Hlubinná abreaktivní psychoterapie není hypnóza. Je to práce při vědomí za účelem osvobodit nás od minulých traumat, křivd a ublížení. Podle Ing. Jiřího Wolfa, ředitele Centra trvalého zdraví Cordeus, nám pomáhá vyrovnat se s minulostí, se zdánlivě zapomenutými událostmi, které roztočily kola našich životů. Dokážeme si prý vybavit minulé životy a, jak říká, nahlížení do minulých životů není voyerství, pokud v minulosti hledáme příčinu našich současných problémů.
Metoda nás tedy dokáže vrátit kamkoliv do minulosti? Jak je to možné?
V průběhu života si tvoříme určitou paměťovou stopu, která vede hodně daleko do minulosti. Skrze řízené rozpomínání se můžeme dostat k záznamům na této virtuální magnetické pásce, kde lze spatřit události života takové, jako bychom je prožívali v přítomnosti. V průběhu auditu si vybavujeme událost, která nás emocionálně zasáhla a náhle prožíváme stejné emoce a máme stejné somatické projevy jako kdybychom se tam cele navrátili. Cítíme například stejný tlak na hrudi, třeseme se, nemůžeme dýchat a podobně. Můžeme se tedy přesunout do jakéhokoliv okamžiku našeho života a znovu prožít nějakou událost a s minulými zážitky pracovat. Úkol této metody je nalézat v „datových záznamech“ primární příčinu našich zranění a uvolnit negativní emocionální náboj, který s ním obvykle máme pevně spojený.
Auditor vede klienta k tomu, aby si vybavil komentáře, které si ve své mysli k minulé události stvořil? Tím se vyléčí, nebo zbaví bolestí a současných problémů?
Pro vyléčení je podstatné, aby si při svém návratu do minulé události člověk utvořil k situaci komentář nový, osvobozující. Jsou situace, kdy si uděláme špatný závěr z toho, co se právě stalo a neseme si jej s sebou celým životem. Uvedu příklad: Dítě má hlad, ale maminka ještě nemá uvařeno a nechá jej dlouho naříkat a čekat, a dítě si pomyslí: „Maminka mi nechce dát najíst, protože mne nemá ráda.“ Tato věta se stane součástí přesvědčení dítěte, skrze které pak neustále ve svém podvědomí hodnotí svůj vztah s matkou.
Když mu pak maminka dá najíst, své přesvědčení nezmění?
Bolestné okamžiky prožíváme zpravidla ve stavu zúženého vědomí a nevnímáme plně pravý běh příčin a následků. Dítě prožilo zradu, která již v jeho vědomí zdánlivě s jídlem nesouvisí. A to si zasluhuje nový komentář, kterého není v tu chvíli dítě schopno.
Taková situace pak ovlivní celý náš život?
Může. Třeba si ve čtyřiceti letech při pohledu na svoji matku uvědomíme, že se nám tento pocit zrady a opuštění ve vztahu neustále vrací i v dalších zážitcích, ve kterých je obsažený stejný rezonanční potenciál – může tam být stejné zklamání, ta samá zrada, podobné okolnosti. Bezděky opakovaně reagujeme na představovanou skutečnost, že nás matka opouští, a nerozumíme tomu, proč jsme si s ní v životě tolik neporozuměli. Při hlubinné abreaktivní psychoterapii si pak uvědomíme, že jsme si „neporozuměli“, když nám byly dva měsíce a maminka nám nedala najíst. V tu chvíli je vše odpuštěno.
Naše nejrůznější bolesti a trápení, například zmíněné migrény, strach ze tmy, chronická únava a podobně mohou údajně souviset s naším narozením. Jak může průběh porodu ovlivnit náš další život?
