Názor k článku Hliník a vakcinační adjuvans – kritické téma pro obhajobu očkování od Jana Tlapová, Mgr. - Dobrý den, ráda bych poděkovala panu Vavrečkovi za jeho...

Dobrý den,
ráda bych poděkovala panu Vavrečkovi za jeho zajímavé články.
Nepatřím mezi lékaře, ale jsem matkou tří dětí, která se o tuto problematiku začala zajímat až docela nedávno (cca 2 roky). Do té doby jsem bezvýhradně důvěřovala systému a odborníkům. Od té chvíle, co jsem začala zodpovědněji přistupovat ke svému životu a zdraví, jsem velmi přehodnotila celkový pohled na svět, svůj život a jeho souvislosti nejen se zdravím.
Pročítala jsem stránky příznivců i odpůrců očkování a snažila se najít společnou cestu- vždyť jde přece oběma stranám o stejné- zdraví...
Až později jsem pochopila, že nemohu být nestanná.
Zaujala jsem stanovisko, které se v záplavě názorů a odborných studií opírá o můj "zdravý selský rozum".
Nedůvěřuji očkovací politice státu a rozhodnutí ÚS, který neshledal žádné pochybení mě v tomto názoru jen utvrzuje. Jako laik- rodič, hledající dostupné informace, jsem dozpěla k názoru, že v povinném očkovacím kalendáři jsou minimálně tři neobhajitelně zařazené nemoci- zarděnky- plošně doporučovány u 15. měsíčních dětí, hepatitida typu b, přidaná v roce 2007 do hexavakcíny, ačkoliv nemoc vykazovala trvalý pokles a zařazení nebylo doporučeno SZÚ a malé děti nejsou rizikovou skupinou, a tetanus jako sice rizikové onemocnění, ale neohrožující veřejné zdraví svou nakažlivostí...

Chápu starší generaci příznivců očkování, kterým zemřel před očima jejich kamarád a vnímají jejich očkování na onu nemoc jako jim život zachránivší akt před onou nemocí... Získali životní zkušenost, která zcela radikálně ovlivnila jejich život...

Chápu dnešní rodiče, u jejichž dětí po očkování NÚ byly katastrofální, že očkovat nechtějí.

I já mám jasno- kombinované vakcíny i bez jakékoliv studie považuji za neobhajitelné. Vůbec netuším, jak někdo mohl přijít s návrhem navyšováním počtu nemocí, kterými se očkují dvouměsíční miminka.

Zmiňovaná studie o hliníku je zajímavá. Dlouhodobé dopady kombinovaných novodobých očkování dle mého názoru nemůže nikdo objektivně zhodnotit.
NÚ se vyskytují stále častěji, osobní příběhy promlouvají a ty ke mně mluví tou nejsrozumitelnější řečí.

Poznala jsem maminku, jejíž dítě týden po očkování Hexou skoro ochrnulo- "hadrová panenka". Doktorka odmítla zapsat a nahlásit souvislost. Maminka svou péčí dítěti pomohla- v roce začalo lézt, v roce a půl chodit. Nyní je maminka nucena k doočkování a tuto variantu zvažuje, protože kontraindikaci paní doktorka neuznala a dítě by nepřijali do MŠ.
Konkrétní příběh z mnoha.
Kolik podobných příběhů s dlouhodobějšími projevy neznáme?

Moje dcerka jeden čas po probuzení vyržela zoufale plakat i čtvrt hodiny. Nikdo netušil, co se děje. Vyprávěla pak děsivé sny. Souvislost s očkováním nelze nijak prokázat, ani se o to nesnažím. V té době jsem dítě vůbec ohledně této problematiky nesledovala. Důvěřovala jsem. Zarudnutí v místě vpichu a teploty jsem brala jako jedinou možnou kontraindikaci k očkování.

Dnes už NE.

Cítím velkou nepravdu v řadách doktorů- propagátorů očkování- jak si mohou odborníci- lékaři na svých stránkách tvrdit, že "Celé pravidelné dětské očkování obecně představuje zanedbatelnou zátěž v porovnání s množstvím antigenů, se kterým se musí dětský imunitní systém denně vyrovnávat. Pokud sečteme dopad veškerého povinného základního dětské očkování, dostaneme antigenní zátěž, která odpovídá například jedné angíně." (MUDr. Daniel Dražan)
A podobných závěrů ohledně bezpečnosti vakcín je všude mnoho..., ale realita v životě dětí jiná...

Je ale na každém z nás, aby si udělal vlastní názor, prožil si svůj osobní příběh...

A děkuji panu Vavrečkovi, že nabízí ve svých článcích zcela jiný pohled plný otazníků a odhalování skrytých souvislostí. Tyto články, jako rodič- laik- velice vítám. Vše zapadá do mozaiky argumentů pro "zdravý selský rozum", nátlaky plné strachu na pochybující veřejnost i lékaře sílí, není už cesty zpátky, je potřeba se nebát říkat nahlas své postoje a požadovat změnu.

Svobodu.

Osobní příběhy promlouvají.
Naslouchejme si.
Děkuji.