky, dožadovalo se svého mléka křikem.
ČLÁNKY DO MAILU