Představte si dítě, jak je v bezpečí matčina lůna nadnášeno plodovou vodou a náhle se narodí na svět. Je to zásadní okamžik, kdy se zjeví v novém prostředí ostatním lidem a první okamžik, kdy tzv. schytá komentáře na svůj zjev nebo příchod. Může tam být například sudička, která řekne: „Škoda, že to není chlapeček!“ nebo: „Ten má ale zdeformovanou hlavičku, bude mít v životě jen smůlu!“ Mnoho dalších nekontrolovaných myšlenek může proletět hlavou přítomných lidí a mysl dítěte začne tvořit životně důležité komentáře.
Dále je tu samotný porod, který nemusí probíhat příjemně či hladce. Při průchodu porodními cestami může dojít například k přidušení – dítě nebo matka prožije až smrtelný strach, že se nenadechne. Pokaždé, když pak bude v životě v úzkých, podvědomě si vybaví tuto situaci a tělo bude reagovat stejně. V každé stresové situaci se začne dusit, rozbolí ho hlava a snaží se utéct.
Čtěte téma: Terapie „Bowen“ vás znovu vrátí do hry
V současné době zažíváme tzv. babyboom a zdá se, že porodnice na něj nejsou připravené. Novopečené maminky si často stěžují, že se k nim a k jejich dětem v porodnici nechovali nejlépe. Někdy například dlouho čekají, než dostanou dítě do náruče apod. Pokud má porod vliv na náš budoucí život, znamená to, že nás čeká „traumatizovaná“ generace?
Nemohu hodnotit práci našich porodnic a, abych řekl pravdu, z naší praxe vidíme v naprosté většině spokojené maminky, možná jen trochu rozmazlené. Jinou otázkou je práce se staletými archetypálními vzory ve vědomí člověka, které ovlivňují prožívání porodu v jednotlivých případech.
Ono to přece nebylo v minulosti lepší! V rodové společnosti velice záleželo na dědických vztazích a když bylo prvorozené dítě dívka, tak se na ni i na matku hned sesypaly výčitky. Stejně tak kruté byly i porodní statistiky. Matky i děti často po porodu trpěly infekcemi nebo umíraly bez zdravotní péče. Z toho instinktivně pramení i strach z porodu současných matek, i když mají mnohem lepší zdravotní péči.
Co byste tedy doporučil budoucím maminkám, aby věděly, jak by měl probíhat jejich kontakt s dítětem bezprostředně po porodu a v době jejich pobytu v porodnici?
Neexistuje žádný návod. Můžete mít nastudované hromady knih o tom, jak se zachovat při porodu a po něm, ale pak se instinktivně budete chovat jinak. Žena se může ještě před otěhotněním vyrovnat s neurčitě očekávaným strachem z dítěte nebo porodu. Skrze práci pomocí hlubinné abreaktivní psychoterapie lze zpracovat takové zážitky, kdy žena při porodu v minulosti prožila trauma, nemoc, zemřela, nebo jí zemřelo dítě apod. Pokud se vyrovná se zážitky z minulosti, bude rodit mnohem svobodněji.
Žena se třeba na porod patřičně připraví, podstoupí dokonce hlubinnou abreaktivní psychoterapii, jenže u porodu bude nějaká sudička, která pronese negativní větu, nebo dítě matce na několik dní vezmou a veškerá snaha bude ztracená…
Zdaleka ne každý komentář nás ovlivní na celý život. Například předčasně narozené dítě může dokonce prožít první dny svého života izolované v inkubátoru, přesto s matkou naváže bezproblémový láskyplný vztah. Matka s dítětem spolu celé těhotenství rozmlouvají většinou telepaticky a pocitově. Pokud matka nebude mít přesvědčení typu: „Teď mi ho vzali a co s ním bude?!“, ale podrží si schopnost láskyplně hýčkat dítě i zpovzdálí a bude klidná, pak odloučení ani zlé jazyky nemohou dítě nijak ovlivnit.
Dobře. To by byla vzpomínka na vlastní narození. Ale říkáte, že si matka vybaví i porody v minulých životech. To znamená, že nás hlubinná abreaktivní psychoterapie dokáže vrátit i do minulých životů?
