V oblasti dozoru nad provozovnami společného stravování rozhodně nemůžeme souhlasit s navrhovanou změnou kompetencí ve smyslu, že by hygienikům „vypadla“ funkce dozorově-preventivní, ale zasahovali by až v případě propuknutí epidemie, což už je samozřejmě pozdě.
- K tématu také: Kontroly restaurací: už zase se bojuje o kompetence
Hygienici umí provádět analýzu zdravotního rizika
Orgány ochrany veřejného zdraví se ve společném stravování nesoustřeďují pouze na kontrolu potravin, ale například také na komplexní posouzení způsobilosti provozovatele k výkonu činnosti, a to včetně zhodnocení zdravotního stavu zaměstnanců, kdy ročně ze zdravotních důvodů vyloučí z provozoven přibližně dva tisíce osob. V provozovnách veřejného stravování je totiž nutné umět nalézt a hodnotit zdravotní riziko a znát epidemiologické souvislosti. O efektivitě této práce svědčí pokles výskytu alimentárních nákaz, jakými jsou například salmonelóza nebo listerióza, což je pro nás to nejdůležitější kritérium.
Hygienici mají s touto prací letité kontinuální zkušenosti, které jsou při plnění úkolů v ochraně veřejného zdraví naprosto nezbytné, ale hlavně mají i příslušné zdravotnické vzdělání a znalosti provádět analýzu zdravotního rizika. Státní zemědělská a potravinářská inspekce tyto znalosti postrádá, ale přesto se stylizuje do role orgánů ochrany veřejného zdraví s tím, že jí k vyhodnocení zdravotního rizika poslouží dodatečná expertiza Státního zdravotního ústavu a její následná laická interpretace, což je samozřejmě nejen iluzorní, ale z hlediska ochrany veřejného zdraví také nebezpečné.
Po vzniku epidemie je již pozdě
Stejně tak problematický by ale byl i postup hygienické služby, pokud by mohla zasáhnout až teprve v případě vzniku epidemie. Jako příklad stačí uvést médii sledovaný případ nákazy salmonelózou s ohniskem v provozovně stravovacích služeb v Plzni, kterou bylo postiženo sto čtyřicet osob. Krajská hygienická stanice reagovala okamžitě a profesionálně, byla přijata odpovídající opatření a byl došetřen zdroj nákazy - vejce z potravinářského podniku, mimochodem dozorovaného orgány ministerstva zemědělství. Tento zásah mohl být proveden takto efektivně a rychle právě na základě znalostí prostředí z běžného státního zdravotního dozoru.
Ze všech výše uvedených důvodů tedy trvám na tom, že z hlediska ochrany veřejného zdraví a minimalizace zdravotních rizik musí v rukou hygienické služby stávající kompetence v oblasti dozoru nad provozovnami stravovacích služeb zůstat.
Zároveň také připomínám, že tímto nikterak není bráněno orgánům ministerstva zemědělství v jejich dozoru. Nicméně, na základě analýz epidemií, které mají příčinu zejména v distribuci a prvovýrobě potravin, by měl být dozor těchto orgánů soustředěn zejména tímto směrem.