Názor k článku Hledáte domov pro rodiče s Alzheimerem? Spadnete do černé díry od jana2306 - Před 16 let onemocněl Alzheimerem můj táta. Mámě...

Před 16 let onemocněl Alzheimerem můj táta. Mámě se ve spolupráci s obv.lékařem podařilo tátu "strčit" do ústavu (s tím, že to máma nezvládá), kde táta po 6 měsících zemřel. Matka si to prosadila sama. Bratra, který mámě s tátou pomáhal se nikdo neptalt,a se mnou nemluvila 7 let vůbec, protože jsem si dovolila se bez jejího svolení rozvést (začala až na tátově pohřbu) A lékař to neřešil, stačilo mu, co mu máma navykládala..přitom táta nebyl alespoň ze začátku žádný "ležák".
Navštěvovala jsem ho v ústavu, jak to jen šlo. K sobě jsem si ho vzít nemohla ani já (v té době jsem žila s manželem a dcerou v podnájmu v 1+1) ani bratr (ten žil s manželkou a dcerou u jejích rodičů v 1 místnosti). Nevím co udělal táta mámě tak zlého, že se mu takhle pomstila.... Bohužel i u matky se asi před 5 lety začaly projevovat plíživé příznaky demence.. začalo to podepisováním smluv na energie, pak začaly mizet peníze z důchodu. Odmítala říct, kam šperky a peníze dala, na což měla samozřejmě právo ovšem do okamžiku, kdy neměla peníze už ani na inkaso. Tehdy jsem se obrátila na matčina obvodního lékaře (máma přes svůj věk 81 let jiné problémy nemá, běžně k lékaři vůbec nechodí, lékař se sám od sebe nenamáhá). Skončilo to tím, že se matky zeptal , zda chce nějaké vyšetření, máma odpověděla, že ne a lékař se na mě obrátil se sdělením...tak vidíte, maminka vyšetření nechce a já ji nemůžu nutit, protože by ho mohla žalovat!!!
Později s přibývajícím věkem se začal znovu zhoršovat její vztah ke mě , ..začalo to tím, že jsem po ní hodila tácem s vánočním cukrovím, že jsem údajně zničila hroby na hřbitově (když jsem čistila tátův hrob) tím, že jsem odsunula desky - povídal jí to hrobník, dál že ji chci vyhodit z bytu, že moje dítě není manžela, že si to povídali chlapi ve frontě v masně atd. Ze začátku jsem to i dost obrečela, říkala jsem si, čím jsem si to zasloužila, protože k mladšímu bratrovi se takhle nechová....
Před 2 lety začala mít znovu problém s penězi, kdy 3 týdny před důchodem zůstala zcela bez prostředků a s prázdnou lednicí. Zjistili jsme, že ji o důchod obírala patrně její vnučka (od nejstaršího syna, s kterým se ml.bratrem nestýkáme), která velmi rychle zjistila, že když ji dá babička peníze, tak že druhý den o tom už neví a tak dá peníze zase, až už nebylo z čeho rozdávat. Když jsem ji na to upozornila, bylo mě řečeno co se starám, a ať ji nechám chcípnout. Když jsem sháněla rady u lékaře nebo na sociálce, tak jedinou odpovědí bylo, že ji máme s bratrem nechat zbavit svéprávnosti!!! I když jsme spolu neměly kdovíjaký vztah (bohužel kam mě paměť sahá), tak na tom zase není tak špatně!!
Před rokem a půl jsme zjistili, že má tříselnou kýlu. Opět jsem byla nucena s ní navštívit jejího obv.lékaře. Vše bylo OK, dokud se ji lékař nezeptal, zda můžu být při vyšetření přítomna. Následně jsem byla vykázána z ordinace a matka zakázala lékaři podávat informace nejen mě,ale ani bratrovi.. Skončilo to tím, jsem nevěděla, kam máme jít na další vyšetření a matka mě řekla, že ampulku, kterou ji dal lékař, je ampulka na kytky. Ze sestřičky se mě telefonicky podařilo dostat informace, co máme dělat s ampulkou a kam ji mám vzít na další vyšetření, které jsme zdárně absolvovaly, zjm.díky lékaři a sestře chirurgické ambulance, kteří mě automaticky pozvali do ordinace a neměli nejmenší obavy z toho, že by je máma chtěla žalovat..Ostatní vyšetření jsme také absolvovaly, ale výsledky nevíme..máma u obv.lékaře od té doby nebyla a lékař nám nic neřekne ,, co kdyby ho máma zažalovala že?
Mrzí mě, že lékař nám není a nebyl ochoten nijak pomoc, protože máma podle mého názoru má k lékaři respekt, a pokud by ji on poslal bez ptaní na vyšetření, nebyl by problém. Pokud bychom ji s bratrem měli dostat na nějaké odb,vyšetření sami, bylo by to jen přes její mrtvolu. Máma se cítí dle jejích slov úměrně k věku a problémy nemá.
Máma bydlí zatím sama ve 2+1 v bytovce, a my trneme, zda se něco nestane (zatím jen propálený parapet od svíčky :-(.).Bohužel s ní není rozumná řeč, téměř si nevaří - kromě brambor pečených na přepáleném oleji. Dovážení jídla odmítá, pokud dovezeme jídlo my, tak sní max talíř polévky a zbytek jídel po týdnu házíme do koše. S bratrem se snažíme mámu navštěvujeme cca 2x 3x týdně, uděláme ji nákup atd. a posloucháme matčino vyprávění, jak je v jednom kole, jak navštěvuje svého tátu v domově důchodců (400 km daleko) , že naposled tam byla před týdnem (mimochodem děda je již 20 let po smrti) a jen bezmocně čekáme.....Při poslední návštěvě máma vykládala bratrovi, že já sedím v kriminále, protože jsem malým cikánům kradla nějaké poukázky na jídlo...
K naší smůle mají matčiny příběhy hlavu a patu, a tak jiní lidé a zřejmě ani lékař nemají pocit, že je něco v nepořádku. Pokud jim zrovna nebude povídat, že včera přijela z návštěvy z Ústí nad Labem a že si přivezla košík třešní (v únoru).
Máme pocit, že lidé postižení demencí nebo Alzheimerem resp.rodinní příslušníci takto postižených, nemají v dnešní době a s dnešní legislativou nikde zastání, nikdo jim neporadí , nikoho nic nezajímá, protože pacient sám nechtěl vyšetření...Takže ačkoliv existují léky, které sice tyto nemoci nevyléčí, ale zpomalí jejich průběh, tak se k pacientům nedostanou, protože ti musejí s léčbou souhlasit (nevím o žádném pacientovi, který o sobě ví, že má demenci nebo Alzheimera) a až nastane čas, kdy budou muset být zbaveni svéprávnosti, tak pak už je to jedno. Proč by se měl někdo těmito lidmi zavčasu zabývat, když stačí pár let počkat , a pak je strčit do ústavů...