Přesně tak. V této metodě filozoficky nedokazujeme, zda se jedná skutečně o minulý život nebo jen záznam o životě. Z hlediska terapeutického je důležitá skutečnost ztotožnění osobnosti s minulou událostí, která nese negativní náboj, jež ovlivňuje náš současný život. Jedná se o případy, kdy se ztotožňujeme se vzpomínkami natolik, že můžeme s jistotou tvrdit: „Toto byl můj minulý život.“ Pokud se s těmito záznamy správným způsobem vypořádáme, zpracujeme je, tak se nám vlivy z prožití dávného utrpení již nebudou vracet do života a dojde k vyléčení.
Další ze sekce alternativní medicína: Bojujte s bacily pomocí aromaterapie
Jak se pracuje s klientem, pro kterého je představa minulých životů něčím absurdním?
Je mnoho lidí, kteří přicházejí na terapii s tím, že do minulého života určitě nepůjdou. Skrze řízené vzpomínání se dostávají do konkrétního minulého prožitku a v tom ponoření již není jeho předsudek podstatný. Nabádám klienta, aby si vybavil událost z minulosti, která pro něho byla podobně bolestná, jako se dnes jeví přítomné potíže v životě. Prozkoumáváme, jak se v té situaci cítí. Čím více klient o prožitku hovoří a hlouběji jej prožívá, vybavuje si podrobnosti – jeho tělo se začíná účastnit události, cítí vše tak, jako by bylo na místě, kde se dávno přihodilo něco skutečně traumatického. Pak se třeba zeptám, jak tam sám vypadá, a on zjistí, že je v té prožívané události někým jiným než dnes. Tak začíná práce s minulým životem.
Pokud má vlastní narození vliv na náš život, jaký vliv může mít smrt, tedy ukončení minulých životů?
Překvapivě zjišťujeme, že smrt není tak neznámá, jak ji my posuzujeme z našeho rozumového hlediska. Pro člověka, který prochází minulým zážitkem, jenž končí smrtí, není sama smrt tím nejhorším. Nejhorší je období před ní, kdy se loučí se svou iluzí. Může se setkat s bolestí, nebo je pro něho podstatný i sám důvod smrti, s nímž se nedokázal smířit. Rovněž je tu určitý nedovyprávěný příběh, kdy jsme se nestačili rozloučit s blízkými, nestačili jsme se postarat o své děti, zemřeli jsme předčasně a podobně. Někteří lidé si vybavují i vlastní pohřeb, to, jak se s jejich tělem zacházelo. Zda se třeba pozůstalí hádají o majetek, nebo zemřelému vylamují zlaté zuby. Někdy tragicky lpí na věci, která zde po něm zůstala.
Počítá hlubinná abreaktivní psychoterapie i s možností, že jsme nebyli v minulosti člověkem, ale nějakým zvířetem?
Samozřejmě. Je spousta paměťových stop, které nás dovedou do minulého života zvířete a může z toho pramenit třeba alergie nebo fobie.
Například strach z pavouků?
Pavouci mají archetypální význam, protože se stali součástí šamanství a čarodějnictví. Takže obraz pavouka, kromě toho, že vás mohl někdy v životě kousnout, se tím ještě opepřil. Nikdy ovšem nelze žádnou fobii nebo bolest zobecnit. Příčina bolestí nebo zmíněného strachu z pavouků může být u každého naprosto odlišná. Měl jsem například klientku, která byla v minulosti znásilněná a při terapii si vybavila násilníkovy černé chlupaté ruce. Obraz chlupatého pavouka se jí spojil s násilným přepadením. Znovuprožitím a zpracováním této události se zbavila strachu z pavouků a získala i otevřenější vztah ke svému muži.
Foto: SXC 1×, Ivana Dvorská 4×
ČLÁNKY DO MAILU